Básně Jaromíra Zelenky
25.9.2010
–––
V kamení se třesou stopy
po tvých dotycích
Mají černé obrvení
hadů mluvících
Večer mi je krade z očí
čertů přibývá
Jednomu se v jeho hlase
tvoje tělo zachvívá
Tápu za ním do hlubiny
šmátrám v podzemí
až mi náhle v prstech mokvá
krev cezená sazemi
–––
Za černým stromem skryt je anděl bílý
Nad prázdným stolem tančívají víly
S korunou od zlodějů do krámů chodí děti
a z prázdných dějů živí chtěj štěstí rabovati
V ztracené oboře se srnky v stromky mění
Rozbité amfoře do uší vlézaj němí
Na rovné silnici bosý poutník bloudí
V přeryté ornici si slunce skrýši hloubí
Dvojité kyvadlo
Naproti souvrati luna se hrbatí
s opratí v ruce kočí močí
v náruči nese si Anuška vejslužku
na lůžku opeřenci soupeří o peří
Cože je na dveřích jaká věc prchlá
hrst pazdeří věneček skoba útlá
ztuhla jsi v mlčení na moje ničení
řinčení odchodu s okovem pro vodu
nebudu napříště značit okolíště
poslyšte v drnech se přehrabují
rabují od loňska schovaná očička
zatahaj za víčka vábějí na sýčka
rosnička skáče do mojí večeře
neřeže jen jícen mi plní
naplní žaludek klejtem a seškrabky
z vláčené souvrati proti níž v závratí
slunce se hrbatí
–––
Červivé snění díraté prolezlé
když dní se mokvá a hnisá
a říká hněvivě: tvé rty jsou zlé
dobrá je na hrdle krysa
co žere a kouše a zuby své brousí
o tlukot srdce jež bolestí stoupá
co poslední krapičky duše mé trousí
do prostor hladu a padlého vroucna
Ty sny říkají o tobě že nemáš těla
jež zdobeno lunou dokáže hořeti
že jsi jen prach mlha rozechvělá
která se trhá sráží a odletí
–––
Určeno luně klesati v ústa
váženo hvězdám moknouti v očích
kázáno stromům do země vrůstat
a kopím hnízditi v bělostných bocích
Souzeno žízni smočit se v louži
a ukradnout hladu i sousta skrovná
a dáno nuzáku jenž po slunci touží
polykat zteplalá nazlátlá rovná…
Duben
Do dubna od ledna v ledu byvší
návraty rezi vleže čekávám
Hliněné slunce ztápí skrýši
od nohy k noze roztávám
V dohledné době dojdu ticha
dlaní zbělelou zalovím
Tvé tělo s mým se nepomíchá
v kostěném větvoví
Hřbitov v Bohdalíně, z trampu
Tomáši Brunclíkovi
Siná To spíná žlutavá hlína
tělíčka dětská z Bohdalína
Ze stél očka koukají
do srdce nám drncají
modrá očka při svících
Vpovzdálečí za márnicí
pokřikují uličníci
Ve zvonici slunce zvoní
stromy létem vonící
Duši máme zdrátovanou
protrženou otrhanou
truchlící
Polední se
Jedni hlady slíkaj hady
druzí hody strojí
Svoje nože nedej bože
do mrtvolek vkrojí
Kdože se tu bojí?
Snad ne slámou zavrstvení
Snad ne v hubách roznešení
Snad ne z lůna zkrvavení
Snad ne oběšení
V Bohdalíně dlíme v kamení
S námi tu mrtví kamenní
–––––––––
Jaromír Zelenka (nar. 1946 ve Stodůlkách u Prahy), básník, překladatel z němčiny (Hermann Hesse) a italštiny. 1994–1995 tajemník redakce revue Souvislosti, 1996–2001 redaktor nakladatelství Paseka. V pražském nakladatelství Triáda vydal básnické knihy Přepadání (1994, výbor od roku 1974), Objetiny (1997) a Kostelík (2003). Uvedené, dosud nepublikované rané básně ze druhé poloviny šedesátých let jsou součástí připravovaného souborného vydání Zelenkova básnického díla (Triáda 2010). Jaromír Zelenka žije v Praze.
close hearing o autorovi
