Básně Ivy Kůřilové

 27.1.2011

 

 

 

* * *

Zvlášť na podzim se všechno plazí při zemi
tvé ruce nohy
kotvy domu v hliněné brázdě

 

* * *

Na otcově pásku
šum krve
jako když srkáš horký čaj
jako když strom nemůže dýchat
spustí tě těsně nad zem
lanem z borovice

 

* * *

Někdy zní povrch
jako v hodinách ručičky dřevěného starce

Někdy I bez pohybu otočíš hlavou
abys nepošel

 

* * *

Na střeše přirostly k slámě kočky

V pařezech obilných polí
proti srsti psího křiku
plavaly naznak

Tenkrát spustil jsi oči
a prošil je pytlovou nití

 

* * *

Přisedl ke stolu
a z nohavic vytřepal svá zpřehýbaná játra

 

Betonová skruž

Krajina je tíha
kterou nosíš v prstech

Jako čistý líh přelívaný v ráně
prohledáváš zbytky ptačího života
a je daleko do dne

daleko do křídel

 

 

---

Iva Kůřilová (nar. 1982 ve Vlkoši u Kyjova) vystudovala výtvarnou výchovu a český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě OU v Ostravě. Nyní žije a pracuje v Praze. Doposud publikovala v Hostu, ve Wagonu a sbornících literárních soutěží (Literární cena Vladimíra Vokolka, Hořovice Václava Hraběte). V roce 2009 jí vyšla v nakladatelství Protis sbírka Snad že kašleš chuchvalce odrostlých pampelišek. V roce 2010 byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky. 

 

 

foto archiv