Básně Martina Černého
13.3.2010
Příšeří svíčky a ...
Koncert mezi
folkem a meditací
Výměny pohledů s úsměvem odnaproti
Znám ty rty ty oči i ten hlas
Ne Asi je nechci
Vedle mě sedí
milá tichá melodie
Už je zadaná
ale to je vedlejší
Mohl jsem se dotknout
té velké krychle času
ztuhlého v nylonových strunách
a tak strašně nevhodném
cinkání šálků
Ale neudělal jsem to
a radši jsem dál upíjel čaj
který jsem spálil
už při druhém nálevu
Za stromy hoří naděje
Vyschlé patro mi nedovolí usnout
Je (jako já) pokryté tenkou vrstvou hlenu
a chutná hrubě a nasládle
Na druhé straně pokoje
pravidelně oddechuje
můj bratr
Zítra vstává dřív než já
Škrtám telefonem jako sirkou
a srdce mi bije
zase o nádech hlasitěji
Postavím stroj
Postavím stroj
Bude v něm vonět
benzin léto a čerstvě pokosená tráva
smířlivá bolest
a všechny ty dlouhý okamžiky běhu
A budu si vás zvát domů
Pěkně po jednom
jako když se jí čokoláda
kostičku po kostičce
Stroj bude tiše tikat na polici
ani si ho nevšimnete
A já vám všem převyprávím
stejný úlomky svýho života
S každým opakováním
mi to půjde líp
A možná
možná budu
šťastnej
Cestou od základky
Vzpomínám si
že jsme tu kouřili kaštanový listí
bylo úplně sežraný klíněnkou
Ale všude tu jsou jen duby
Tak to asi bylo dubový
Mění to snad něco?
Ale ani hořká vůně po rozemnutí
paměť neprobudí
Projít dírou v drátěném plotě
s nadějí
že by to mohla být ta
kterou jsme tu před 13ti lety
rozpletli s Honzou a Ríšou
Nebo někdy později
někdo nám podobný
to totiž vyjde nastejno
A pak nahoře nad hrází
tehdy byla vypuštěná
touha jako tenkrát
když jsme kradli papíry z výtvarky
vytáhnout z batohu
čerstvě podepsanou pracovní smlouvu
složit jí do vlaštovky
zapálit
a hodit
---------
Martin Černý (*1987) studuje neprocedurální programování a umělou inteligenci na MFF-UK v Praze. Básně píše od šestnácti let. Mimo literaturu se věnuje hře na kytaru v kapele Deliwery. Zúčastnil se několika literárních soutěží, veřejně publikuje vůbec poprvé.
Foto: Archiv autora.