Večer tří oper v Disku

Jan Fila 18.11.2010

 

 

V neděli 31. října se v divadle Disk uskutečnil ojedinělý večer. Jako host zde vystoupil londýnský soubor Second Movement a brněnský Ensemble Opera Diversa. Na programu byly Slzy nože Bohuslava Martinů, Ela, Hela a stop Lukáše Sommera a Dýňový démon ve vegetariánské restauraci Ondřeje Kyase. Samotný večer začal se čtvrthodinovým zpožděním způsobeným poruchou elektroniky v díle Lukáše Sommera při zkoušce. Tento večer byl reprízou včerejšího představení v Mozartově sále brněnské Reduty.

Bohuslav Martinů: Slzy nože, Yvette Bonner (Eleonora)

Večer zahájila surrealistická komorní opera s erotickými prvky Les Larmes de couteau H 169 (Slzy nože, 1928) Bohuslava Martinů (1890-1959) na libreto Georgese Ribemont-Dessaignese. V novém anglickém překladu Olivera Mearse a Nicholase Chalmerse se provedení ujal ansámbl Second Movement pod názvem Knife’s Tears. Operu doprovází jazzový orchestr. Ansámbl Second Movement v obsazení Yvette Bonner (Eleonora - soprán), Hanna Pendley (Matka - alt) a Jonathan Brown (Satan – baryton) provedl tuto bohužel dosud zřídka uváděnou operu v britské premiéře v létě 2007, v bývalém skladišti banánů v samotném srdci londýnské Covent Garden. Obecně se divák setkává s tímto dílem spíše mimo oficiální zaběhnuté scény, velká jeviště mu nesvědčí. Tři výborně připravené sólisty doprovodil orchestr Ensemble Opera Diversa pod taktovkou Nicholase Chalmerse. Kromě několika míst v úvodu, kdy měl orchestr mírné potíže se souhrou v rychlých pasážích, jsem nezaregistroval u interpretů větší náznak potíží s poměrně těžkým dílem. I dnes tato opera díky svému námětu působí velmi nezvykle a je jasné, proč sešlo z premiéry v roce 1929,  ta se mohla uskutečnit až o celých čtyřicet let později v Brně.
Slzy nože pojednávají o utkvělé lásce Eleonory k oběšenci. Ani Matka, později ani Satan ji od objektu touhy nemohou odvést. Matka však Satanovi podlehne. Až když Eleonora spáchá sebevraždu, oběšenec ožívá a opětuje Eleonořiny city. Je to však jen svůdce Satan v přestrojení. V závěru díla obě ženy opustí, Eleonoru pak se zlomeným srdcem.

Lukáš Sommer

Po krátké přestávce již scéna patřila jenom Ensemble Opera Diversa, který se specializuje pouze na současné hudební divadlo a současné opery, což je jev v našich končinách zcela nevídaný. Zazněla pražská premiéra komorní miniopery, spíše jevištního skeče Ela, Hela a stop (2009-10) Lukáše Sommera (nar. 1984) na zkrácené libreto rané stejnojmenné jednoaktovky (1960-1) Václava Havla (nar. 1936) pro tři hlasy, flétnu, klarinet, fagot, housle, violu, violoncello a bicí nástroje. Havlova aktovka vznikla jako jevištní scénář do velkého cyklu Autostop Ivana Vyskočila. Až donedávna byla hra považována za ztracenou. Hudebně je dílo uchopeno spíše v rovině recitace a sprechgesangu, pěvecké party nejsou příliš výrazné a ani o to vlastně nejde.
Děj opery nás zavádí do absurdní situace, kdy dvě stopařky stojí celé hodiny u silnice a nikdo jim nezastaví. Mají totiž své etické názory a morální zásady. Ela a Hela se ubezpečují o svých kvalitách a zároveň o chybách svých přátel. Když jim náhodou zastaví Řidič, absurdita vrcholí, Řidiče odradí a ten odjede sám.

Lukáš Sommer: Ele, Hela a stop

Dvacetiminutové dílo jsme vyslechli v podání Hany Škarkové (Ela), Jany Krajčovičové (Hela) a Davida Vonšíka (Řidič). Hlavní téma je téměř tonální a zvláště ve chvíli, kdy Řidič zastaví, aby si ulevil v blízkém lesíku, jeho part zní téměř jako lidová píseň. O to absurdněji pak vyznívají mikrointervalové variace obohacené o vstup elektroakustické stopy a malý zvonivý arsenál bicích nástrojů. Jevištně skeč funguje a jestliže je jeho cílem pobavit publikum, tento záměr vyšel. Jen bych mírně polemizoval s režijním záměrem Tomáše Studeného, který obě protagonistky oblékl tak, že divák nepochybuje o jejich nejstarší profesi. Vzhledem k obsahu jejich řeči bych je ale věkem posunul alespoň o jednu, spíše téměř o dvě generace dále, jako dvě dámy za hranicí důchodového věku.

Ondřej Kyas: Dýňový démon ve vegetariánské restauraci

Po delší přestávce zazněla opera dvorního skladatele Opery Diversa Ondřeje Kyase (nar. 1979) Dýňový démon ve vegetariánské restauraci (2010) na libreto uměleckého vedoucího Opery Diversa Pavla Drábka (nar. 1974) podle receptu režiséra inscenace Tomáše Studeného. Kromě šesti velkých rolí autor zapojil malý mužský sbor, flétnu, klarinet, fagot, housle, violu, violoncello a klavír. Celé dílo mělo pětasedmdesát minut, což je bohužel příliš mnoho. Uvážím-li ale, že se jedná o dílo amatérského skladatele, musím před Ondřejem Kyasem smeknout. Opera drží jako celek stylově pohromadě až na jedno vysloveně „úchylné“ místo (rocková sazba s akustickou kytarou v rukou autora na scéně), stylovou jednotu vycházející nejvíce z neoklasicismu s některými neoromantickými názvuky a vstupy na hranici muzikálu. Úskalím opery je bohužel instrumentace, kdy je užito na můj vkus příliš málo děravé sazby, většinou hrají všichni i v místech, kde by bylo potřeba více využít barevné možnosti zvoleného instrumentálního ansámblu. Naopak klavír, jenž funguje jako jednotící prvek v recitativech, byl zapojen příliš mnoho, . Každá z rolí se pokouší o definici svého hudebního světa, což je záměr, který dle mého názoru autorovi příliš nevyšel, ale není to ke škodě věci. Také by v některých dramatičtějších místech prospělo využití dynamičtějšího hudebního výraziva, hudba zní, téměř jako kdyby se na scéně nedělo nic divokého (např. závěrečný souboj).

Ondřej Kyas: Dýňový démon ve vegetariánské restauraci

Dušičková opera, vlastně opera v opeře, nás uvádí do kuchyně na přelomu října a listopadu v době, kdy k nám proniká anglosaský svátek Halloween. Majitel vegetariánské restaurace (Jan Šťáva) slibuje hostům jedinečný kulinářský zážitek. Jeho žena, pragmatická Majitelová (Hana Škarková), však ztrácí s manželem trpělivost. Majitel vyhodí puristického číšníka Pinkla(Jan Turčínek), protože ten si žádal umění. Majitel zůstane se svým sborem kuchyňského personálu (Pavel Blažek, Martin Fabián, Ondřej Kyas, Djordje Miljković, Petr Pytlík, David Vonšík) sám. Přemožen únavou se mu zjevuje duch čerstvě zaříznuté Dýně (Lucie Kašpárková) jako mladá dívka z venkova. Majitel jí zcela podlehne a Dýně zcela ovládá restauraci. Vrací se Pinkl přestrojený za vymítače ďábla z Bayreuthu (citát Wagnerovy Valkýry) a snaží se marně pomoci. Až Majitelová Dýni v souboji porazí a Dýně jako surovina musí ustoupit hotovému pokrmu. V závěru Majitelová pokrm, který se celou operu připravoval, se sklenkou vína rozdává divákům (během celého představení to divadlem mocně vonělo). Osobně nejvíce musím vyzdvihnout výkony čtyř hlavních protagonistů Jana Šťávy, Hany Škarkové, Lucie Kašpárkové a Jana Turčínka, kteří své party přednesli s jistotou a bez sebemenšího zaváhání. To se bohužel nedá zcela říci o mužském sboru, v němž se čas od času ozývaly intonační nejistoty.

 

Celý večer tří oper byl velmi příjemnou sondou do světa současného hudebního divadla a je dobře, že celé Divadlo Disk bylo obsazené. Jen je škoda, že další reprízy nejsou v současnosti naplánované. Bylo by pozitivní přenést dalším divákům něco z pohledu Opery Diversa na soudobé hudební divadlo.

 

foto: Jan Fila