Čtyři básně Jana Grabce

 25.4.2011

 

 

Politikos

Skupiny mužů a žen se za vlhkého rána
procházejí deštivým městem a provolávají svá přísná hesla.
Ti, co jim nerozumí, se klaní a chtějí se stát jedním z nich.
Tvořivost každého z nich spočívá
v úzkostlivém hledání nových ideálů – ze strachu ze shledání se
se sebou samým.
Na každém kroku ničí to, co včera vytvořily
a chválí a odměňují pokryteckou nízkost.

Jejich agresivita vzrůstá, když zjišťují,
že jsou opilým hercům na kraji města
naprosto lhostejní. 

 

 

Herci

Za zvuku zdeformovaných kytar
odvádějí opilé herce do starých domů.
Našedlé okolí mlčí
a z jejich vzteku
se vykreslují
obrysy nových struktur,
které marně
hledají způsob,
jak se s krajinou spojit.

 

Louka

Milenci na rozpálených loukách,
rudé květiny – hledání budoucna
v jejich obrazech.
Děsivé výkřiky se mísí
se zakřiveným a parným vzduchem.
Vidina a nesplněná touha
po chladném vlaku,
který má tuto scénu ukončit.

Sen po celé dny přetrvává.

 

Divadelní porada

Zástupy vyhublých dramatiků
se vtěsnávají do malého lesa,
aby se schovaly před surovostí
vyprahlého odpoledne.

Někteří zapalují doutníky,
jiní se ochlazují
v horském potoku.

Základ k novým dramatům
je položen,
když první z nich umírá.

 

Jan Grabec (nar. 1988 ve Velké nad Veličkou). Publikoval v Hostu, Tvaru a Welesu, studuje hispanistiku na FF UK v Praze.

 

foto archiv autora