Skladatelská kuchyně II. aneb Improvizovaný večer nenásilné reklamy
Martin Ledvinka 15.3.2010
Ve středu 24. února se v Českém centru Praha uskutečnila již druhá Skladatelská kuchyně, tentokrát s podtitulem „Dámská jízda“. Původně plánovaná návštěva mladé skladatelky Jany Vöröšové se však ze zdravotních důvodů nekonala a na její místo byl pohotově dosazen skladatel Miloš Orson Štědroň, který byl adekvátní náhradou i zdatným partnerem v rozhovoru s cembalistkou Monikou Knoblochovou a moderátorkou pořadu Ditou Kopáčovou Hradeckou.
Oba dva hosté Dity Kopáčové Hradecké se věnují především vlastním soukromým projektů, a proto není divu, že svou práci prezentovali také na této besedě. Monika Knoblochová, uznávaná česká cembalistka provozující na vysoké úrovni vedle „klasického“ repertoáru barokní hudby také hudbu soudobou, zde představila svůj Hudební salón Café crème. Jedná se o cyklus koncertů kombinujících hudbu barokní, soudobou i jazzovou. Jeho prostřednictvím se debata stočila na klasickou lamentaci nad současným stavem ne-popularity soudobé a moderní hudby u většiny populace a možná řešení této situace. Debata byla vedena, jak bylo avizováno hned v úvodu večera, ve vskutku neodborném duchu a je otázkou, zda byla pro ostatních deset návštěvníků této akce (neřekl bych, že úplných laiků) něčím přínosná.
Pro mě osobně zajímavěji hovořil o své práci Miloš Orson Štědroň (nar. 1973). Tento hudební skladatel, klavírista, muzikolog, libretista, pedagog, hudební publicista (jak se dočteme na jeho webových stránkách) se kromě volného komponování soustavně zabývá také prací pro divadlo. V komentáři k několika ukázkám ze své tvorby, jež jsme vyslechli v průběhu večera, občas ironicky, občas vysloveně s humorem hovořil o úskalích práce pro potřeby scénických představení a především o nesnázích při spolupráci s představiteli jiných oborů. Při tom samozřejmě představil také své nejnovější představení Lamento aneb Z tance v prach a opět do tance aneb Den a noc Matky Terezy (2009) s vynikajícím kontratenoristou Janem Mikuškem v titulní roli.
Na závěr besedy měla být uvedena ukázka ze Štědroňova kabaretu Ivan Blatný (2007), ovšem ani po delší snaze se pořadatelkám (neboť kromě M. O. Štědroně se skutečně jednalo o dámskou jízdu) nepodařilo zprovoznit videoprojektor. A tak se při ukázce museli návštěvníci seskupit kolem notebooku jedné z pořadatelek a spokojit se s poměrně nekvalitní projekcí.
Na rozpaky nad technickou stránkou produkce jsme v našem oboru zvyklí, a tak ani tento malý nedostatek neubral večeru na působivosti. Důkazem toho budiž lístky v mé kapse na obě výše zmíněná Štědroňova představení.