PostFest 2010 v Kroměříži – 4. díl
Jan Fila 22.7.2010
 Pavel Zemek-Novák |
Ve středu večer ještě následoval autorský poslechový pořad s partiturami Ondřeje Štochla (nar. 1975). Zajímavou konfrontaci mně již známých děl přinesly partitury. Vyslechli jsme kromě jiného Kaligramy (na A tempo revue zde), Úniky k radosti (čtěte zde a zde), Jang a Jin – perspektiva Tao, Sonety pro klarinet, vibrafon a komorní orchestr (kritika, recenze) a na závěr Idée fixe (kritika). Takto velký blok Ondřejovy hudby mi konečně poskytl v ucelené míře představu o autorově stylu harmonické polarizace a typického využívání různých stylizačních a harmonických momentů. Ačkoliv je Ondřej milovníkem spektralismu, v jeho partiturách se nic takového nenajde. Výjimkou je občasné užití důsledně kvartových akordů nebo alikvotního souzvuku včetně zapojení čtvrttónů.
 |
Čtvrteční odpolední seminář Jaroslava Šťastného byl věnován problematice tvorby Johna Cage (1912 - 1992) a Mortona Feldmana (1926 - 1987) a dalších autorů tzv. Newyorské školy. Osobně jsem se o obou ikonách americké hudby dozvěděl mnoho nového. Konečně jsem snad i pochopil Cageův kompoziční princip, respektive podstatu jeho neortodoxního přístupu k tvorbě. Do značné míry ho lze vyložit jako hudební anarchismus. Naopak hudba Mortona Feldmana vycházející z evropské tradice reaguje na inspiraci vzorů perských koberců. Autor jim věnoval studii Crippled symmetry. Na perských kobercích, které vášnivě sbíral, obdivoval, že ačkoliv se vzory opakují, nikdy nejsou stejné a v drobnostech se odlišují. Na tomto principu postavil i svou tvůrčí metodu v závěrečném kompozičním období. Historicky dokázaným paradoxem ale je, že porušená symetrie koberců povětšinou nebyla způsobena záměrem, ale nešikovností dětských dělníků. Jaroslav Šťastný vše dokládal mnoha poslechovými ukázkami.
 |
Večer 1. července jsme pak oslavili narozeniny Jaroslava Šťastného. Zároveň jsme si mohli prohlédnout působivé velkoformátové obrazy Václava Vaculoviče, jež mě velmi oslovily. Doufám, že v budoucnu budu mít příležitost se s nimi ještě důkladněji seznámit. Jako malý dárek jsme pro Jarka zahráli Scherzo ze Smyčcového kvartetu č. 2 oslavence ve složení Zdena Vaculovičová (1. housle), Petr Vaculovič (2. housle), Ondřej Štochl (viola) a Jan Fila (violoncello – nahrazené klavírem).
Předposlední den kurzů byl v pátek zahájen velkou přednáškou Ondřeje Štochla na téma nová německá hudba. Představil díla autorů, která prezentoval již ve svém Hudebním fóru v lednu loňského roku. Z pera Caroly Bauckholt (nar. 1959) zazněla zvukově bizarní kompozice Treibstoff (1995) a další skladby z profiového CD Klingt gut. Z tvorby jejího manžela Caspara Johannese Waltera (nar. 1964) hudba k filmu Eine Musik für Werner K. (1997) pro trubku a dvě violoncella s recitací ad libitum na libovolné texty. Hudba byla velmi sugestivní. Po počátečním šoku téměř permanentního glissanda ve všech nástrojích tento princip posluchač uchopí jako estetickou kvalitu. Pak je již schopen vnímat jednotlivé vrstvy a proměny struktury. Jako druhá zazněla kompozice Lichtwechsel I. (1993) pro flétnu a obrovskou baterií bicích nástrojů včetně skleněné harmoniky a velkého počtu steeldrums, které zřejmě dosud žádný ansámbl v České republice ve svém inventáři nemá, nebo jen v počtu několika málo kusů. O této skladbě nemohu říci, že by byla špatná, ale zdaleka nepatří k mé krevní skupině. Na můj vkus je příliš rozbitá extrémním množstvím témbrových efektů stojících osamoceně.
 přednáška Ondřeje Štochla o Albertu Breierovi s otevřeným roizhovorem na A tempo revue |
Přednášku zakončil poslech tří velkých skladeb Alberta Breiera (nar. 1961). Kromě již zmíněného Tria pro dvoje housle a klavír (1997), Trio pro hoboj, violoncello a klavír (1996) zazněl na závěr Smyčcový kvartet č. 4 (2004). Tyto tři kompozice společně s koncertně provedeným Triem pro housle, violu a violoncello (2001) podaly ucelený přehled autorova díla z posledních let. Není bez zajímavosti, že v raném tvůrčím období Albert Breier hodně koketoval s extrémní zvukovostí světa Helmuta Lachenmanna. Postupně však přešel k novému výrazu podpořenému osobním zájmem o sinologii a studium čínské malby, ve které spatřuje velké paralely s evropským symfonismem, který, ačkoliv se vyvíjel zcela nezávisle na čínské kultuře bez jakýchkoliv zásahů, přesto podle Alberta Breira obsahuje řadu podobností (podrobněji v knize Albert Breier: Die Zeit des Sehens und der Raum des Hörens.
Ein Versuch über chinesische Malerei und europäische Musik, Verlag J. B. Metzler, Stuttgart 2002). Osobně mne z autorova díla pro tentokrát v kontrastu s první zkušeností s jeho dílem (Hudební fórum s Ondřejem Štochlem, ČRo 3 Vltava, 5. týden/2009, recenze) nejvíce zaujal jeho Čtvrtý smyčcový kvartet, který zdaleka nejlapidárněji obsahuje autorovy myšlenky. Domnívám se také, že se jedná o nejnáročnější skladbu pro posluchače z těch několika, které jsem měl možnost již poznat. Přestože jde pravděpodobně o nejnáročnější hudbu, jakou vůbec znám, svou lyrickou podstatou je pro mne mimořádným zjevem současné hudby. Přináší úlevu od přeplácaného spektralismu, přehutnělého serialismu i jiných témbrových inovací extrémního typu Helmuta Lachenmanna. Čtenáři nemohu jinak než doporučit dosud vydaná CD Alberta Breira, která dají ucelený přehled o jeho tvorbě. Inspirativní jsou i rozhovory Ondřeje Štochla (zde) a Jaroslava Šťastného (zde).
 adepti a lektoři kompozičních kurzů PostFest 2010: Daniel Šimek, Pavel Zemek-Novák, Soňa Vetchá, Barbora Čopáková, Jaroslav Šťastný, Jan Stojánek, Jan Fila a Ondřej Štochl. Chyběli Petr Vaculovič a Michal Vilím |
Závěrečný večer se již nesl jen v duchu rozloučení a hodnocení výborných kompozičních kurzů. Jedno je jisté. Kurzy zbytečné nebyly a přinesly nám mnoho podnětů k zamyšlení. Pokud se organizátorům podaří sehnat dostatek finančních prostředků, příští PostFest by se měl konat na konci července 2011. Jestliže se najde dostatek zájemců, možná přijede i Albert Breier osobně. Setkání s takovouto osobností by dozajista bylo pro řadu skladatelů inspirující. Po Novém roce 2011 by již mělo být k dispozici více informací. A tempo revue Vás bude informovat.
Vážení čtenáři, v dohledné době čekejte ještě rozhovor se všemi třemi lektory z PostFestu.
foto: Jan Fila
