Dětská opera Praha
Olga Kittnarová 27.6.2011
V průběhu Pražského jara se odehrála na Nové scéně Národního divadla ojedinělá událost. Dětská opera Praha uvedla jedno z atraktivních děl současného repertoáru – Miniopery autorů Svěráka a Uhlíře.
22. května vypadal divadelní sál jako školka a škola dohromady, děti přišly spolu se svými rodiči opravdu od těch nejmenších po vrstevníky těch na jevišti. Jen nemnoho autorů v minulosti napsalo opery dostupné či námětově blízké dětskému posluchači. Obvykle se uvádí Hindemithova Stavíme město, Humperdinckova Perníková chaloupka, Ravelovo Dítě a kouzla, patří sem i Trojanův Kolotoč. Také díla uvedená na předchozích ročnících Pražského jara, jako Brittenův Kominíček nebo The Angels Lukáše Hurníka, jsou ukázkami kvalitní tvorby tohoto žánru. Hurníkova opera se stala velkou událostí sezóny a byla již mnohokrát reprízována. Jedním z krásných úkolů DOP bylo též nastudování Ogarů Jaroslava Křičky, kde se objevuje i slavný Bábinčin maršovský valčík.
Šťastným dramaturgickým nápadem DOP se ukázala objednávka Minioper v trvání od 8 do 18 minut, které hudebně převyprávějí to, co patří k českému národnímu pokladu. Pohádky o Šípkové Růžence, Budulínkovi, O dvanácti měsíčkách či Karkulce jsme v mládí slýchali nesčetněkrát a jejich obsah známe nazpaměť. Ve Svěrákově libretu však tyto příběhy nově ožily, překvapily krásou slova, jadrností, humorem, poezií, moudrostí, účelnou zkratkou a jinde naopak ulpěním na žertovném detailu. A hudba? Kapela řízená dirigentkou Michaelou Rózsovou a hrající v sestavě klavír, housle, violoncello, kontrabas a bicí se ujala doprovodu zpěváků s vervou. Efektní muzikálové party na pozadí plnokrevné pulsace rytmu přinesly interpretům i publiku opravdový zážitek. Byly tam árie pro zpěváky, dueta, dobře připravené sbory. Šípková Růženka (zpívala K. Kůstková) měla zdařile obsazené role prince, matky, otce a originální byly i tři sudičky, včetně té zlotřilé. Scéna J. Votruby byla pohádkově nápovědná (pozadí hradu a v čelném pohledu vkomponovaná komnata), choreografie byla účelná (princ a jeho pomocníci vysekávající trní), vývoj libreta byl věrohodný (místo Růženky ve skleněné rakvi ji princ probouzí sedící u přeslice).
V miniopeře Budulínek (zpíval O. Benek) vypravěč (M. Kalivoda) posouval scénky opakovaného děje. Výtvarně zaujaly kostýmy lišky a jejích tří ratolestí (návrhy P. Bochňákové) i užité rekvizity včetně obrovského bubnu a housliček prarodičů.
Jednotlivé pohádky byly předjímány mluvenými partiemi a rozhovorem s publikem. Úvodem se s velkou slávou a samozřejmě čtyřmi sudičkami křtilo nově vydané CD. Režisérka představení Jiřina Marková Krystlíková zde v roli divadelní ředitelky vyslovila poděkování týmu autorů minioper. Neméně lehce a vtipně pak řídila diskusi s dětmi, které měly uhodnout různé jevištní profese a pojmy (osvětlovač, orchestřiště) nebo navrhnout napodobení zvolených zvířat (prováděl choreograf J. Kotěšovský).
V druhé půli programu nás čekala nejdříve Pohádka o dvanácti měsíčkách. Proměna ročních dob od zimy do podzimu přinesla mnoho scénických příležitostí. Sníh se změnil v zeleň a mávnutím proutku tu rozkvétaly různě barevné květiny v provedení těch nejmenších zpěváků. Hlasové výkony mladých protagonistek byly na úrovni (Maruška – M. Vaňková). Oživení na jeviště přinesla hlasově i herecky atraktivní figura ženicha, kterou zpíval J. Hliněnský, pozdější vlk z Karkulky. „Nejdelší“ z pohádek proběhla v jednom napětí a miniopery byly završeny superklasikou Karkulka. Také její představitelé byli dobře pěvecky i pohybově připraveni (Karkulka – S. Stopková, myslivec – M. Kalivoda). S velkým ohlasem byla přijata přikomponovaná postava holuba (J. Bochňák), který chtěl k údivu dětí sebrat vlkovi jeho lup.
V našich poměrech dělá Jiřina Marková pro průpravu dětí k vážné hudbě to nejlepší. Počínaje knihou na toto téma (Opera nás baví), realizací oper na vlastní libreto (Pohádková květina) a profesionální přípravou představení. V neposlední řadě pak darem radosti, kterou dětem přináší realizace tvůrčí i jevištní. Dětská opera Praha také iniciuje vznik nové tvorby. Například po setkání na Velkém festivalu ISME v Bologni oslovil ansámbl novozélandský skladatel John Drummond a napsal pro ně zcela nové dílo. Soubor se již stal pojmem; účinkuje na festivalu Smetanova Litomyšl a hraje představení Martinů a Polička . Těleso bylo též pozváno k odhalení busty Karla Hašlera na Zámeckých schodech a od tohoto vystoupení zařadilo autorovy písně do svého kmenového repertoáru. DOP pro milovníky Hašlera navíc natočilo CD s jeho písněmi nazvané Plují mraky do daleka.
Pro početnost mladých interpretů sledovaného odpoledne nelze jmenovat všechny, i když by si to zasloužili za svůj výkon nebo alespoň odvahu. Možná o některých uslyšíme v příštích pěveckých soutěžích. (Mimochodem v roce 2011 proběhne již 9. ročník pěvecké soutěže Pražský pěvec, kterou pro širokou veřejnost pořádá DOP ve spolupráci s Hlasovým centrem Praha.)