Kyjevské XXI. hudební premiéry sezóny
- 5. část

Jan Fila 13.5.2011

 

 

předchozí část

Večerní koncert 7. dubna patřil Akademickému symfonickému orchestru národní filharmonie Ukrajiny pod taktovkou Nikoly Djabjura a Miroslava Skoryka. První polovina večera patřila dirigentu Nikolovi Djabjurovi a dvěma vrcholným partiturám Nové hudby. Celý koncert patřil k nejsilnějším vrcholům festivalu.

Valentin Silvestrov (nar. 1937) je dnes známý svým postmoderním meditativním stylem, který se nejvíce ustanovil po smrti skladatelovy manželky Larisy v roce 1996. Málokdo zná skladby jeho předchozích období. Výrazná kompozice se svérázným instrumentářem je i Poema na paměť Borise Ljatošinského (1968), kterou Silvestrov věnoval památce svého učitele skladby na Akademii Petra Iljiče Čajkovského. Boris Ljatošinskij (1895- 1968) vychoval současnou střední a starší generaci skladatelů v mládí výrazně orientovaných cestami Nové hudby. Jeho žáky byli např. Jevhen Stankovyč, Leonid Hrabovskij, Lesja Dyčko nebo Ivan Karabyc. Kompozice Valentina Silvestrova pro 10 viol, 10 violoncell, žestě, bicí, dvě harfy a klavír přináší nevšední témbrovou zvukovost. Samozřejmostí je maximální možné dělení smyčců a výrazné zapojení řízené aleatoriky. Poslech byl v kontrastu s částí děl prezentovaných na festivalu neuvěřitelně osvěžujícím zážitkem. Opravdu obtížného díla se orchestr zhostil bez výraznějších potíží.

 

Leonid Hrabovskyj a Alla Zahajkevyč

I Leonid Hrabovskyj (nar. 1935) je velkým ukrajinským avantgardistou, který přesídlil do Spojených států amerických. Kompozice Homeomorfia IV pro velký symfonický orchestr byla doprovozena rozsáhlým autorským komentářem, který posluchači získali u vstupu do sálu. Autor je v něm seznámil s morfologií díla i svou kompoziční metodou. Jedná se o do posledního detailu propracované sónicko-aleatorní dílo s velkým příspěvkem volné volby interpretů. Extrémně interpretačně náročného kusu psaného proporční notací se orchestr zhostil se ctí.
O přestávce jsem měl možnost s autorem hovořit. Dodnes vděčně vzpomíná na knihu prof. Václava Kučery Nové proudy v sovětské hudbě - Eseje a stránky z deníku (Panton, Praha 1967), která byla první výraznější studií o avantgardní sovětské hudbě šedesátých let. Podle pana Hrabovského je to dodnes nejcennější pramen o jeho hudbě. Poprvé se tak českým čtenářům přiblížil např. i Valentin Silvestrov, Volodymyrr Zahorcev, Vitalij Hodzjackyj, ale třeba i Estonci Veljo Tormis a Arvo Pärt.

Po přestávce stanul za dirigentským pultem skladatel Myroslav Skoryk (nar. 1938). Jako první provedl Symfonii Harmonie pohybu Valereja Antonjuka (nar. 1979). Kompozice zaujala rozsáhlou paletou bicích a zapojením neobvyklých rytmů včetně názvuků rocku v baterii. Bohužel samotná práce s materiálem mne příliš neokouzlila.

Myroslav Skoryk

Miroslav Skoryk představil svůj Koncert pro housle a orchestr č. 8 Aluze Chopina. Partu se ujala polská houslistka Katerzyna Fejner. Bohužel si špatně naladila svůj nástroj a na celém výkonu se to podepsalo velmi labilní intonací. Po sónicky laděném úvodu sólistka přednesla motto celé kompozice, známé Chopinovo téma, které Skoryk zpracovává v charakteristických variacích. Za základní tóninový střed klasicky stavěného třívětého koncertu lze považovat f moll. I přes velmi důmyslně vystavěnou formu se ale bohužel nemohu ubránit dojmu, že kompozice vlastně nepřináší nic nového.

 

V pátek 8. dubna se zkazilo počasí, a tak bylo vyloučeno, abychom s Petrem Vyhnálkem objevovali další nepoznané krásy města.
Odpolední koncert Ansámblu současné hudby Rykošet Kyjevské organizace Národního svazu ukrajinských skladatelů se výjimečně konal již ve tři hodiny v malém sálu této instituce. Pod taktovkou dirigentky Viktorije Racjuk se nástrojů ujali Dmytro Medoliz (flétna), Oleksij Bojko (klarinet), Roman Fotujima (altsaxofon), Mychaylo Bilyč (housle), Andrij Pavlov (housle), Oleksandr Pavlov (viola), Zoltán Almaši (violoncello), Dmytro Tavanec (klavír), Oleksandra Zajceva (klavír) a Oleksij Šmurak (syntezátor). Umělecký vedoucí Sergej Piljutikov.

Program zahájila Večerní hudba pro flétnu, housle, violu a violoncello ruského autora Timura Ismailova (nar. 1982). Zaujalo mne jemné užití nástrojových barev samostatně vedených hlasů.

Působivým zpestřením programu festivalu byla klavírní performance Ivana Taraněnka (nar. 1965), která zazněla místo plánované kompozice pro violoncello a bajan Se sedmi polnicemi. Performance využívala množství témbrových prvků včetně tížítka k bezzvučnému stisknutí kláves a uvolnění strun pro rezonanční tóny. Mnoho perkusivních efektů včetně hry do strun produkci činilo velmi přitažlivou. To ještě umocnil živelný rytmus místy připomínající freejazzovou atonální sazbu s extrémně virtuózními prvky.

Vůbec mne ale nezaujaly dvě části z cyklu Písně pro komorní ansámbl složený z houslí, violy, flétny, klarinetu a klavíru Victorie Poljovy (nar. 1962), které působily jen jako rozbité fragmenty bez nějaké výraznější souvislosti. Bohužel se zdaleka nejednalo o reprezentativní tvorbu, jak dokazují četné nahrávky na YouTube.

Podle mě zbytečně extrémně virtuózních prvků užila Ljubava Sydorenko (nar. 1979) ve svém kvintetu pro housle, violu, klarinet, violoncello a klavír Marionetky. Zajímavé ale bylo jediné užití klavírních flažoletů s přidržováním alikvotních bodů v nástroji na festivalu. Celá kompozice měla vysoce aleatorní vyznění.

Vtipný iWaltz pro dvoje housle, violu, flétnu, klarinet, violoncello a klavír Oleny Serovy (nar. 1983) zapojoval bizarní zvukové prvky na pozadí typické valčíkové rytmizace s přiznávkami.

Upřímně řečeno nerozumím tomu, proč byla do dramaturgie vybrána kompozice pro dva klavíry Kaskády amerického skladatele Douglase Knehanse (nar. 1957), i když byl v několika minulých ročnících zvláštním hostem festivalu. Třívětá kompozice je na obsažený materiál extrémně dlouhá. První věta toccatového charakteru využívá clusterové sazby. Vzhledem k tomu, že druhý klavír, který byl těsně před koncertem laděn po evidentně dlouhé době nepoužívání, byly s ubývajícím časem značné problémy s laděním. Navíc se ze šelestů domnívám, že tento nástroj měl prasklou rezonanční desku. Druhá věta kompozice v pomalém tempu výrazně využívá monotematismu. Závěrečná rychlá věta pak důsledně uplatňuje kanonické techniky. Z celé téměř půlhodinové interpretačně extrémně náročné kompozice byla nejsilnější první věta.

Výrazně originální skladba Televizor pro syntetizér, housle, violu, altsaxofon a basklarinet Oleksije Šmuraka (nar. 1986) mne velmi pobavila. Obrovská rána do syntetizéru a drsný cluster dal vědět, že se v televizi zajiskřilo a na obrazovce vidíme pouze zrnění. Aleatorní sazba dalších nástrojů a hlavně vtipné zapojení méně obvyklých zvuků MIDI syntetizéru (gunshot, helikoptéra, soupravy MIDI bicích nástrojů v náhodných kombinacích apod.) dalo tušit, že televize pravděpodobně lehla popelem. V závěru byla ještě připojena velmi bizarní elektroakustická stopa využívající nahrávky starých MIDI syntetizérů, která nás přesunula do pravěku elektronických simulací reálného nástrojového zvuku počátku devadesátých let. Obsluhy počítače se ujal Sergej Pijutikov, též významný člen ukrajinské scény.

Koncert zakončila kompozice Dětské sny pro dvoje housle, violu, violoncello, flétnu, hoboj, klarinet, fagot a klavír Vitalije Hodzjackyje (nar. 1936). Autor z ansámblu výrazně vyčleňuje smyčcové kvarteto. V díle bylo cítit výrazný vliv pozdního díla Alexandra Nikolajeviče Skrjabina. Z formálního hlediska se jedná o evoluční gradační formu s tematickou reminiscencí úvodu v závěru.

Za celý ansámbl je nutné vyzdvihnout vynikající výkon Dmytro Tavanece, který odehrál všechny klavírní party programu. I přes potíže s nástrojem v Knehansově kompozici, hrál po celou dobu s obrovským výrazem a barevným tónem.

 

Jevhen Stankovyč

Večerní koncert ve Filharmonii byl závěrečným koncertem festivalu. Na programu bylo jediné dílo – obnovená premiéra opery na texty lidové poezie Jevhena Stankovyče (nar. 1942) коли цвите папороть... (Když rozkvete kapradí..., 1978-80). Opera má pohnutou historii. Byla připravena její premiéra, proběhla generální zkouška a koncertní premiéra. Scénická premiéra, jež měla v závěsu následovat o den později, se již neuskutečnila, neboť dílo bylo pro příliš národní námět zakázáno. Kyjevská opera chtěla s tímto představením vyjet na zájezd do západní Evropy, ale ansámblu nebylo umožněno vycestovat.
Pódium velkého sálu Filharmonie patřilo Národnímu zasloužilému akademickému symfonickému orchestru Ukrajiny (umělecký vedoucí Volodymyr Sirenko), Národnímu zasloužilému akademickému ukrajinskému lidovému sboru H. H. Verovka (sbormistři Iryna Melnyčenko a Roman Pačašynskyj) pod taktovkou dirigenta Anatolije Avdievského. Sólových partů se ujali Ludmila Klimenko, Vasil Vatamanjuk, Sergej Homon, Oksana Nikimjuk a Tetjana Pyrohova.
Název díla odkazuje na pověst, která praví: Kdo uzří kvetoucí kapradí, bude šťastný a bohatý. Opera má tři dějství. V instrumentáři se kromě velkého obsazení dřevěných, žesťových a smyčcových nástrojů zapojuje též obrovská baterie bicích nástrojů obsahující např. vibrafon, xylofon, zvonkohru, zvony, maracas, flexaton, wind chimes a další množství různých bubnů a kovových bicích.

Když rozkvete kapradí...

Orchestrální part je velmi komplikovaný a moc si nedokážu představit, že by ho za běžných okolností divadelní orchestr zvládl. Doufám, že se mýlím. Sborový part je výrazně inspirován lidovou melodikou, takže není nepřekonatelně obtížný. Část sboristů dokonce zpívala celý koncert zpaměti. V hudbě je množství orchestrálních meziher, které předpokládají vstupy baletní vložky. Stankovyčův jazyk je v této kompozici výrazně dramatický. Lidová melodika je doprovázena clusterovými mixturami v heterofonii. Celá opera má asi osmdesát minut.
V prvním dějství mne asi nejvíce oslovila scéna kozáčku (č. 7), v dalších částech pak zejména vrcholy jednotlivých scén. V určitých místech zvláště sboristky užívaly folklórní intonace s typickými ostrými terciemi.
Jevhen Stankovyč obrovské ovace vestoje neslyšel, protože byl zrovna ve Lvově na zájezdu Kyjevské opery na představení svého nového baletu Володар Борисфена (Pán Borisfena) na historický námět z pátého století před založením Kyjevské Rusi o založení Kyjeva (o představení zde, obsah baletu zde).

 

Po tomto obrovském zážitku nám již nezbylo než se rozloučit s našimi ukrajinskými přáteli a vydat se do hotelu. Ráno v devět hodin jsme odjížděli autobusem do Prahy. Cesta přes Ukrajinu probíhala bez výraznějších komplikací, když pominu zbytečné vyměňování autobusu za Lvovem za stroj, který měl potíže s motorem. Přejezd ukrajinsko-polských hranic byl však velmi náročný, na celnici jsme z důvodu absolutního nezájmu celníků, vyplňováním celního prohlášení na formulářích pouze v ukrajinštině a komplexní prohlídky zavazadel strávili více než čtyři a půl hodiny. V Praze jsme byli v neděli před polednem.

 

Když se ohlížím po všech navštívených koncertech letošních XXI. hudebních premiér sezóny, mrzí mne, že nebyl na festivalu zastoupen Volodymyr Runčak, velmi osobitý skladatel, akordeonista a ve své dirigentské funkci též významný propagátor ukrajinské hudby doma i v zahraničí.
Sobotní a nedělní program sliboval osm koncertů uvedených jako Postludium festivalu, z nichž obzvláště želím koncertu sborové současné duchovní hudby v sobotu ve dvě hodiny odpoledne v chrámu svatého Vasila Velikého.

Celý festival byl velice zajímavý, a pokud to situace umožní, rád bych se zúčastnil i dalších ročníků, kde třeba již Kyjev uvítá nějakého českého hosta. Celá propagace festivalu i vlastně skoro všech autorů selhává na tom, že dosud nemají své webové stránky v angličtině, ukrajinština je pro většinu světa nesrozumitelná. S valnou řadou z nich jsem se mohl osobně setkat a jsem za to rád, v Čechách se něčeho podobného asi dlouho nedočkáme.

 

Rád bych na závěr své reportáže moc poděkoval paní Anně Ščerbakovové, která se o nás v Kyjevě velmi starala a po našem příjezdu do Čech mi byla rádkyní ohledně informací o ukrajinských skladatelích, které není možno nalézt na internetu.

 

Několik odkazů
stránky Národního svazu ukrajinských skladatelů
rejstřík členů Národního svazu ukrajinských skladatelů
seznam ukrajinských skladatelů působících v zahraničí
výběr kritik festivalu (v ukrajinštině)
programová brožura XXI. hudebních premiér sezóny
řada méně známých tvůrců východoevropského prostoru
na Google.com je překvapivě slušně funkční překladač z ukrajinštiny do češtiny

foto: Jan Fila