Mše s konfrontací soudobé a klasické hudby
Olga Kittnarová 4.10.2010
 Bazilika minor Nanebevzetí Panny Marie na zámku ve Žďáru nad Sázavou |
V Bazilice minor Nanebevzetí Panny Marie na zámku ve Žďáru nad Sázavou se 19. září uskutečnila slavnostní mše svatá u příležitosti celosvětového srazu rodiny Kinských. Členové tohoto šlechtického rodu se tu sešli s místními obyvateli, aby uvítali jako hosty hudebníky z Prahy. Orchestr v malém instrumentálním obsazení a smíšený sbor Pražští pěvci se zúčastnili mše v chrámu, který je perlou barokní architektury. Připomeňme, že šlo původně o konventní kostel, zbudovaný při výstavbě cisterciáckého kláštera v letech 1252-76, který byl vydrancován za husitských válek, obnoven v polovině 15. století a v duchu barokní gotiky podle Giovanna Santiniho pak rekonstruován na počátku 18. století a nakonec zrušen po dalším požáru Josefem II. v roce 1784.
Mše svatá měla slavnostní ráz. Nobilita Kinských zaujala místa rodových lavicích u hlavního oltáře a v chórových sedadlech, mše byla celebrována několika duchovními spřízněnými s rodinou, střídavě tu zněla latina, němčina, angličtina a čeština. Dvě hodiny trvající duchovní slavnost byla nezvyklá svou koncepcí. Na objednávku Constantina Kinského, který celou rodinnou akci zorganizoval jako majitel zámku ve Žďáru nad Sázavou, zde zazněla k liturgii hudební koláž, která propojila hudbu soudobou s vážnou tvorbou klasicismu i úpravami chorálu z pera romantiků. Zazněl zde původní gregoriánský chorál, píseň Svatý Václave a vedle toho se v rámci liturgie četly vícejazyčně texty z Evangelia sv. Lukáše, z Knihy proroka Amosa a z Druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi. V průběhu slavnostně koncipované mše se nezapomnělo i na aktivní účast věřících, kteří se zapojili do liturgie zpěvem Alleluia, které bylo užito jako odpověď responsoriálního žalmu a v závěru graduale a v neposlední řadě i gregoriánského chorálu.
 Constantin Kinský a Jan Fila |
Z hudebně odborného a kompozičního hlediska byla nejzajímavější konfrontace dvou autorů, kteří se spojili v koncertní části mše způsobem dosti neobvyklým, nicméně originálním. Na text hymnu Veni Creator Spiritus napsal mladý soudobý skladatel Jan Fila (nar. 1982) dvaadvacetiminutovou koncertní kantátu, která vložena do liturgické hudby a rozdělena na dvě části vplynula do Beethovenovy Mše C dur a gregoriánského chorálu. Předešleme, že konfrontace dvou slohů, z nichž ten soudobý oplýval velmi moderním rukopisem - a klasického Beethovena - se jevil spíše jako spirituální posun v čase. Domnívám se, že dnešní divák byl schopen ho vstřebat a ocenit. Lze přednést i námitku, proč kloubit dva tak odlišné světy, ale dílo vzniklo na objednávku a ve svém výsledku vyznělo jako zajímavý experiment slohově integrovaného umění. V návaznosti obou mší si ho dovedu představit i jako doprovod k vybrané jevištní či filmové scéně hlubšího charakteru.
Důvod, proč Constantin Kinský jako součást ordinária zvolil Beethovena, má kořeny v minulosti. Skladatelova méně známá Mše C dur (1807), o patnáct let mladší než proslulá Missa solemnis D dur (1817- 23), ve své době propadla. Objednavatel Nikolaus II. Esterházy ji odmítl přijmout a mistrovi se prý vysmál. Beethoven však svou mši vydal tiskem a věnoval ji právě knížeti Ferdinandu Kinskému, který byl jeho štědrým sponzorem.
 |
V úvodu slavnostní mše zazněla jako Introitus první až čtvrtá strofa Filova díla Veni Creator Spiritus. Zvolání Duchu Tvůrce přijď, navštiv nás předcházel hlas varhan, smyčců a bicích, zprvu zněl ve slabém zvuku, spíš jemně a odevzdaně, aby se v dynamické vlně zdvihl do oble tesané melodie, která rytmicky pulsovala. Tři sta let staré chrámové pozdně barokní varhany, které byly laděny na 451 Hz a pro které autor kompozici koncipoval, bylo nutno nakonec nahradit elektronickými, protože žesťové nástroje nebyly schopny dostát tak extrémním požadavkům. Naštěstí se toto podařilo vyřešit díky péči skladatelova kolegy Jana Trojana. Dirigent Stanislav Mistr musel už od zkoušky vyvažovat zvukovou proporci mezi instrumenty a vokály která se zaktualizovala i tam, kde Filu krátké slabiky textu fons vivus, ignis inspirovaly k oživení a akcentaci rytmických struktur. Partitura byla věnována rodině Constantina a Marie Kinských.
Následující Kyrie z Beethovenovy Mše C dur přineslo určité zklidnění, sóla i sbor byly čitelnější z hlediska harmonie, ozvaly se líbezné souzvuky konsonancí v pomalém tempu, ve sboru se zaskvělo hezké sopránové sólo (Iva Krůšková). Ostatních sólových partů se ujali Šárka Mistrová Stanislav Mistr a Wouter Tukker. Gloria z gregoriánské mše Missa mundi (v některých pramenech nazývané těž Missa primitiva) zpívala ta část kongregace, která byla schopna přečíst autentický záznam v kvadratické notaci a transponovat c klíče. Po výše zmíněném čtení a gregoriánském žalmu 117 zaznělo Graduale, naplněné druhou částí Filova Veni Creator Spiritus. Hudba zde byla dramaticky vypjatá, disonantní, hojně byly uplatněny bicí i sólové barvy nástrojů; melodické šlehy ploch rozpohybovaných ve vybraných figurách byly podmíněny vysokým soustředěním hráčů i dirigenta. Také výkřiky a dynamické ševelení sboru přinesly velké napětí. V instrumentaci se ozvaly zvony, jemně naťuknutá sóla nástrojů se rozrůstala do hutnějšího přediva, uplatnily se flétny, varhany a hluboké polohy lesních rohů a fagotů. Část hudby byla aleatorického charakteru, kdy podle přesně definovaných modelů navozující délkové a výškové představy tónů hudebníci sami tvořili jakousi vlastní improvizaci. V této ploše je i skryt gregoriánského Veni Creator Spiritus… V závěru (Amen, Alleluia) se instrumentální i vokální hlasy spojily v legátové melodii, autentickém citátu gregoriánského chorálu (Graduale Triplex, p. 245), která byla sekvencovitě gradována do závěru.
Z hudebního hlediska, které nás eminentně zajímá, zde v rámci mše zaznělo ještě všemi zpívané Credo a pak Offertorium se Svatováclavským chorálem (nevím, zda byla nutná orchestrální úprava Jana Fily chorálové melodie v nápěvu Svatojánského kancionálu, 1863). Prosebné modlitby za rodiny, děti i zesnulé rodu Kinských byly vždy proloženy koncentrovaným vstupem hudebního souboru využívajícího gregoriánského Kyrie (instrumentace Jan Fila). Nesmíme zapomenout na část gregoriánského Sanctus a také na Beethovenovo Agnus Deí (v textovém programu omylem neuvedeném). Z kompozičního i interpretačního hlediska bylo zajímavé Postludium stavěné na Čajkovského Iže chuerivimi z koncertní Liturgie, zpívané a capella. Malý sbor zde vytvořil dojem poměrně hutného zvuku, líbezného, ale i romanticky patetického.
 Bazilika minor Nanebevzetí Panny Marie na zámku ve Žďáru nad Sázavou |
foto: archiv Jana Fily