Čtyři básně

Jonáš Hájek 7.1.2011

 

 

Fikce

Toto jsou tedy tvoje prsa.
Toto jsou chlupy na mé hrudi.
Setkání po patnácti letech – no
ano. Chci být tak sentimentální.
Mluvit o dávných klíčích na krku.
Obrázku mimozemšťana na tobolce s mincemi.
Napodobovat tamtu – jenže napodobuju tamtoho.

Jenže mně nebudeš klást nohy do klína.
Jenže mně nebudeš já z tebe vyrostu.
Vracíme se… Gesta se promítají
na vhodném pozadí té kavárny.
S vyzbrojenými těly zaraženi
do věty jak nějaký smajlík.
Napíšu veselý konec.

 

 

Dospělost

Už nenajde antikvariát navštívený před pěti lety,
už nenajde tehdejší kavárnu v prvním patře, to nevadí,
nic se neděje, žádná tragédie dobré viditelnosti,
žádné skály sestupující z mraků ani jiná zjevení,

na kolenou se mu objevují mokré skvrny a zase schnou,
jak překládá nohy, jako by řeka střídavě omývala
pohled na cíl a cíl dnešního nepříliš dlouhého výletu,
střídavě existovala obě místa ztracená v paměti.

                                                               Budapešť VII/2010

 

 

Náš hrdina

Náš hrdina je prostředního vzrůstu,
doma se drží víc než záhodno.
U četby Prousta dneska zase usnul
a místo zpráv se díval na porno.

Nikomu neškodí a ani nepomáhá,
vyrazí občas, pár přátel by měl.
V neděli u rodičů vzpomene si hlava,
že zapomněl, že zapomněl.

Tolik se bojí, že to nedokážem,
když vidí vlastní nerozhodné paže.
(Nikomu nepomáhá ani neškodí.)

Nastane ještě opravdový zážeh?
Odpolednem jak těsto smrti tažen,
v životě jako po škole si bdí.

 

 

Povrchní vztahy

Teď poznáš povrchní vztahy, řekl mi
Horskej, když jsem odpískal svatbu.
Nic moc se nezměnilo, říkám v duchu
Horskýmu, dobře spím a špatně bdím,

dostal jsem nafukovací gauč a kotě,
což se vylučuje, dál jezdím metrem,
myslím na holky, který nejsou moje,
zvýšil jsem spotřebu pálivý papriky

a pořídil si boty na zimu. Někdy se
mi zdá, že tu jsme kvůli setkávání,
načež mám radost. Jednou, když jsem

lelkoval na eskalátoru, napadlo mě,
že bych moh jít plavat, klidně sám,
a jak dlouho jsem Horskýho neviděl.

 

–––––––––

Jonáš Hájek (nar. 1984 v Praze) vydal básnické sbírky Suť (Fra 2007, Cena Jiřího Ortena) a Vlastivěda (Fra 2010). Nedávno ukončil studium hudební vědy na FF UK v Praze.

předchozí příspěvek