Básně Jaroslava Žily

 20.9.2010

 

 

–––

Ve tváři všechen ten nečas,
solné jeskyně, v nichž
zmizí vše, kromě
vyprahlosti.

 

 

–––

Muž
s pohledem děcka
ráno zvonívá u mých dveří
a radostně se ptá:
Nemáš včerejší noviny?

 

 

Zpátky v dětství

Stojím u paty žebříku
zmítajícího se v silném větru.
Můj veliký otec
balancuje jednou nohou
na předposlední příčli,
trhá jablka do košíku
a v poryvech křičí:
Do řiti, to je nádhera!

 

 

–––

Mlhou
jsi šla přede mnou.
Tvé dlouhé nohy
stříhaly světlo
tak nepatrné,
že stín
byl věcí paměti.

 

–––––––––

Jaroslav Žila (nar. 1961 v Ostravě) vydal básnické sbírky Drápy kamenů (Sfinga, Ostrava 1994), Nejstarší žena vsi (Host, Brno 2000), Tereza a jiné texty (Votobia, Olomouc 2003). Pracuje jako učitel. Připravovaná nová kniha V hrudi pták vychází v říjnu v nakladatelství Host.

 

foto Martin Popelář