Jak se dostal drak svatého Jiří a prostitutka do Holanova Hamleta
Josef Tomáš 27.9.2010
Že existuje řetězová reakce nejenom atomová ale i překladová jsem zjistil, když jsem překládal v roce 2005 Holanovu Noc s Hamletem do angličtiny. Naštěstí jsem se nestal její obětí; nejen proto, že jsem i po téměř čtyřiceti letech emigrace zůstal skrz naskrz Čechem a uchoval si mateřštinu, ale i proto, že zásadně nečtu jiné překlady, dokud jsem nedokončil svůj. Zato všichni ostatní překladatelé do románských a germánských jazyků se dopustili dvou překvapivých „hrubek“. Zřejmě k tomu došlo proto, že čeština nebyla mateřským jazykem žádného z nich; někteří sice asi trochu česky rozuměli, ale v podstatě se museli spoléhat na pomoc svých českých manželek anebo přátel.
Ale abych nemluvil do větru, začněme s tou první „hrubkou“. Hned na začátku básně Holan píše: „A divák, / předčasně vylezlý jako svatojiřský had, / hřeje se pod žlučí kritiků…“ Tím kritickým místem je výraz svatojiřský had. Bez výjimky každý překladatel, jehož překlad mi je znám, tento výraz přeložil jako drak svatého Jiří.
Když jsem toto zjistil, ihned mě napadlo, že ti čeští spolupracovníci překladatelů museli pocházet z Prahy, protože každý český venkovan, jakým jsem i já, zná dobře staré české úsloví Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři, které neznamená nic jiného, než že je tu jaro, ale že je někdy pořád zima i pro hada.
Řekl jsem na začátku: řetězová reakce. Takže to muselo někým začít a logicky tím, kdo takto překládal první. A to byl Dominique Grandmont, v roce 1968 do francouzštiny. A jak mi sdělil pan Dr. Justl, Grandmont byl podprůměrný básník, zato však velký komunista, který byl v Praze pečený vařený. Nedal si na překladu příliš záležet a prostě to tam jen tak „plácnul“. Ale co překvapuje je, že to od Grandmonta převzali všichni bez výjimky, i ti, co Noc s Hamletem přeložili výborně. Ianu Milnerovi, prvnímu překladateli do angličtiny, se nedivím: nebyl básníkem a jeho překlad je velmi špatný (přesto nakladatelství Academia tento překlad použila ve svém dvojjazyčném vydání v roce 1999!!??); zato byl Milner, podobně jako Grandmont, komunistou a nadto ještě i sovětským špiónem, který do Československa uprchl v roce 1954, když mu v Austrálii hrozilo zatčení. Drak svatého Jiří tedy pravděpodobně začal u Grandmonta a Milnera, od nichž jej ostatní překladatelé zkrátka zkopírovali.
Mnohem zajímavější je druhá „hrubka“. Na konci básně Hamlet říká: Úsvit-kurva! A k neuvěření! Milner to překládá v roce 1980 jako Dawn-the-whore! A Eshleman v roce 2005 jako Daybreak, that whore! A německý dvojjazyčný překlad Hanse Kunzeho (s předmluvou Jiřího Gruši!?) zní: Die hure Dämmerung! Druhý německý překlad nemohu právě nalézt, ale pamatuji se dobře, že tam bylo Hure. A slovo whore, stejně jako slovo stejného historického původu Hure neznamená nic jiného nežli prostitutku.
Počátek hledejme zase u Grandmonta, který je však tentokrát zcela nevinný; viníkem je opět Ian Milner. Očividně nahlížel do Grandmontova překladu, ale neobtěžoval se, aby se podíval do francouzsko-anglického slovníku. Protože tam by zjistil, že termín, který použil Grandmont, totiž putain, má stejné dva zcela nesouvisející významy jako české slovo kurva, totiž: 1) whore, tj. prostitutka, a 2) polovulgární výraz překvapení, nespokojenosti, údivu – anglicky například dammit nebo bloody-hell, česky například proklatě nebo sakra. V románských jazycích je to v pořádku, tam se to používá podobně jako ve francouzštině, ale v jazycích germánských to prostě je opravdu neodpustitelná „hrubka“.
Z toho tedy vyplývá poučení pro budoucí překladatele: nikdy nečtěte překlady někoho druhého, dokud originál nepřeložíte svým vlastním způsobem, jak umíte nejlépe.
Josef Tomáš, básník žijící v Austrálii, se též zabývá překlady Vladimíra Holana do angličtiny. Vydal pět básnických sbírek, poslední z nich, Oblost těla, letos uvedlo nakladatelství Práh.
