Dvě básně

Ondřej Hanus 7.3.2011

 

 

Dům kostí

jsem jen, že jste se střetly
sny, s vylekanými světly
tohoto Domu kostí

podivně prázdný prostor
čas mezi mnou a kostrou
tma, která škemrá o stín

jsem jen, že jste si spletly
obraz a odraz, Sestry:
křest nových souvztažností

 

Vitrhizverk

říkala tomu vitrhizverk
na zápraží stála, kozu za zády, pole v zátylku
konec větřila, stará bába
jak malé kotě zachránila, nikdo neví

hluchla, slepla, dospávala
do kostela nechodila, tělo nepřijímala
už by Krista nezkousla
jak, krásná, jahody plela, už nikdo neví

syna porodila, muže pohřbila
králíky zabíjela, vejce sbírala
říkala tomu vitrhizverk
jak vycídila srdce zvonu nikdo, nikdo neví

šedla, do očí se drala
v rukách se tiskla, ze zápraží zmizela
jak neumřela, už
nikdo, nikdo neví

 

Ondřej Hanus (nar. 1987 v Nemějicích) vydal sbírku Stínohrad (Weles 2008). Překládá z angličtiny Seamuse Heaneyho a Roberta Frosta. Nedávno dokončil překlad knihy Errata: An Examined Life anglického literárního kritika a komparatisty George Steinera (s Lucií Chlumskou; vyjde v Hostu v létě 2011) a dopsal druhou sbírku, Výjevy (vyjde ve Welesu v roce 2011).

foto Eva Košinská

 

předchozí příspěvek