Autorský večer k 50. narozeninám Jiřího Bezděka

Tomáš Kuhn 6.5.2011

 

 

Západočeské hudební centrum uspořádalo na začátku dubna koncert k významnému výročí hudebního skladatele Jiřího Bezděka (nar. 1961), který se nesl především v duchu premiér.

Jiří Bezděk

 V první premiérové skladbě Když odcházejí rusalky pro smíšený komorní sbor (komorní sbor Ko.Mar se sbormistryní Hanou Bezděkovou), bicí (Ladislav Pohořelý), akordeon (Pavel Samiec), klavír (Tadeáš Forberger), recitaci (Blanka Hejtmánková) uplatnil autor různé avantgardní i tradicionalistické techniky, od voice–bandu, sprechgesangu, barokního bassa continua až po bluesový valčík. Sborový cyklus o 7 částech na texty Jany Moravcové vyzněl díky výborné interpretaci sboru i doprovodného ansámblu naprosto dokonale, zejména v kantilénových částech Přiblížení, Kantáta a Užovka.
Přesvědčivě provedená a poprvé reprízovaná skladba Sonáta g moll pro violu a klavír „Romantické vidiny“ v podání Zbyňka Paďourka (viola) a Aleny Tiché (klavír) těžila především z výraziva pozdního romantismu s epizodními vstupy moderny. Obzvláště melodická linka ve 3. větě Allegro ma non tanto působila velmi svěže a chytlavě. Již v této skladbě mimochodem skladatel projevil svou zálibu v imitační technice, která se objevila i v  následujících skladbách.
Přímočarost a jednoznačnost, kterou se nechal autor inspirovat ve světě hudby nonartificiální, se promítla v Klavírním triu č. 2 „Let it flow“ v provedení Michala Pospíšila (housle), Hany Vítkové (violoncello) a Věry Müllerové (klavír). Skladatel zde uplatnil přehledné motivy, motivickou práci s malými jádry a především doprovod s opakovanými akordy, který je tak typický pro sféru nonartificiální hudby. Zejména v první, ale také v technicky náročné 3. větě se promítl princip kompoziční techniky amerického avantgardního skladatele Johna Cage, kdy se instrumentace tria měnila nikoli s proměnou formy, ale náhle, uprostřed frází. Tuto zdařilou kompozici navíc podtrhla vynikající interpretace vystupujících umělců.
Na závěr koncertu zazněla poslední premiéra, Suita „Nautilus“ pro akordeon a kytaru v podání Jarmily Vlachové a chorvatského kytaristy Ozrena Mutaka, jejímž hlavním inspiračním zdrojem byla vzpomínka autora na verneovské filmy režiséra Karla Zemana. V ní se promítlo v podstatě vše, čím je skladatelova práce typická – minimalistické a témbrové plochy, imitační technika, časté střídání tempa, náhlé metrorytmické změny, ale také krásná kantiléna. Svita byla provedena v dokonalé symbióze účinkujících, kteří jednoznačně prokázali svou profesionalitu.
Na úplný závěr nezbývá než skladateli pogratulovat k jeho významnému jubileu, ale také k novým skladbám, které na koncertu zazněly.