Třídení plus 6. prosince

Jan Fila 5.1.2011

 

Závěrečný koncert letošního Třídení plus se uskutečnil v sále Galerie HAMU v pondělí 6. prosince. V tento večer Ateliér 90 hostil dva přední ansámbly provozující výhradně soudobou hudbu: MoEns a Konvergenci. Koncert byl bohužel poznamenán velmi slabou účastí  publika.

Kompozice první poloviny (kromě jediné výjimky), kdy vystoupil MoEns, spojovalo zvláštní obsazení klarinet (basklarinet), trombon, elektrická kytara, housle, violoncello a klavír, v několika případech ještě doplněné o zvukovou stopu. Toto neortodoxně stavěné těleso slibovalo mimořádnou barevnost skladeb, což se také potvrdilo. Alespoň tento princip spojoval jinak nesourodá díla, jež zazněla v průběhu večera. MoEns vystoupil pod taktovkou Miroslava Pudláka v obsazení Kamil Doležal (klarinet a basklarinet), Ivo Kopecký (trombon), David Danel (housle), Balász Adorján (violoncello), Štěpán Uhlíř (elektrická kytara) a Hanuš Bartoň (klavír).

V úvodu zazněla Jáchymova zhouba pro klarinet, trombon, elektrickou kytaru, housle, violoncello, klavír a zvukovou stopu (1996) Martina Marka (nar. 1956). Autor zde představuje portrét Joachima Barranda (1799–1883) v obou jeho profesích, jako železničního inženýra i jednoho ze zakladatelů moderní geologie, promítnutý do současnosti, a to včetně obav ze selhání v těchto oborech. Ve zvukové stopě se jako nejpodstatnější složka objevuje zvuk geologického kladívka a vlaku bez výraznější transformace. Čtvrthodinová interpretačně náročná kompozice má nevyváženou strukturu souzvuků, ve které je možné užít jakéhokoliv druhu akordu, což skladbu po slibném začátku činí posluchačsky poněkud šedivou.

Po prvním čísle večera měla následovat premiéra Mobilis in mobili (Pohyblivé v pohyblivém) pro klarinet/basklarinet, trombon, elektrickou kytaru, housle, violoncello a klavír (2010) Miloše Haaseho (nar. 1948), ale dílo z programu odpadlo. Je to škoda, podle autorova komentáře v doprovodné brožuře se mohlo jednat o zajímavě koncipovanou partituru výrazně využívající prvky náhody.

Italský skladatel a dirigent Paolo Longo (nar. 1967) byl představen dvanáctidílným cyklem miniatur pro basklarinet a violoncello Etchings III (2006). V nevyváženém cyklu je patrný konstruktivistický princip kompozice využívající možnosti intervalového výběru, organizace tónů i organizaci nástrojových barev. Domnívám se též, že věty tvoří páry, v pestrém díle se totiž vracely různé kompoziční principy. Virtuózní skladba představila oba interprety Kamila Doležala a Balásze Adorjána v nejlepším světle.

Dirigent MoEnsu Miroslav Pudlák (nar. 1961) uvedl své dílo Král Majáles pro basklarinet, trombon, elektrickou kytaru, housle, violoncello, klavír a zvukovou stopu (2009). Skladba mě zaujala zdaleka nejvíc z celého programu. Zvuková stopa, kterou od dirigentského pultu ovládal sám autor, zpracovává nahrávku stejnojmenné básně amerického básníka Allena Ginsberga (1926−1997), jednoho ze zakladatelů beatnické poezie a hnutí hippies, ten na ní báseň sám recituje.Dovoluji si obšírněji rozvést okolnosti vzniku této kompozice. Ginsberg zavítal do Prahy v květnu 1965. Jeho návštěva byla komunistickými úřady povolena s tím, že byl Ginsberg považován za „pokrokového umělce“ a „kritika amerického imperialismu“. V téže době byl studentům v Praze poprvé po řadě let povolen majáles, který se poněkud vymkl kontrole úřadů. Náhoda spojila obě události dohromady. Ginsberg byl zvolen králem majálesu. Básník euforizován touto poctou zůstal v Praze ještě několik dní a nocí, přičemž jeho pobyt údajně provázely opilecké výtržnosti a obscénní chování na veřejnosti, za něž byl vyhoštěn z Československa. Ještě během letu Ginsberg napsal báseň Král Majáles, ve které doznívají zážitky z Prahy a jež odráží jeho tehdejší politickou naivitu. V kompozici, kromě několika návratů a opakování textů, nedochází k žádné transformaci původní Ginsbergovy nahrávky.  Je škoda, že zub času se na ní podepsal velkým syčením, které se zřejmě nepodařilo bez ztrát na barevné čistotě přednesu odstranit ani pro účely této kompozice. Hudební složka vtipně zpracovává ostinátní rytmus, čímž zvyšuje tanečnost celého díla. Objevují se zde jak výrazné jazzové prvky, tak citace tanga v odkazu na taneční hudbu šedesátých let.

První část večera uzavřely Raps XII (Hovory) pro klarinet/basklarinet, trombon, housle, violoncello, klavír a tam-tam (1999) italského autora Giampaola Corala (nar. 1944). Kompozice je koncipována jako kvintet. Klavírista, který používá velkou měkkou palici na hru v nejhlubší poloze strun klavíru, čímž dociluje zvláštního témbrového zabarvení nástroje, má pravděpodobně stejnou palicí obsluhovat i tam-tam. Pro pohodlí byla ale tato funkce rozdělena a domnívám se, že to snazšímu průběhu virtuózní kompozice prospělo. Úsměvné pak bylo, když na Štěpána Uhlíře tam-tam málem spadl. Přesto mne skladba příliš nezaujala, postrádal jsem výraznější barevné rozložení nástrojů. Největším problémem pak byla absence kontrastních dílů.

Po delší přestávce, vynucené přestavbou pódia a úklidem elektroniky, vstoupil do sálu ansámbl Konvergence pod taktovkou Jana Rybáře. První kompozicí bylo provedení Five pro libovolných pět nástrojů (1988) Johna Cage (1912–1992). V sále Galerie tento večer zazněla v obsazení housle, klavír, vibrafon, violoncello a trombón. Oproti minulému provedení umožnilo toto složení vyznění i v méně poetických barvách, užití vibrafonu ale díky pedalizaci přineslo netušené barevné možnosti.

Koncert a celé letošní Třídení plus ukončily Hry pro osm hudebníků pro flétnu, klarinet, trombon, bicí nástroje, klavír, housle, violu a violoncello (2006) Jaroslava Rybáře (nar. 1942). Po zajímavě koncipovaném témbrovém úvodu přichází z mého pohledu nevýrazná kompozice, která zdaleka nenaplnila má očekávání. Domnívám se, že tento můj dojem byl zapříčiněn i nevhodnou dramaturgií, kdy překvapivě nejavantgardnější kompozicí večera byla skladba nejstarší, z pera Johna Cage.

 

Letošní Třídení plus opět ukázalo, že v české kotlině vzniká zajímavá soudobá hudba. Jako každý rok ale selhala propagace, a takto kvalitní hudba se proto nedostala k žádoucímu počtu posluchačů. V  roce 2010 slaví Ateliér 90 své dvacáté výročí. U té příležitosti byla vydána zajímavá brožura, která se kromě historie volného sdružení věnuje i souhrnu všech provedených kompozic v rámci koncertů pořádaných Ateliérem 90. Byl jich úctyhodný počet.