Konvergence No. 5
Jan Fila 8.1.2010
V úterý 8. prosince se v bývalém kostele svatého Vavřince v Hellichově ulici uskutečnil poslední letošní koncert sdružení Konvergence. Přinesl velmi zajímavé kompozice. Doufám, že i příští sezóna tohoto ansámblu přinese stejně inspirativní projekty.
Koncert zahájila kompozice Tomáše Pálky (nar. 1978) Masada (2009) pro soprán, harfu a kontrabas na text Daniely Danz v podání Miroslavy Časarové, Antonie Zelinkové a Ondřeje Meleckého. U skladby je od samého začátku patrná aleatorní práce s jednotlivými složkami. Jako základní tón celé kompozice (tedy jádro) lze chápat tón e, kterým začíná a po značnou část kompozice je také držen sólovým kontrabasem (jako oktávový flažolet). Krátké vstupy harfy jsou zajímavé stručnými obousměrnými glissandy pedálů. Takovýto efekt je využitelný pouze v komorní hudbě, a to ještě v takto komorním prostoru, jakým je kostel svatého Vavřince, ve větší prostoře by byl akusticky zcela pohlcen. |
 Tomáš Pálka |
Japonský skladatel působící ve Švédsku Hideki Kozakura (nar. 1970) byl na tomto koncertě zastoupen perfomance Zwei Eulen (Dvě sovy, 2009) pro soprán sólo v podání Miroslavy Časarové. Autor se inspiroval německým překladem básně Petra Borkovce. Spíše než o skladbu se jedná o jevištní akci. Provedení bylo mimořádně komické. Hlavním cílem dílka je publikum pobavit, o nějakém hudebním sdělení řeč být nemůže. Takto dadaistická kompozice ani nic podobného nežádá.
 Ondřej Štochl |
Dlouho jsem přemýšlel, jak uchopit skladbu Ondřeje Štochla (nar. 1975) Šedá (2009) pro flétnu, kontrabas, bicí nástroje a záznam. Jako podklad slouží báseň Daniely Danz, která reprodukovaná ze záznamu zní jako v podání taťky Šmouly. Text touto modifikací získává ještě více na absurditě a i samostatný hudební doprovod se svou ironičností posouvá k tomuto cíli. Kladu si otázku, co je to realita? Je to to, co vidíme nebo slyšíme? Nebo nám někdo něco našeptává s úmyslem nás zmást? Těžko říct. Skladbu jsme vyslechli v podání Zuzany Bandúrové, Ondřeje Meleckého, Dalibora Němce a Tomáše Pálky, který obsluhoval záznam. |
Také Michaela Plachká (nar. 1981) si pro dílo uvedené na tomto koncertě vybrala báseň Daniely Danz Blaue und Graue. Barvy tvé duše (2009) pro soprán, flétnu a vibrafon. Autorka pracuje s útržky básně netradičními technikami, do interpretace textu zapojuje všechny tři aktéry. V nástrojových partech se objevuje řada interpretačních zvláštností. Jako například originální hry konci paliček na vibrafon, kdy pro tento nástroj zcela atypický zvuk dodává skladbě nevšední atmosféru. Celá skladba se nese ve velmi tiché dynamice. Zpěvní part využívá většinou parlando a šepot, melodické fráze jsou velmi útržkovité. Možná až přílišné užití šepotu donutilo interpretku dnešního večera Miroslavu Časarovou ke kašli.
Jako předposlední byl na koncertě představen rumunský skladatel Tiberiu Olah (nar. 1928) velmi náročnou Sonátou pro klarinet sólo (1970) v podání Jiřího Mráze. Skladba mne velmi zaujala virtuózním pojetím sólového nástroje. Po klasické expozici přijde provedení s využitím množství slapů a řady různých dalších netradičních prvků včetně echo tónů. V závěru autor exponuje mimořádně vysoké tóny (kolem c4) v krajně silné dynamice, jejichž poslech mi byl fyzicky velmi nepříjemný.
 Ondřej Štochl a Tomáš Pálka |
Americký skladatel Morton Feldman (1926–1987) a jeho kompozice Viola in my life III. (1970) ukončila v podání Ondřeje Štochla a Tomáše Pálky letošní cyklus ansámblu Konvergence. Jak tomu u pozdního Feldmanova díla bývá, melodie sólového nástroje i akordy v doprovodném klavíru plynou v extrémně pomalém tempu. Vrstvení disonantních útvarů plynoucích pomalu vpřed (osobně bych je nazval vodními souzvuky vzhledem k jejich resonanční pulsaci) dává vzniknout pocitově novým konsonancím. Bohužel jsem měl dojem, že Ondřej Štochl neměl pro přednes takovéto kompozice svůj den, jeho tón byl příliš suchý, i když takovouto skladbu je nutné hrát bez vibrata. Kompozice proto nezapůsobila tak, jak by měla. |
Na příští sezónu plánuje ansámbl Konvergence šestici koncertů v prostorách bývalého kostela svatého Vavřince a „přes ulici“ v Českém muzeu hudby. Těšit se můžeme na tematické večery konfrontací členů Konvergence se zahraničními autory (např. Francie, Německo, Dánsko, Slovensko, Polsko, Pobaltí), též na sborový koncert a večer věnovaný kontratenoru. Plánovaná dramaturgie na příští rok slibuje rozhodně opět velmi nevšední zážitky se soudobou hudbou.
Foto: Jan Fila