Poezie Vladimíra Holana v Bulharsku
Ani Burova 12.10.2010
Vladimír Holan je jedním z českých básníků 20. století, kteří jsou u nás v Bulharsku poměrně dobře známí a často překládaní; z básníků jeho pokolení jsou u nás známější pouze Vítězslav Nezval a Jaroslav Seifert. V podstatě všechny antologie české poezie vydané v Bulharsku v druhé polovině dvacátého století obsahují Holanovy verše. Samostatně je potom představen ve dvou výborech. Dá se říct, že do bulharštiny jsou přeloženy verše ze všech období Holanovy tvorby, přestože co do počtu nejsou vždy dostatečně reprezentativní.
Holan byl do bulharštiny přeložen poprvé v roce 1956, kdy byla jedna jeho báseň zahrnuta do antologie Čeští básníci. Zcela v duchu tehdejší ideologizované literatury nezačíná uvedení Holana do bulharského prostředí meziválečnou lyrikou, ale básní ze sbírky Dokument. Následujícím krokem v jeho představování je kniha Čeští a slovenští básníci z roku 1971. Ta je soustředěna na jeho tvorbu z let šedesátých; z deseti básní, které Holana v této antologii reprezentují, jen jedna z nich pochází z období dřívějšího, a to ze sbírky Kameni, přicházíš... Přináší tak bulharskému publiku i autorovu lyriku z třicátých let. V této knize Holana překládali tři z nejvyhlášenějších překladatelů české poezie u nás, sami též básníci: Grigor Lenkov, Vatjo Rakovski a Dimitr Stefanov.
Následující antologií s Holanovými básněmi je Československá poezie XX. století, jež vyšla v roce 1983. Přestože je Holanův příspěvek malý, je pořízen z různých období – ze sbírek třicátých let (Kameni, přicházíš... a Září 1938), i pozdějších (Rudoarmějci a Bolest). Dále je zařazen v autorských antologiích dvou jeho překladatelů Vatja Rakovského a Dimitra Stefanova. Do svého sborníku s názvem Počitadlo lásky (2000) zahrnul Stefanov především básně z pozdějších sbírek; jde o Bolest a Strach. Do antologie jménem Magická zrcadla, která je věnovaná českému poetizmu, zařadil Vatjo Rakovski verše z Blouznivého vějíře, první Holanovy sbírky. Dá se říci, že trvalý překladatelský zájem Rakovského o poetizmus (překládal téměř všechny hlavní představitele tohoto směru) předurčuje poměrně značné zastoupení nejranější Holanovy tvorby v bulharských překladech.
Oba samostatné výbory Holanovy poezie sestavil a přeložil Vatjo Rakovski, který tak vystupuje do popředí jako nejaktivnější básníkův překladatel. Roku 1989 vydává knihu Noc s Hamletem. V tomto výboru představuje Rakovski Holanovu tvorbu chronologicky a zároveň překládá reprezentativní studie pro jednotlivá tvůrčí období. Dodnes tak zůstává nejucelenějším vydáním Holana v Bulharsku. Podle stejného modelu je sestavena i druhá monografie, Blouznivý vějíř, která zahrnuje i některé dříve publikované překlady. Dohromady obě knihy nabízejí relativně širokou škálu Holanovy poezie a bulharský čtenář si tak o jeho díle může udělat dobrou představu. Výbory obsahují i další důležité lyrickoepické skladby Óda na radost, Terezka Planetová, samozřejmě Noc s Hamletem a Noc s Ofélií.
Největší vliv má v bulharském prostředí Holanova tvorba šedesátých let, především poéma Noc s Hamletem. Podobná poetika byla v Bulharsku v době svého vydání velmi aktuální, což nejspíš v nemalé míře motivovalo i stabilní překladatelský zájem.
Ani Burova, PhD. přednáší dějiny české literatury a dějiny slovanských literatur na Katedře slovanských literatur Sofijské univerzity sv. Klimenta Ochridského. Středem jejího zájmu je současná literatura, literární komparatistika a kritika. Je autorkou řady studií v odborném tisku a vědeckých sbornících.
Přeložil Ondřej Zajac
foto archiv autorky