Zarámované řasy VII. – Vzkazy na účtence
Stanislav Vávra 28.6.2011
* * *
V poli starý dům
Sám jen svým snům
Poznenáhlu mizel
Kde stál
Kvete svízel
V uších psí štěkot
Smích a tichý vzlykot
Kdo tam byl
Kde jsou
Proč odešli
* * *
Vyrůstáš z plastové pěny
Hledáš den
Jdeš tam kde nic není
Tvé řasy se chvějí
V prachu mého dechu
A náhle se mění
* * *
Všude poházené kamínky
Jak zlato se lesknou
Přestárlé vzpomínky
Na hrobě uschlé jehličí
A třpytivé zlato
Je jenom kočičí
* * *
Vlna za vlnou se vrací a ztrácí
Nukleární šum se plní do lahví
S barvivem pro let ptáků
Pro dusivý chrapot astmatiků
Všechny knihy jsou proto vypůjčené
Slova jsou jen na ručitele
Pěna ze slabik bublá a mizí v kanále
Básníku – dnes měl jsi namále
Vlna za vlnou se vrací
Boří i staví a snad létají i ptáci
Chůze do vrchu je nekonečný klam
Nikam nedojdeš – zůstaneš sám
A i když budeš hodně rychle pospíchat
Budeš jen vlny jednu po druhé počítat
* * *
Tvůj obraz se ztrácí
Mezi květy vadnoucích stromů
Procházíš slepnoucíma očima
A tvoje krása stává se nezřetelnou
* * *
Měsíc
Jen hlavy půl –
půl nepopsaný list –
tichá modlitba
a větru svist
I tak –
chtěl bych ho číst
* * *
Posílám vzkazy na účtence
Střevům vyhřezlým na operační stůl
Počítačům i pirátům
I ze samoobsluhy dívence
Kde do kávy kupuji si sůl
Dlouhým proplakaným dnům
A také nocím kdy měsíce bylo jen půl
Na účtence posílám vám vzkazy
Dlouhé jako po smrti je den
Jako květiny jimiž matka krmí děti
Vzpomínky z nichž v zádech mrazí
Co žil jsem byl zdá se jenom sen
Duch mizí a s ním i všechno moje smetí
Zůstal jen vzkaz na účtence moji drazí
Přítomné básně jsou z rukopisné sbírky Posílám vzkazy na účtence