KULTURNÍ REVUE |
A tempo Revue

Básně | Close hearing | Reportáže | Recenze | Rozhovory | Eseje | Kritiky | Úvahy | Šuplík | Média | Zprávy



Pražské premiéry 2009; 22. března

Dita Kopáčová Hradecká 2.4.2009

Závěr Pražských premiér, a tedy poslední sbohem přehlídce, která s odchodem Václava Riedlbaucha z funkce generálního ředitele České filharmonie končí, patřil mladé generaci. Ve spolupráci s Hudební fakultou AMU se představili její studenti a absolventi.

Skladba S_polu s_Ami (nejde o chybu, upozorňoval pořadatel v programu) Miloše Orsona Štědroně je dobrodružnou výpravou ke starým kontrapunktickým principům (konkrétně fugy a passacaglii), kam se zároveň dobývají zvuky z jiných světů. Jaké osvěžení je slyšet dnes v soudobé kompozici téma!
(pozn. redakce: o skladbě též v recenzi Olgy Ježkové 13.3.2009)
Miloš Orson Štedroň
Miloš Orson Štedroň
 
Marko Ivanović a Slavomír Hořínka
Marko Ivanović a Slavomír Hořínka
Koncertní árie Pour mon berger Slavomíra Hořínky adekvátně zživotňuje prostotu a přímočarost veršů sv. Terezie z Lisieux. Evokace „pastýřské“ nálady pomocí kvintové prodlevy i nebeský soprán Bronislavy Tomanové vhodně vystihly naivní vyznání světice; jen nevím, proč byla jako komplementární nástroj zvolena křídlovka – byly by hoboj nebo flétna už „moc pastýřské“?
(pozn. redakce: o skladbě též v recenzi Jana Fily 21.3.2008 a Olgy Ježkové 22.8.2008)
 

 

Bronislava Tomanová
Bronislava Tomanová
Marko Ivanović, Jan Pohořalý a Bronislava Tomanová
Marko Ivanović, Jan Pohořalý a Bronislava Tomanová

 

Luboš Mrkvička
Luboš Mrkvička
Ambiciózní úkol pojednat Trojkoncert pro klavír a bicí nástroje si na sebe vzal Luboš Mrkvička. Nutno ale říci, že se s tím jeho předchůdci popasovali lépe. Zahuštěná orchestrální změť přehlušovala sólisty a odváděla pozornost od jejich partů – a nebyla to tentokrát podle mého chyba dirigenta či orchestru. Kdyby autor nepřehlednou texturu pročistil, jistě by na světlo vyšla řada věcí, jež stojí za slyšení.
 

 

Tomáš Víšek
Tomáš Víšek
Markéta Mazourová a Tomáš Víšek
Markéta Mazourová a Tomáš Víšek
 
Renata Pušová
Renata Pušová
Jan Rybář
Jan Rybář

 

Pokoru vůči textu, formě a sólistovi prokázal Jan Rybář v orchestrální písni Kdyby se dalo srdci říci na slova Jaroslava Seiferta. Její intimní náladu však zcela zrušilo poslední číslo programu Koncert pro hoboj Martina Hyblera. V něm se ukázalo, jak důležitý je pro moderní hudbu interpret. Výkon Viléma Veverky totiž poprvé v ten večer přinesl novou kvalitu. Efektní (i když ne samoúčelně) skladba
Vilém Veverka a Marko Ivanović
Vilém Veverka a Marko Ivanović
s tradičním třívětým půdorysem stojí a padá se sólistou a zdravé Veverkovo šoumenství spolu s technickou brilancí a značnou emocionální investicí probudilo atmosféru v sále. Chceme-li od soudobé kompozice víc, než abychom po jejím vyslechnutí pokývali hlavou a řekli „zajímavé“, potřebujeme hráče, jako je Vilém Veverka. Uznání si ovšem zaslouží také hráči Pražské komorní filharmonie s Marko Ivanovićem v čele, kteří až do konce nepolevili v soustředění. Však se jim tentokrát dosti plný sál odměnil dlouhým potleskem.

 

Martin Hybler a Vilém Veverka
Martin Hybler a Vilém Veverka

 

Pražská komorní filharmonie
Dirigent: Marko Ivanović
Sólisté: Bronislava Tomanová, Renata Pušová – soprán, Jan Pohořalý – křídlovka, Tomáš Víšek – klavír, Markéta Mazourová, Martin kopřiva – bicí nástroje, Vilém Veverka – hoboj

 

Foto Zdeněk Chrapek

 

© A Tempo Revue 2025