Úctyhodná vzpomínka na Jiřího Dvořáčka a Karla Reinera
Jiří Slabihoudek 20.11.2010
V magickém datu 20. října 2010 byl skladatelským sdružením Přítomnost pořádán v příjemném prostředí Maďarského kulturního střediska v Rytířské ulici koncert In memoriam Karel Reiner a Jiří Dvořáček, na němž zazněly skladby českých autorů napříč generacemi. Dovolte mi, abych vás o tomto koncertě informoval.
 Jiří Lukeš |
Úvod obstarala odlehčená drobnost Jiřího Temla (nar. 1935) Chvála tercie pro flétnu a klavír, kterou tento vyhledávaný a uznávaný autor napsal přímo pro interprety tohoto večera, tedy pro Duo BeNe (Jana Neubauerová-Bošková na flétnu a Eva Benešová na klavír).
Poté předvedl současný nadějný student akordeonu a skladby na HAMU Jiří Lukeš na svůj nástroj čtyři podobné drobné skladby od autorů Václava Trojana (1907-1983) Zřícená katedrála, Petra Fialy (nar. 1943) Musica drammatica, Jana Truhláře (1928–2007) Mozaika, Op.35 a Jindřicha Felda (1925–2007) Koncertní kus. Autoři v nich hledali nové cesty k uchopení jinak „hospodského“ nástroje. Akordeon jakožto mladý nástroj bez repertoáru již řadu let láká současné autory, už jenom proto, že akordeonisti jsou stále chtiví nové muziky. Ti dnes hraní, zejména Václav Trojan, byli mezi prvními objeviteli nových poloh a barev akordeonu na české scéně. Více o akordeonu si můžete přečíst v článku právě od Jiřího Lukeše v časopise Rytmus vydávaného Přítomností. Poslech těchto skladeb byl značně náročný a takto za sebou jdoucí jsem si je dostatečně nevychutnal.
Žádané osvěžení přinesla Preludia pro kytaru a akordeon, Op. 18 od samotného interpreta Jiřího Lukeše (nar. 1984). Předvedl je společně s Kristýnou Švábovou. Rytmicky proměnlivé svěží trojvěté dílo šlo především po barvě, a jak zdařile. Kombinaci těchto dvou nástrojů jsem osobně slyšel poprvé a byl jsem jí unešen. Jiří ji uchopil velmi citlivě a jemně, oba nástroje jako by vážily každého tónu, který vyloudí. Kompozice tak vyzněla velmi křehce a něžně, jde-li to o hudbě říci.
Po krátké pauze přišly na řadu skladby Eduarda Douši (nar. 1951) a vzpomínaných autorů Jiřího Dvořáčka a Karla Reinera. Malé melodramy na verše Jiřího Žáčka Eduarda Douši zazněly v premiéře v provedení Ireny Máchové a Evy Benešové. Tři drobné aforismy předcházely většímu a závažnějšímu zpracování satirické básně Má vlast. Díky šibalskému hudebnímu zpracování vyzněla báseň ještě naléhavěji. Báseň si můžete vyhledat a přečíst zde.
 Jiří Dvořáček |
Život Jiřího Dvořáčka (1928 - 2000) byl spjat s pražskou HAMU. Zde studoval skladbu u Jaroslava Řídkého a Václava Dobiáše, zde později učil a stal se děkanem školy. Jiří Dvořáček byl velmi plodný autor navazující svou hudební řečí na tradici meziválečné moderny s cílem jasnosti a přehlednosti svých děl. Krom rozsáhlé sborové a písňové tvorby napsal mj. operu Ostrov Afrodity, symfonickou větu pro klavír a orchestr Ex post, symfoniettu Quattro episodi, Žesťový kvintet, Invence pro pozoun klavír či dnes hrané Dialogy pro flétnu a klavír. Ve dvou kontrastních částech (Idylický a dramatický dialog) se oba nástroje představí až v sólových pasážích. Dílo dostává autorovým tvůrčím zásadám, je přehledné a uchu lahodící. Tvorba Jiřího Dvořáčka, od jehož úmrtí letos uplynulo deset let, se hraje velmi spoře a stojí stranou zájmů interpretů. Proto patří spolku Přítomnost velký dík za to, že alespoň tímto komorním dílkem připoměla jeho tvůrčí odkaz.
 Karel Reiner |
Karel Reiner (1910 - 1979), český skladatel, klavírista, hudební publicista byl avantgardně orientovaný autor. Vyšel ze školy Aloise Háby, studoval na mistrovské škole u Josefa Suka. Již ve třicátých letech byly jeho skladby hrány na prestižních festivalech soudobé hudby (např. ISCM ). Jako publicista působil v Přítomnosti a dlouhou dobu redigoval časopis Rytmus. Po válce, za které si prošel koncentračním táborem, působil v Syndikátu českých skladatelů, byl předsedou ČHF. Jako skladatel se věnoval všem oblastem hudby. Z té orchestrální jmenujme např. Symfonii; Koncert pro basklarinet, smyčcové a bicí nástroje, Koncert pro violoncello; Tři symfonické věty, v komorní oblasti napsal mj. pět smyčcových kvartetů nebo tři klavírní sonáty. Šest studií pro flétnu a klavír podle obrazu Františka Jiroudka je dílo zejména harmonicky zajímavé, místy značně vyostřené, zasazené do jasné a přehledné formy. Flétnový part je intonačně náročný, často musí zvládat netypicky stavěné kantilény, ač velmi krásné. Reinerova řeč umí být lyrická i silně expresivní. I přes tyto jeho přednosti si ho sto let od jeho narození mnoho dramaturgů nevšímá. Výjimku spolu s Přítomností tvoří Česká filharmonie, která 2. a 3. prosince uvede ve světové premiéře Reinerův Violoncellový koncert z roku 1942 v podání Sebastiana Forona a Zdeňka Mácala. Přijďte se podívat i vy na tento výjmečný koncert! Karel Reiner si to zaslouží.