Čekám Tě – Janáčkovské inspirace
Jan Fila 4.9.2010
Nové CD Čekám Tě volného sdružení skladatelek Hudbaby s podtitulem Janáčkovské inspirace přináší pět skladeb inspirovaných poslední známou Janáčkovou skladbou dokončenou jen ve skice – miniaturou Čekám Tě z Památníku pro Kamilu Stösslovou (1928). Skladby vznikly v roce osmdesátého výročí skladatelova úmrtí. Hudbaby si pro nový společný projekt zvolily spolupráci s Kaprálová Quartetem a vytvořily kompozice, jež prezentovaly na předloňských festivalech Hudební současnost (Ostrava), Setkávání nové hudby plus (Brno) a Pohyb, zvuk, prostor (Opava). Na kompaktním disku je představena tvorba pěti autorek – Markéty Dvořákové, Kateřiny Růžičkové, Petry Gavlasové, Jany Bařinkové a Lenky Kiliç. Provedení skladeb se ujal Kaprálová Quartet ve složení Veronika Panochová, Simona Hurníková, Karolína Strašilová a Simona Hečová, v některých skladbách pak ve spolupráci s mezzosopranistkou Lucií Slepánkovou a perkusionistou Martinem Opršálem. Všechny kompozice uvedené na disku byly pečlivě nastudovány, což se projevilo na vysoké kvalitě tohoto projektu.
.jpg) Hudbaby: zleva Lenka Kiliç, Jana Bařinková, Petra Gavlasová, Kateřina Růžičková a Markéta Dvořáková |
Desetiminutový čtyřvětý smyčcový kvartet Čekám Tě (2008) Markéty Dvořákové (nar. 1977) zahajuje témbrovým polem tušícím v pozadí janáčkovskou modalitu. Toto tušení je ještě umocněno ataky jednotlivých nástrojů sforzando odkazující na Janáčkovu sčasovku. Kromě tohoto materiálu přetíná první větu jen jeden výraznější vstup rytmického ostinata celého ansámblu odkazující zvukově na pozdní Janáčkovu instrumentaci (např. operu Z mrtvého domu). Kompozice obsahuje zdaleka nejvíce témbrových prvků ze všech pěti děl na tomto disku. Druhá věta si podle autorky pohrává s jednotlivými písmeny názvu skladby z grafického hlediska. Podstatné je v této části užití statických ploch vůči glissandům, což je ostatně nejvýrazněji užitý prvek celého kvartetu. Třetí věta vyznívá aleatorně opět s permanentním glissandem, čtvrtá pak již jen jako drobný dovětek s novým obohacujícím prvkem col legno saltato. Ačkoliv má skladba čtyři části bez tempového označení, všechny zaznívají attacca. Otázkou pro mne zůstává, jestli tak četné užívání glissanda jen s občasnými vstupy jiného materiálu není trochu málo. Kompozice působí hodně „chtěně“ a v kontextu ostatních skladeb na tomto albupůsobí šedivě.
Kateřina Růžičková (nar. 1972) je autorkou kompozice Čekám Tě! (2008) pro mezzosoprán, xylofon a smyčcové kvarteto. I v této kompozici je patrná inspirace sčasovkou a zároveň některými typicky janáčkovskými melodickými obraty. V textu se kromě vokálů objevuje jen zvolání Expecto te… (Očekávám Tě). Ačkoliv je v bookletu uveden výrazně delší text, ve vokálním partu se nevyskytuje. V celkové sazbě je patrná fragmentalizace výrazu i užitých prvků v modální struktuře. I přesto skladba působí jako sevřený celek a velmi mne zaujala. Snad jen závěrečné parlando na mne působí jako zbytečný přílepek.
Tvorba Petry Gavlasové (nar. 1976) je zastoupena skladbou Mezi čekáním (2008) pro smyčcové kvarteto a elektroniku. Jednovětá kompozice se vnitřně dělí na čtyři samostatné oddíly přinášející samostatný materiál propojený asociacemi obsaženými v elektronice. Elektronika byla odvozena ze zvuků produkovaných smyčcovými nástroji a údajně některými motivy z Janáčkova díla (pro mne nepostřehnutelné). Autorka si za inspiraci zvolila Janáčkovu sčasovku a též jeho typickou modalitu. Kromě závěru skladby není nikde užito klasické kvartetní sazby. Zásadní je i užívání kolážového principu a aleatorních postupů, což je alespoň pro mne u této kompozice kamenem úrazu, na můj vkus působí příliš roztříštěně, kdy se ztrácejí výraznější souvislosti uvnitř kompozice. Podle původního konceptu se interpretky mají pohybovat v tmavém prostoru, do kterého postupně vstupují. Občasné tematické návraty nemají funkci tematizace, ale utvrzení nálady.
Nejmladší z Hudbab Jana Bařinková (nar. 1981) v intimní kompozici „…a já vím, že přijdeš…“ (2008) pro vibrafon a smyčcové kvarteto hojně využívá repetitivní minimalistickou techniku s bohatým smyslem pro barvu. Ačkoliv by se spojení vibrafon – smyčcové kvarteto mohlo jevit jako barevně zcela neslučitelné, často v této skladbě celé obsazení vyznívá jako barevný monolit. Je to zvláště díky využití obrovského množství flažoletů ve smyčcových nástrojích. Materiál je převážně diatonický s využitím polytonálních postupů. Osobně mne tato kompozice z celého disku zaujala zdaleka nejvíce svou silnou atmosférou. Podle autorky vyjadřuje napětí, kdy na někoho čekáme a zároveň jsme v nejistotě, jestli se naše tužba vyplní. Občasné mikrointervalové odchylky stísněnou atmosféru doplňují.
Šestivětá, z celého výběru nejrozsáhlejší kompozice Nejpěknější anděl (2008) pro mezzosoprán, xylofon a smyčcové kvarteto Lenky Kiliç Foltýnové (nar. 1971), věnovaná paní Zdence Janáčkové a ženám patřícím do Janáčkova života, sympaticky koncipovaný kompaktní disk uzavírá. Všechny části mají konkrétní program. Tato téměř dvacetiminutová skladba je pro mne také asi nejvíce problematická. I. Zdenka má zpracovávat počátek společného života Leoše Janáčka a Zdenky Schulzové. Pouze instrumentální sazba pro smyčcové kvarteto obsahuje kromě lyrické sazby úvodu též těkavý materiál jasně odkazující k postavě inspirace. Formálně je patrná výrazná dvojdílnost s kódou. Krátký život prvorozené Janáčkovy dcerky zpracovává II. Olga. Textem je známé moravské říkadlo Kdyby ně tak bylo, jak ně bývávalo, když ně to slunéčko, pěkně svítívalo… Věta začíná sólovým vstupem mezzosopránu. Melodicky odkazuje k lidové hudbě a domnívám se, že se jedná o autentický citát lidové písně. Bohužel ani poslední páté vydání Moravské národní písně (1998) Františka Sušila neobsahuje rejstřík textových incipitů a proto by důsledná kontrola zabrala neúměrně času. Tematický materiál věty vychází z této introdukce. Jako konfrontační nástroj se zapojuje i xylofon (odkazy na Její pastorkyňu). Působivé jsou modální transpozice a transformace tematického materiálu a jeho polyfonní zpracování. V závěrečné třetině věty promlouvá sólové violoncello hlasem umírajícího dítěte. III. Gabriela popisuje Janáčkův divoký vztah s první interpretkou Kostelničky Gabrielou (Jelčou) Horvátovou. Vokální part se redukuje téměř pouze na volání Jelčo! Věta funguje jako výrazně rytmické monotematické Scherzo. V materiálu je patrný příklon k disonantním intervalům. IV. Anna zpracovává smrt Janáčkovy tchýně, se kterou měl celý život harmonický vztah. Jedná se o lamento s výraznou melodií houslí a doprovodným pásmem ostatních smyčců. Pátá věta Kamila je věnována Kamile Stösslové. V textu je využito fragmentů společné korespondence. Začíná výrazným sólem xylofonu. Právě tato část je nejroztříštěnější, zaznívají jednotlivé fragmenty dopisů, které nemohou ani jako forma dialogu, jak je výběr textů koncipován, vytvořit souvislý, smysluplný celek. I hudba je dosti kolážovitá a ztrácí se v ní souvislost s materiálem předchozích vět. Tento dojem se ještě více rozbíjí v závěru páté části, která je jasným melodramem. Závěrečná věta VI. Epilog – Leoš zpracovává těžkosti paní Zdenky po manželově náhlém skonu. V úvodu zaznívají ostře disonantní homofonní souzvuky smyčců. Obsahují mnoho prázdných strun, jež mají tendenci v secco sazbě přeznívat. Po poměrně dlouhém úvodu do těchto souzvuků přistupuje aleatorně vyznívající polyfonní předivo, které s přibývajícími účastnými nástroji secco souzvuky utlumí. Mechanická konstrukce této části také není zcela bez vady na kráse, lze až příliš předvídat rytmicko-melodický vývoj. Uprostřed věty přichází výrazné violové sólo později doplněné komentářem ostatních smyčcových nástrojů. Závěrečná kóda smyčcového kvartetu pak působí odtrženě bez výraznější souvislosti s předchozím vývojem celé skladby.
Přes uvedené výhrady se jedná o kvalitní CD a těším se na další skladby od Hudbab. Potěšilo mne, že kompozice zde obsažené nejsou jen rozmělňováním Janáčkova odkazu, ale že přinášejí mnoho nového, zvláště po stránce využití typicky moravské melodiky.
Foto: Veronika Lukášová (1)