Krátké básně
Petr Borkovec 10.9.2010
Slepé rameno
Na skládce stojí stromy vedle meter,
podloží kamenů se válí s pořekadly.
Nech to. Slepenec jara
tu potahuje okraj loňské záplavy.
Ještě to trčí, a už otisk.
Celé jak záběr z pralesní války.
Dívej se: láhve olše první pruty zajíc
v zasluněných hexametrech pole.
Vypuštěný rybník
Driblující roj muchnic;
v puchýřcích otisk skokanů a vážek,
zelené, jasnoskvrnné snění;
ulitka nosík nahoru
drolí se, sotva přiblížím ruku,
ale ostrý okraj palci vzdoruje:
zní to jak soví vábnička,
když s tím nástrojem vkráčím
do letního lesa, mezi sovy.
Roháči
Pak, už ve tmě, roháč
lepí, rozlepuje hrušňové listy,
dva další mění patra dubu
v kožená křesla plná drobků.
Lehátková křesla, ta neskutečná,
šermují a plandají v zahradě jak řeči –
ani sedět, ani ležet, všechno špatně,
ale nakonec v tom usneš.
Prostřih
Sova dýchá do noci.
Představuju si kruh jejích úst.
Vcházím do lesa ze samých sov,
s vábničkou na jedle, představuju si.
Přes den prostříhaný javor
je teď přítulný jak pes.
Sedí mi v klíně, olizuje mě,
vrtí ucvaklým ocasem.
Motýlice
Zadeček motýlice
plný plynové modři.
Poklepává s ním
jak s vražednou zbraní.
Přitom nic, tři modři, pásky, lesk.
Zemřel mi milenec
(trochu obtloustlý, vždycky utápěl kánoi),
i když nejsem na kluky
a nikdo mi neumřel.
Volavky
Volavka kráčí, přikrčený močál;
a nad ní druhá s trouchnivými křídly.
„Mám narozeniny,“ říká první.
„Já taky,“ volá druhá s vykotlaným křídlem.
Ty si myslíš, že to pozoruju
a potom píšu verše (to když spíš),
ale já už nevidím ani básníky
a jejich úskoky, a spím.
Delta je plná racka, co se nepřidává –
jako moje oči, moje ruce.
Kost v lese
Světle zelená kost v lese,
v mechu, osamocená,
blízko malé světliny.
Na spodku suchá a hladká
jak křídový papír.
Někde by mohla být lebka,
možná i s parohy, ale nikdy není.
Kostry zvířat rozvlečené po lesích,
složte se!
–––––––––
Petr Borkovec (nar. 1970), básník, redaktor revue Souvislosti a nakladatelství Fra, dramaturg autorských čtení v Café Fra, vyučující kurzů tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého, překladatel z ruštiny a dalších jazyků. Vydal řadu básnických sbírek, naposledy autorský výbor Vnitrozemí (Fra, Praha 2005) a soubor krátkých próz a básnických záznamů Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-Nazaire (Fra, Praha 2008). Patří k předním představitelům generace 90. let, sedm knih vydal v němčině (např. Fünfter November und andere Tage, Edition Korrespondenzen, Wien 2005, překlad Christa Rothmeierová), knižní překlady vyšly také v Itálii a Velké Británii. Žije v Černošicích u Prahy.
.jpg)