Rafinovaná nedokonalost

Michael Alexa  5.4.2010

 

 

Slavomír Kudláček: Schůzka v lomu, Host, Brno 2009, 80 stran.

 

Kdybych měl před rokem tipovat další přírůstek do Velké řady poesie brněnského Hosta, sázel bych na Slavomíra Kudláčka. Nicméně po výtečné knize Svět, který předtím nebyl vychází v hostovské edici ReX sbírka Schůzka v lomu jako její pátý titul. Můj tip na výbor z bohaté básnické tvorby Slavomíra Kudláčka se tak přesunuje na další rok. Jistě by bylo cenné takto poukázat na jednoho z básníků, kteří si označení „rex poesis“ bezesporu zaslouží.

Již na první pohled čtenáře, který je s Kudláčkovou tvorbou alespoň vlažně seznámen, zaujme v porovnání s předchozími knihami, zejména se Světem, který předtím nebyl, poněkud hajdalácká kompozice nejnovější sbírky. Svět byl totiž skládán s pečlivostí hodináře, který vyvažuje jak oddíly, tak do nich zasazené básně. Bez jakéhosi úvodu má Svět kapitoly čtyři, které mají na střídačku sedm a devět básní, délkou i stylem srovnatelných. Ve Schůzce v lomu, milé, pěkné sbírce, najdeme oddíly tři; v prostředním je vměstnáno sedm rozličných a poměrně rozsáhlých básnických cyklů, do prvního a druhého oddílu pak básně kratší. A k tomu všemu báseň Obsah hned na začátku, která svými třemi strofami třem oddílům prapodivně neodpovídá… Hned se zachce optat, co se stalo.

Daniela Iwashita v doslovu ke sbírce píše: „Klíčovými slovy jeho sbírky jsou signály, vlny, chvění.“ Zejména „chvění“ je pro Schůzku v lomu příznačné, ne díky frekvenci výskytu, nýbrž, jak i Daniela Iwashita naznačuje, jako popis básníkovy motivace k vytvoření knihy. U Kudláčka je vše nejisté, prchlivé v čase a předně nedokonalé. Nedokonalost, podotýkám záměrná a rafinovaná, vlézá čtenáři do zorného pole, aby ho z obrazných výšin strhla k tíživé zemi a zase zpět. Tak například hned v básni Studna využívá Slavomír Kudláček čtenářské podezíravosti vůči některým klišé, aby miniaturním, cudným pokřivením překvapil v nečekané pointě: „Jako je možné česat jí vlasy / a přitom myslet na jinou // zemi za mosty…“ Jinde využívá nedokonalosti lidského oka, které si občas při rychlém čtení nechá textem vsugerovat význam jiný; sbližuje tedy některá slova tak, aby vedle originálního významu nabyla i významu asociativního: „Svíravý pocit / na vnitřní stěně / klenby nebe ční.“ (bez názvu).

Ve sbírce je nedokonalost opravdu tvůrčím principem. Kudláček píše pochopitelně volným veršem; pokud se místy vynoří rým, máme pocit, že vyvstal jaksi náhodou, tak např. v závěru básně Osamělost ve výkopu archeoložky (povšimněme si osamělosti, dalšího chvění v čase) čteme: „Nezvedne se mu hnát. / Nač to hnát do krajnosti? / Hromádka vlhkých kostí.“ Jinde narušuje gramatiku: „Všechno ze staré kůlny vynosil / nakonec starou kůlnu.“, ve všech případech samozřejmě za účelem zmohutnění výpovědi.

Při četbě různých básnických děl občas narážíme na odborné, profesní výrazy, které neznáme. Občas básníci sahají k malé nápovědě, kterou umisťují jakoby nenápadně až dozadu do poznámky. Slavomír Kudláček, který vystudoval melioraci (vědní obor, zabývající se zlepšováním půd), se však nebojí ozřejmit některé velmi pokročilé termíny, tak např. „inoceramus – stratigraficky významný druh pravěkého plže (jura – křída)“, do poznámky pod čarou, v bezprostřední blízkosti básně. Vedle toho, co je to silt, litorál nebo synklinála, se však dozvídáme, i co je telegram, který nápovědu (alespoň ve srovnání s termíny ostatními) nepotřebuje. „Telegram – bývalý poštovní způsob, kterým se posílala stručná, rychlá, naléhavá a mnohdy nepříjemná sdělení“. Básník si tedy nově ve Schůzce v lomu osvojil i krutou, úsečnou ironii, k jiným básním tak chvějivě disonantní.

Schůzka v lomu je na první pohled nedokonalou, třesoucí se výpovědí zkušeného básníka. Není rozpačitá, ale vzbuzuje rozpaky, není nesevřená, a přesto otvírá. Schůzka v lomu je silná, a přesto se bojí a prchá. Tato nedokonalost má nejen schopnost zaujmout a vtáhnout, ale i inspirovat.