Britský komponista Peter Fribbins v Rudolfinu
Jiří Slabihoudek 26.11.2010
Rosamunde trio, soubor tří zkušených a sehraných muzikantů, jimiž jsou Martino Tirimo (klavír), Daniel Veis (violoncello) a Ben Sayevich (housle), nás v pondělí 8. listopadu zavedlo do hudebního světa Schuberta, Brahmse a soudobého britského skladatele Petera Fribbinse (nar. 1969).
V pořadí druhé klavírní trio tohoto skladatele Softly, in the Dusk… (2006-7) je inspirováno, jako i mnoho dalších skladeb z jeho pera, literární předlohou. Tou je báseň Piano z let 1906-08 od anglického experimentálního autora Davida Herberta Lawrence (1885-1930). Skladba má přehlednou třídílnou formu s návratem, čítá kolem deseti minut.. Sólový klavír navozuje náladu věrnou literární předloze, záhy se přidávají smyčce, které tiše zpívají nezpěvné intervaly. To byl intonačně vskutku oříšek. Po jednoduché a krátké spojovací části přichází druhý díl, patřící zejména houslím, které se předvedou ve velmi sentimentální, tonálně silně zakotvené pasáži. Tento úsek spěje až k opravdu uším sladce znějícím místům, jaké známe z vyššího populáru. O to víc smekám před tím, jak nenuceně se autor do této nálady dostal. Bohužel zpátky už mi to tak hladké nepřišlo. Fribbins vsadil na jednoduchost a i druhá spojovací část spějící k prvotní náladě je totožná s tou první, avšak připadala mi výrazně méně rafinovaná. Konec patří opět impresím sólového klavíru. Autorovi se tak podařilo vytvořit pěkný oblouk, hudba plyne přirozeně. Je muzikální, moderní a osobitá a přitom přístupná širšímu posluchačstvu, které je alespoň trochu ochotné poslouchat – a to je dle mého názoru jedna z těch nejdůležitějších ctností skladatele. Musím tedy souhlasit a přidat se k četným dobrým ohlasům na tohoto uznávaného komponistu, který se těší přízni odborné i laické, muzikantů i posluchačů. Ukázky z jeho tvůrčí dílny jsou k dispozici na Youtube, více o něm samotném naleznete na jeho profilových stránkách. Co se týká interpretace, přesvědčila mě beze zbytku, ale těžko k ní říkat něco konkrétního, jelikož nemám srovnání s jiným výkladem této skladby. Dobré podotknout, že Rosamunde trio má toto dílo na repertoáru, premiérovalo ho a autorem mu bylo dokonce přímo věnováno.
Pro zajímavost přikládám originální báseň Davida Herberta Lawrence:
Piano
Softly, in the dusk, a woman is singing to me;
Taking me back down the vista of years, till I see
A child sitting under the piano, in the boom of the tingling strings
And pressing the small, poised feet of a mother who smiles as she sings.
In spite of myself, the insidious mastery of song
Betrays me back, till the heart of me weeps to belong
To the old Sunday evenings at home, with winter outside
And hymns in the cosy parlour, the tinkling piano our guide.
So now it is vain for the singer to burst into clamour
With the great black piano appassionato. The glamour
Of childish days is upon me, my manhood is cast
Down in the flood of remembrance, I weep like a child for the past.
Na programu kromě Fribbinse zaznělo ještě rozsáhlé Klavírní trio č .1 B dur Op.posth. 99 Franze Schuberta (1797-1828) a zralé dílo Johannesa Brahmse (1833-1897) napsané v sousedství druhého klavírního koncertu s překrásnou druhou větou Klavírní trio č. 2 C dur, Op. 87 (1882). Rosamunde trio obě díla zahrálo s přehledem, ovšem místy na můj vkus až příliš akademicky. Myslím si, že partitury obou děl vybízejí k více vášnivému vypětí.