Gratulační koncert k osmdesátinám Karla Pexidra
Jiří Bezděk 9.11.2009
Plzeňský skladatel Karel Pexidr oslavil v letošním roce významné životní jubileum, k němuž mu byl Západočeským hudebním centrem zorganizován autorský večer s pestrou dramaturgií. Z koncertu konaného 19. října v přednáškové síni Západočeského muzea v Plzni bylo patrné, že autor je široce vzdělán a že své vědomosti uplatňuje i v dalších uměleckých profesích, především jako erudovaný literát vyhraněného, hlubokého stylu. Skladatel si moderoval svůj večer sám, což bylo vítaným osvěžením posluchačsky náročného zážitku.
K Pexidrově hudbě nevede jednoduchá cesta – autor často pracuje s ostrými, mnohdy málo harmonickou logikou svázanými disonancemi, koncepčně však netápe a vždy předkládá své hudební myšlení ve strukturálně přehledné, ucelené formě. Přes průkaznou kvalitu všech skladeb, gradoval večer v druhé polovině – především v písňovém cyklu Morgenstern´s Streiche na německé texty a v Páté klavírní sonátě. Obě skladby našly své optimální interprety v pedagozích plzeňské konzervatoře a Katedry hudební kultury FPE Západočeské univerzity, pro které jsou trvalou součástí repertoáru.
 Karel Pexidr a redaktorka Českého rozhlasu Plzeň Zuzana Zatloukalová |
|---|
Morgenstern´s Streiche pracuje s lehce ironickými, často filozofujícími verši, kterých se skladatel chopil s noblesou a nadhledem znalce klasické německé filosofie. Nechyběly tak zažité hudební symboly (lidový popěvek v první či smuteční pochod ve třetí písni) umně vkomponované jak do hlasové, tak do klavírní linie. Posluchači měli k dispozici české překlady veršů, a proto jsme mohli všechny autorovy jemné názvuky náležitě prožít a pochopit. Cestu k porozumění jim pak skvěle zprostředkovaly zaujaté a zvukově ušlechtilé výkony altistky Romany Feiferlíkové, dnes zástupkyně vedoucího zdejší katedry hudební kultury, a klavíristky Věry Müllerové, profesorky plzeňské konzervatoře. Především pak dlouhé melodické klenby zněly s prožitou kompaktností, mnohdy komentovány nápaditým stínováním klavíru.
Paté klavírní sonáty, závěrečného čísla večera, se chopil mladý renomovaný profesor plzeňské konzervatoře Petr Novák. Pod jeho rukama výrazově rozkvetla třívětá, obsahově plná koncepce, dle mého názoru kompozičně nejzdařilejší v 1.a 2. větě. Obě části pojí nekonvenční obsahová poetika, která nesleduje pouze cíle bohatosti klavírního zvuku, ale také vztahy mezi liniemi, tematický a harmonický děj, jenž musí oslovit každého vnímavého posluchače.
Z hlediska tónového materiálu je Pexidrova Pátá spíše souzvukově měkká, ale přesto nekonvenční.
Z klavírní oblasti autorovy tvorby zazněla též malá procházka slohy historickými i novodobými. Svita Stopami věků, původně zamýšlená jako demonstrační prostředek k přednášce, se díky svěží invenci osamostatnila a obohatila tak instruktivní klavírní literaturu. Její kouzlo objevila mladičká Michaela Augustinová, která ze svůj suverénní výkon sklidila velké ovace.
Na závěr se lze také zmínit o nemalém podílu pražského dua houslistek Evy a Pavly Franců, jež přispělo provedením drobných autorových skladeb nejrůznějšího zaměření i zpracování. Ať to byla tradičněji koncipovaná Passacaglia či cyklus Pět vizí Alberta Einsteina reflektující moderními prostředky některé úvahy a myšlenky legendárního vědce.
V hluboké kompozici Habél Habálín, která ve verzi textu Starého zákona evokuje myšlenku „Marnost nad marnost“, se zaskvěl zvučný basbaryton Jiřího Brücklera komentovaný violovým kontrapunktem Evy Franců. Díky interpretům, velkým dílem však též díky promyšlenému kompozičnímu zpracování, byla skladba přijata s velkými sympatiemi.
Hostem večera byl skladatel Jan Slimáček, jehož cyklus houslových duet Prolínání přinesl jak stylové zpestření večera, tak mnoho nápadů ve stylizaci dialogu dvou sólových houslí.