Soudobá hudba pro dětské posluchače
Lukáš Vytlačil 10.10.2010
Lisabon, Instituto Franco-PortuguêsV letošním roce oslavuje 25 let jedna z významných hudebních organizací v Portugalsku, kterou je Miso Music Portugal. Po celou dobu své existence se tato instituce věnuje péči o současnou portugalskou hudbu, zadává kompozice skladatelům, zřizuje několik hudebních souborů, pořádá netradiční hudební projekty po celém světě a v neposlední řadě také zpřístupňuje současnou portugalskou hudbu na svých internetových stránkách.
Ve spolupráci s Francouzsko-p ortugalským institutem se v dubnu k tomuto výročí konal festival, na němž 16. dubna 2010 v sále Philippa Friedmana uvedl rezidenční soubor této nadace Sond´ Ar-te Electric Ensemble neobvyklý projekt s názvem Teatro Musical. Hlavními posluchači, pro které byly všechny kompozice připraveny, byly malé děti. Čtyři oslovení autoři pro tento večer zkomponovali hudbu, tvořenou buď jen elektroakustikou nebo také akustickými nástroji, jako doprovod vybraných pohádek.
Celý večer zahájila skladba Quando eu nasci (Když jsem se narodil, 2009) skladatele Simão Costy (* 1979). Ztemnělé jeviště osvěcoval jen žlutý kužel světla, v jehož prostředku bylo starobylé křeslo, do kterého usedla vypravěčka Ágata Mandillo. Hudba sestávala jen z elektronicky vytvořených zvuků, jež tvořily dokonalou iluzi k celému příběhu.
Další skladbu Toc, toc, toc (Ťuk, ťuk, ťuk, 2009) zkomponoval João Madureira (* 1971). Tentokrát již byl doprovod tvořen také instrumentalisty souboru Sond´Ar-te, přednesu textu se ujala Rosinda Costa. Její naprosto dokonalá dikce, práce s textem a jazyková gradace byly odzbrojující a držely všechny posluchače v neustálém napětí z příštího děje. Podobně skvělý výkon hudebníků, které s naprostým přehledem řídil francouzský dirigent Jean-Sébastien Béreau, učinil z této kompozice vrcholné číslo celého večera. Mezi vynikajícími hráči svými sólovými místy zazářila zejména výborná česká flétnista Monika Duarte Štreitová, klarinetista Nuno Pinto a violoncellista Nelson Ferreira. Navíc celá skladba byla vystavěna velmi citlivě k danému tématu pohádky a přitom si udržela dokonalou koncepci.
Kompozice Uma mesa é uma mesa, será? (Stůl je prostě stůl, nebo ne?, 2008) z pera José Luíse Ferreiry (* 1973) se navrátila ke konceptu mluveného slova, tentokrát v podání Any Mandillo, a elektroniky. I zde byl mimohudební atribut, křeslo z první skladby nahradil stůl v bačkorách. V eškerá pozornost se upírala k výbornému přednesu Any Mandillo, jež na jevišti rozehrála opravdový pohádkový přednes, který neváhal zaběhnout i do vtipné roviny.
Celý večer pak uzavírala Mestre gato ou o gato de botas (Kocour v botách, 2009), již zkomponoval MiguelAzguime (* 1960), šéf Miso Music Portugal, který zároveň celý příběh vyprávěl. Kompozice v sobě nesla bohaté prolínání vypravěčského hlasu s hudebními nástroji a elektronicky vytvářenými zvuky. Tato skladba potvrdila rčení, že méně je někdy více. Divoký vývoj děje často zacházel do poměrně depresivní roviny a místy extrémně náročné nástrojové party vůbec nedaly vyznít své obtížnosti. Všichni hráči souboru se tím však nenechali zaskočit a jejich provedení bylo fantastické, navíc podpořené jistým vedením dirigenta. Poslech byl náročný i pro zkušené posluchače, natož pro malé děti, kterých bylo v sále nespočet.
Ovšem během předchozích kompozic seděly všechny děti „jako přikované“. A to i přesto, že jim portugalští skladatelé servírovali pohádky balené v hávu nejposlednějších trendů elektroakustické hudební tvorby. V našich podmínkách něco neuvěřitelného. Jednak z hlediska stavu české soudobé hudby, která se jen pomalu vymaňuje ze zajetí postsocialistického uvažování, ale také z pohledu výchovných koncertů pro děti. Myslím, že Portugalsko může být svojí nekonvenčností a hlubokou otevřeností všem novým a zajímavým myšlenkám bohatou studnicí inspirace pro naše mladé skladatele i interprety.
Sond´Ar-te Electric Ensemble
dirigent Jean-Sébastien Béreau
Ágata Mandilo, Ana Mandillo, Miguel Azguime, Rosinda Costa - vypravěči
Monika Duarte Štreitová - flétna, pikola
Nuno Pinto - klarinet, basklarinet
Ana Telles - klavír, syntetizér
Suzanna Lidegran - housle
Nelson Ferreira - violoncello
José Grossinho - elektronika
Paula Azguime - projekce zvuku