O PostFestu s Peterem Grahamem
Jan Fila 8.5.2010
Již pár týdnů se setkáváme s plakátky na PostFest – Kurzy pro mladé skladatele, studenty konzervatoří a vysokých uměleckých škol, jež se budou konat v Kroměříži od pondělí 28. června do neděle 4. července. Redakce A tempo revue by ráda pomohla s propagací tohoto projektu, aby se mezi mladými tvůrci zvýšilo povědomí o aktuální hudební scéně a aktuálních uměleckých a estetických otázkách. Až příliš často se totiž našim mladým adeptům skladby stává, že „objevují Ameriku“. Za všechny tři lektory jsem vyzpovídal Jaroslava Šťastného alias Petera Grahama.
Na kurzech se adepti ještě setkají s Pavel Zemkem Novákem a Ondřejem Štochlem.
 Peter Graham |
Co Vás vedlo k uspořádání takovýchto kurzů? Program vypadá vskutku netradičně a vžiji-li se do pozice adepta konzervatoře, tematika přednášek obsahuje řadu jmen, jež průměrný adept zná pouze jako jména z knih. Samotná hudba je pak velká neznámá… S čím se u Vás posluchači setkají?
U mne hlavní motivací byla asi zvědavost, zda se najde někdo, koho by naše zkušenosti mohly zajímat. A s čím se frekventanti kurzu setkají? S tím, co budou schopni vnímat – to ostatní půjde mimo ně.
Jak budou probíhat společné diskuze / prezentace studentů a jejich skladeb, postojů, uměleckých orientací a cílů?
To bych taky rád věděl!
Jak moc, podle Vás, bude pro tyto adepty tvrdý střet s „realitou“, když si uvědomíme, jaké konzervativní estetické postoje absolventi konzervatoří velmi často zastávají?
Konzervativní estetické postoje převládají i na vysokých školách a vlastně kdekoliv jinde – uvidíme!
Co je podle Vašeho názoru příčinou toho, že mladí skladatelé neznají Mortona Feldmana, Johna Cage a další experimentátory, nemluvě třeba o představitelích spektralistické školy? Není přeci nutné s jejich názory souhlasit, ale vědět, proč něco napsat a proč něco nenapsat…
Zdá se mi, že naši hudebníci jsou všeobecně velmi zvláštní profesní skupinou – v zásadě se vůbec nezajímají o vývoj svého oboru. Mladí skladatelé se rekrutují převážně z těchto řad.
U mladé generace (nejen u skladatelské) mě nejvíc zaráží to, jak snadno se dala ochočit a skočila na lep těm, kteří v ní vidí jen kupní sílu.
Jaké jsou hlavní příčiny toho, že se česká hudební scéna stala baštou ultrakonzervatismu, ostrovem v celosvětovém hudebním dění, kde je každý radikálněji smýšlející autor považován za černou ovci?
To zde má velmi dlouhou a silnou tradici – v podstatě tomu nebylo nikdy jinak. Jsme země pozdních slohů: klenoty jagellonské gotiky vznikají v době, kdy kulturní Evropa dávno žila něčím jiným. V hudbě to probíhá ještě pomaleji – v posledních letech se u nás hudebníci (zatím jen někteří) začínají zajímat o hudbu baroka ...
Současní tvůrci se pravděpodobně ještě více než v minulosti setkávají s nepochopením posluchačské veřejnosti k jejich dílům. Čeho je tento fakt dokladem?
Nepochopení je běžné, setkává se s ním každý – a nemusí být ani skladatel. Existuje ale u nás vzdělaná posluchačská veřejnost? Kritika je dnes tabu – v novinách se píše o těch největších nechutnostech a lidi to čtou bez mrknutí oka, ale kdyby se napsalo něco zasvěcenějšího o hudbě, tak by to asi nikdo nepřežil ...
V návaznosti na předchozí otázku: do jaké míry je pro Vás důležité mít na zřeteli přijetí publika a jak dnešního posluchače vlastně oslovit?
„Posluchač“ je fiktivní a zcela abstraktní kategorie. Mě zajímají konkrétní lidé.
Pokud bude tento první ročník úspěšný, máte v plánu pokračování? Pokud ano, máte již představu, jak se bude vyvíjet náplň kurzů v příštím roce?
Pokračovat by se mělo hlavně, když bude neúspěšný!
foto archiv