Básně Víta Slívy
6.1.2010
Na hrobech
Ticho mluví na hrobech,
z kaple hudba mlčí.
V hlíně otcův-matčin dech,
o zimu zas tvrdší.
Pod hřbitovem prázdný dům,
hrobka šťastných dní.
Jenže je čtvrt na sedm
a vstává k snídani
dítě, co tu zůstalo,
když se stěhovali.
– Slunko je tu nastálo.
Jde mu mlíka nalít.
Velký vůz
Velký vůz uvízl ve škarpě večera,
vrže, jak zabírá černý pár koní:
ona a on, jejich ržající nevěra.
Ona už po něm je, on je už po ní.
Na voze těžký hnůj, mrtvola Láska.
Nepohnou zarezlým sedmerem hvězd.
Kočí je bičuje, pořvává, mlaská –
nemohou už ani po čtyřech lézt.
Klekání
Odklinkává.
Trānsit mundī glōria?
Světa sláva
nemíjí. To míjím já.
–––––––––
Ze své bohaté tvorby uspořádal básník Vít Slíva (nar. 1951 v Hradci u Opavy) výbor Boudní muzika (Host, Brno 2006). Následovalo vydání nové sbírky Souvrať (Host, Brno 2007, vybrané básně zhudebnil v roce 2009 Lukáš Sommer). Z rukopisné sbírky Račí mor, věnované ženě Marii, jsou vybrány přítomné ukázky. – Vít Slíva učil dvacet tři let českému a latinskému jazyku na Gymnáziu Slovanské náměstí v Brně-Králově Poli, od roku 2004 působí na brněnském Biskupském gymnáziu. Spolupracuje s revue Weles, hlásí se k němu řada mladších básníků, kteří bývali jeho žáky – ať před branami, ať za branami školy. jh
.jpg)
foto Renata Štěpařová