Lesní požár kolem Olympie

Pavel Petr 15.11.2009

 

 

 

 

Nemám žárlivou povahu.
Jen jako lesní požár kolem Olympie.
Pro někoho jiného.
Vzepětí těla.

 

 

Mám žárlivou povahu.
Když nikoho nechci.
Boreás neuvěřitelně proniká pode dveřmi.

 

 

Nemám důvod.
Jenom čekám na přípitek.
Ado
les
cent.

 

 

U zlatého anděla.
Svěřujeme se.
Účet za první noc v Praze.
V paměti mám pořádek.
Dvanácti jazyků vnady.

 

 

Strašně hořlavý film.
Trvá jen několik minut jeho stopáž.
Společné sledování krátkého filmu.
Dřevěné sedačky kontra měkká křesla – křesílka.

 

 

Ovládnul celou situaci a z naprosté převahy se těší.
Arabský princ.
Před pouštními jezdci zbývá bezhlavý útěk.
Před svými pouštními jezdci arabský princ.
Obklopují prázdné město následujícího dne.

 

 

Pláže písčité střídají se s plážemi kamenitými.
Střídání pláží uklidňuje.
Jako by svět neměl mít žádné starosti.
Jako bys mohl být bezstarostný na světě.
Poslouchat amplion.

 

 

Co ti řeknu, musíš udělat co nejrychleji.
Uvidíme, jak to bude fungovat.
Relativně mělké vody.
Ach, jak jsou velmi nebezpečné.
Strojek na návnadu.
Na okraji mělkých vod začínají bezedné hlubiny.

 

 

Závislost na bolesti.
Závislost na neustálé bolesti.
Pomalu a neúprosně loď v ledových polích.
V ledových zlomech.
Zelenáči začínají shromažďovat vlastní příběhy.

 

 

Vzývat duchy je otázkou života.
Dívám se na tebe, abys nic nezakrýval.
Co děláš celý den?
Improvizuješ?
Tolik improvizací – kolikrát jen za noc běží noční zprávy?

 

 

To zjistíme snadno.
Vrátíme si to.
Vrátíme si nazpět obraz se zvukem.
Nemají rádi žádnou změnu.
Žijí z pradávných obyčejů.
Z rituálu odvahy – do prázdna skočit.
Zneužití pokojové teploty.
Anachronismy – pouzdro na penis se stejně nikde nedá koupit.

 

 

Z naprosto důvodů nepochopitelných se milujeme.
To se nedá pochopit.
Módní nástroj.
Nožičkou k tomu si ťuká.
Všechny klapky jsou z perleti.

 

 

Ani nemůžu uvěřit, že to mohlo být letos.
Listoval jsi v papírech.
Psal jsi dopis tužkou.
Hrál stolní hru podle neapolitánských pravidel.
Dostal nazpět to, co je absolutně ztracené.

 

 

Narušení klasických nočních zvuků.
Ideální místo pro výcvik sokolů je kavárna.
Jsi tak vzrušující.
Chci tě každý den potkávat.
Jsi okouzlující a miluješ cestování.
Už tě nikdy neuvidím.
Neslyšný let – věrnost a spolehlivost.

 

 

Slíbíš kolikrát slíbíš.
S rychlým koncem dny podzimní.
S kouřovou clonou.
Tichý zvuk za kterým písek se přesype.
Neprosit o pomoc.
Ledňáček se ponořil.
Země zmizí propady země.
Pod naším milováním.
Opuštěné lisovny oliv.

Martin A. 2008

 

 

–––––––––

Pavel Petr (nar. 1969 ve Zlíně) je autorem řady básnických knih. Po svém zakoušeje „rozbití“ jazyka, ve sbírkách s tóny archaizujícími nebo lidovými (např. Trojlodí Jakuba, Host, Brno 1996, Javor mrazu javor, Větrné mlýny, Brno 2001) postupně nalezl pročištěnou promluvu milostnou, jíž dokořán otevřel přechodem k osobitému žánru fragmentárních skladeb-elegií (např. S tebou tmavé louky roztroušených ostrovů, Petrov, Brno 2004). Nový autorský výbor Aréna pegas (Host, Brno 2009) dokumentuje všechny fáze dvacetiletého tvůrčího vývoje, kde je širý prostor pro sdělování a sdílení, nikdy pro ironii. Odtud s laskavým svolením autora i nakladatele přejímáme poslední oddíl „z nepublikovaných veršů“. jh

 

Foto: Luminum photography