Contempuls 12.11.2009

Jan Rybář 23.12.2009

 

Minulý rok vzniklý festival soudobé hudby Contempuls přinesl ve čtvrtek 12. listopadu program, který lákal svou dramaturgií. V holešovické La Fabrice se představil soubor specializovaný na soudobou hudbu založený při Pražské komorní filharmonii – Prague Modern – řízený Michelem Swierczewskim. Prezentována byla dvě zahraniční a jedno domácí dílo – komorní kompozice známého polského tvůrce Pawla Szymańského a dvě skladby pro větší nástrojová obsazení Michala Nejtka a rakouského skladatele Bernharda Langa.

Dílo Pawla Szymańského (nar. 1954) Recalling a Serenade (1996) pro klarinet a smyčcové kvarteto přináší zajímavý náhled na historická klasicistní hudební klišé a jakoby nastavuje zrcadlo tradiční vážné hudbě. Dle slov v programu lze usuzovat, že pro autora je tento způsob komponování nejen stylovým východiskem, ale také řešením otázky, jak psát hudbu patřící dnešku a přitom neztratit kontakt s tradicí. Ve skladbě Recalling a Serenade nalézáme nejen banální ostinata patřící hudbě klasicismu, ale také přímé hudební citáty (např. Beethovenův smyčcový kvartet F dur atd.). Ty se však objevují pouze v útržkovitých fragmentech a jsou zaobaleny do témbrového okolí plného flažoletů, glissand, vydržovaných tónů, čtvrttónových výchylek či efektů col legno. Poměrně dlouhá kompozice nenechávala prostor pocitům nudy. Bylo zajímavé sledovat destrukci tradiční hudební řeči, jak ji všichni známe, avšak nenalézal jsem v Szymańského hudbě více osobité a charakteristické řeči, která by překračovala „pouhou“ hru s historií a „vyprávěla“ příběh současnosti.

Michal Nejtek (nar. 1977), skladatel, jehož dílo mě vždy velmi poutalo, se představil premiérovou skladbou na objednávku tohoto festivalu …your heart stops… you continue writing(2009), která mě velmi mile a příjemně překvapila. Je živelná, originální, plná zajímavých nápadů a výborně vystavěná. Autor o díle hovoří jako o dialogu s verši Raymonda Carvera. Ty se dostanou ke slovu přibližně v polovině kompozice a to poměrně netradičním způsobem. Vybraní hráči relativně velkého komorního ansámblu (či téměř malého orchestru) recitují amplifikovaně vybrané verše z básně Your Dog Dies (text básně byl součástí festivalové brožury, což nebývá samozřejmostí). Vrší však jednotlivé segmenty veršů takovým způsobem, že dochází spíše k velké mase zvuku, která podporuje následnou gradaci a kulminaci. Hudební jazyk Michala Nejtka staví na ostrých rytmických pasážích, využívání syrrytmického pohybu nástrojů i témbrových efektů. Celek je však velmi synteticky spojen v jednolitou kompozici, kde není hluchého či zbytečného místa.

Toto však nelze říci o poslední skladbě večera – díle Differenz/Wiederholung 5 (2000) současného rakouského autora střední generace Bernharda Langa (nar. 1957). Jak již název napovídá, hlavním jednotícím prostředkem Langova díla byl princip opakování. To však může mít různorodou podobu. Zde bylo (ke škodě skladby) použito pouze opakování jednotlivých segmentů mikrostruktury bez většího nadhledu nad celkem. Skladatel téměř výhradně exponoval jednotaktový model, který následně několikrát přesně zopakuje. Nenavrací však nikdy žádný z modelů, které již zazněly, a kompozice stále plyne dál bez jakýchkoliv souvislostí. To bohužel vyvolává dojem sledu miniaturních hudebních událostí, které spolu až tak moc nesouvisí. Nedochází ani k řetězení jednotlivých modelů či jejich narůstání (které známe např. z děl Martina Smolky) a po čase přestane překvapovat i autorova relativně bohatá barevná představivost a instrumentační vynalézavost.

Přes všechny výhrady, které jsem v článku uvedl, musím podotknout, že jsem si večer souboru Prague Modern velice užil a atmosféra industriálního prostoru La Fabrika (a vlastně festivalu Contempuls obecně) mi připomněla staré dobré Marathony soudobé hudby pořádané orchestrem Agon, které jsem kdysi pravidelně navštěvoval a patřily k tomu nejlepšímu, co přinášel pražský kulturní život orientující se na současnou hudbu. Contempuls toto žezlo symbolicky přebírá a my se můžeme jen těšit, co zajímavého přinesou další ročníky.