Prorok Zdeňka Zahradníka
Jan Fila 17.10.2009
Jako člen Pražských pěvců jsem se účastnil již řady premiér, které nám byly zadány k provedení. Tentokrát to bylo oratorium Zdeňka Zahradníka – Prorok uvedené v neděli 4. října ve středočeských Zlonicích v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Koncert se uskutečnil v rámci festivalu Dvořákova Nelahozeves 2009.
Bylo pro mne zajímavé podívat se do míst, kde působil jako varhaník Antonín Liehmann, první učitel Antonína Dvořáka, který u rodáka z nedaleké Nelahozevsi objevil neobyčejný hudební talent. V té době již dvanáctiletý Dvořák hrál na housle, klavír a varhany.
V kostele Nanebevzetí Panny Mariese nacházejí relativně zachovalé varhany Emanuela Štěpána Petra z roku 1881, autora řady známých pražských varhan (např. u Svaté Ludmily v Praze na Vinohradech, velkých varhan u Svatého Mikuláše na Malé Straně nebo u Svatého Petra na Novém Městě). Sám jsem měl možnost podívat se na ně podrobněji a potěšilo mě, jak snadno je čitelný autorův rukopis z dispozice rejstříků, varhanního stolu i samotného zvuku nástroje.
Protože prostorová dispozice kůru není pro takto velký ansámbl příliš vhodná, musel skladatel celé těleso dirigovat a sbormistr Stanislav Mistr předával jeho gesto sboristům stojícím v rohu kůru bez kontaktu s výborně připravenou varhanicí Jiřinou Dvořákovou- Marešovou i dalšími sólisty, mezzosopranistkou Nadiou Ladkany, barytonistou Romanem Janálem a violistou Jiřím Posledním. Recitoval Jiří Žák.
 Zdeněk Zahradník |
Oratorium Zdeňka Zahradníka (* 1936) Prorok pro mezzosoprán, baryton, smíšený sbor, recitátora, violu a varhany na skladatelův text podle knihy „The Prophet“ Chalíla Gibrána (2008) bylo obtížným úkolem. Skladba příliš neopouští hranice rozšířené tonality, i když neustále moduluje. Mimořádně často je využíváno terciových příbuzností. To má za následek nevhodný notový zápis obsahující extrémní množství nezpěvných kroků v jednotlivých vokálních hlasech. Přitom ve většině případů by pomohla prostá enharmonická záměna tónů. Sledy not se zmenšenými kvartami, terciemi a zvětšenými sekundami jsou opravdu pro interprety náročné, ve velké rychlosti se přečíst nedají. Proč autor neprovedl revizi vokálních partů, když většina spojů je tonální povahy, je mi záhadou. |
|---|---|
| Obdobně obtížný úkol luštit složitě zapsané melodie svěřil autor i sólistům. Domnívám se, že se snažil udržet „srozumitelné“ akordy v rámci vertikály, což je přístup pro zpěváky naprosto nevhodný. Zpěvák čte svou vokální linku, ne souzvuky! | |
Některá místa byla napsána snad až zbytečně komplikovaně a vynaložené úsilí ke zkoušení nesvětilo prostředky, zvláště v místech, kde bylo značné tempo. Tanula mi tak na mysli myšlenka mého profesora skladby na konzervatoři Jiřího Gemrota, kterou mi říkával, když jsem psal vokálně instrumentální skladby: „Pomožte těm zpěvákům trochu. Vždyť Vy jste na ně jak na cizí!“ Toto se týká zejména duetů mezzosopránového sóla a violy.
Rytmizace textu mi často připomínala morseovku. Jsou to spíše „štěky“, než vokální fráze, což se projevuje v tom, že autor rezignoval na melismata a povětšinou pracuje přísně sylabicky. I tak by neškodila textová revize, kdy držené dlouhé noty nebo melismata např. na slovo Smrt (podtržením zdůrazňuji držené souhlásky), nebo i jiná místa, která šla zcela proti přízvukům češtiny. Nebyl mi jasný princip střídání sólistů a sboru, jako kdyby snad partitura nebyla v tomto ohledu dodělaná… Po slibně zahájené frázi přijde až příliš často náhlé ukončení bez logického vyústění.
Základní harmonická struktura je postavená z diatonických terciových souzvuků, obvykle zahuštěných přidanou sekundou do basu (např. h-e-a-cis). Autor se tak často dostává obraty ke kvartovým souzvukům nebo celotónovým strukturám (c-d-e-fis). Překvapivě často Zdeněk Zahradník volí trojhlasou fakturu, což není příjemné zvláště pro tenor, který se po většinu celku pohybuje pod příjemnou hlasovou polohou.
K textové složce oratoria se příliš vyjadřovat nechci. Autor užil doslovných citací z knižní předlohy (k nahlédnutí zde) libanonského básníka Kahlila Gibrána (česky často nazývaného i Chalíl Džibrán) v překladu Jany Žlábkové, která byla osobně přítomna premiéře. Myslím, že skladateli se povedlo převést z díla do oratoria podstatné myšlenky. Obsahově je skladba mimořádně náročná, domnívám se, že publikum nemohlo příliš rozumět jejímu poselství.
Během veršů „Včely sbírají med z květin; / z květin sbírají med. / Včela je poslem lásky.“ jsem měl neustále pocit, že té opěvované pilné včelce se co nevidět něco stane, např. že se asi na scéně objeví sršeň jako destrukční element. Proč autor u takto lyrické plochy užil tak disonantních paralelních kvartových souzvuků (v obratu jako sext-septimové trojzvuky – např. f-d-c), které se jinde téměř nevyskytují?
Vzhledem k tomu, že hudba se výrazově příliš neproměňuje, je téměř hodinová plocha kompozice neúnosná. Obsahuje příliš málo kontrastních ploch.
Všichni sólisté se svého mimořádně náročného úkolu zhostili se ctí.. Na koncert dorazilo do poměrně velkého kostela jen asi pětadvacet lidí. Selhala propagace, jak jsem se pak dozvěděl, místní duchovní správce odjel s vytištěnými plakáty do Říma. I tak si nedělám iluze, že by návštěvnost byla lepší.
Foto: Jan Fila