Teď, říkám si, se poposunout
Josef Straka 30.4.2010
Kávy: Bělehrad, Berlín
proč to stále opakovat
nevyhnutelné bolesti ruky a ve spánkové oblasti
stálé obhlížení
bulváry, míhající se postavy ve sklech výloh na Kurfürstendammu
teď, ráno, říkám si, když se probouzím v bělehradském hotelu Royal
chození kolem, s čekáním na další možnou proplacenou noc
ve stejném hotelu, s tím stejným prošlapaným červeným kobercem
nahlížení do šálků káv
jiný rok, další sny, které se zdají v opuštěných příbytcích na okraji Alt-Gatow
opuštěnost, která je náhle příjemná
prostory bytu s okenním výhledem na rybízové ploty
na napodobeniny antických soch hlídajících přístup na terasu
na hřbitovní zeď, túje a odložené konve
pak déšť: do kavárny na bělehradské hlavní třídě Terazije dorazím s lehkým zpožděním
Buckow
rozmrzelé bílé světlo
které se ničemu nepřizpůsobuje
už poněkolikáté stejná cesta lesem
polohlasem vyšeptané zvuky
připomínající slova
jako „vrátit se“ nebo „zahanbení“
odpojování skupinek
v prázdné předtuše se domáhám předchozích červnů
Jinak: Schlesisches Tor
ještě stále někde přítomen
nábřežní tunely, Schlesisches Tor
vzduch, který nasávám s osaměním
proklouzávání, mírné propadání
dny věnované někomu jinému
kdo o ničem neví, nemůže tušit
vyšlu zprávu
zůstává nezodpovězena
nezbytná otázka v hluché výplni dní
jen náraz, další přibouchnutí
tentokrát jen dalších hotelových dveří
Witzleben
přidotýkání času
chlípný polibek v nesprávnou chvíli
odtažitá chůze lidí
na malém uzavřeném nádraží
s odjezdem vlaků jen jedním směrem
cosi dopodotknout
chrčivé mlčení, prsty zalomeny
někde v zadních místnostech ochutnávat místní nápoj
návraty do jiného domova
Hotel City Blick
recepční, co prsty vždy ukazuje „dvě“:
znamená vyjet do druhého podlaží
–––
stále ještě schváceni
„nezbytným“ bytím
nadužívaná slova
jsou zatracena k mlčení
teď, říkáme si, se poposunout
žebrání o nemírnost času
procházíme kolem restaurací do sebe uzavřených hovorů
nutkavý strach nevejití se do žádných mód
prohlížení si lidí
při odjezdech příměstských autobusů
Chlístov
stiskavá vina
cesta nekončícím úbočím
někde obec zvaná Chlístov
valivý proud v sobě
odpovídám jiným v potiché křeči
dolování slov
pak klesám: osamělý dům ve stráni
černá silnice obklopená sněhem
už dojít
další a další samozřejmosti
stále stejné
zabočuji, ale vycházím jinde, než jsem chtěl
jiný ukazatel směru
ulice, které mne dovádějí na zcela odlišný Okraj
–––––––––
Josef Straka (nar. 1972 v Jablonci nad Nisou) je spisovatel, psycholog, městský tulák a chodec.
Foto Petr Špánek