Básně Tomáše Martince
22.7.2009
..
slunce
se zabořilo do šlach
bezhlavního těla
- kamufláž -
dostane přes hubu
přebere myšlenky ze sekáče
ani když slunce hodí do pravý kapsy
akát
vyplave z řeky
ztrácí se ve skále,
ve větvích z křemene
čtvrtě roztrhají na střepy
vystřihovánky pro děti
potetovaní
popíjí pivo
ruce zvednou k nebi
hošík
dlaní si zastínil oči,
nečurej na ten sloup,
je v něm proud
..
..
modrá porada
síť
zákulisí
plán
diář
cit
datum
hodina
úskok
rychlost
black zone
dead line
..
..
chronometr chodí po pokoji, pokoji
kagor sedí na koženkové sedačce,
dívá se do litinových sadů
vyvalí se do dveří
dveří
pak se zvedne
odtáhne odliv
krabi se zahemží po údech
zaštěří se pod kameny
- voda se zkalí
nedoslýchá
..
..
na břehu osamělá jo
obtěžovali ji doktoři
co za oplet nic nedali
zvedají se plíce kulisy
jako by to byl strašák na poli
patřilo to k sobě
tenkrát než začal padat strom
vymetali popel v kotelně a
lezli přitom po uhlí
na tmou osvětlené věže hradu
- v kuchyni se stále svítí -
..
..
buraki,
metafyzika
šum trávy před vystavenou myšlenkou
je prasečí šum, jiný není
myšlenka před řečí je pravá
jiná není
fyzika před lyrikou není
pravou metafyzikou
jiná není
odvaha bez strachu není odvaha
jiná není
kabeláž oproštěná o vztahy
není kabeláž jiná není
..
..
i tahle báseň si hraje na kabeláž
neříká nic…?
ale pořád se tě dotýká
impulzy dopadajícími na sítnici
překrývá se neporozumění,
tvým vztekem na básníka…
až se objevíš pod nánosem obav
můžeš to klidně dokončit za mě… na…
nebo tě osloví obraz a
popíše ti křižovatky jako automapa…
a stejně jako sloupy elektrického vedení
svědí vši tyhle básně
dotkla se tě aniž bys to chtěl…
..
..
zvony běsní v tazích
a tagy v tramvajích
rozhodují zápas noci,
hamlet vykouřený bankovkou
se z karlova mostu dívá
zívá...
lampy opadávají na kostky
krváš napsal brailovým písmem
jehlou do oblak
kde má scuka
..
..
erární svět
klove sms do kmene
ostří si řeč
valorizuje
odmotává se z kůže znaků
drží ho strach ze zimní noci
drží ho lekníny času
vypnutý
rve tóny
promačkaných dnů
..
..
tkanivo měst
vykloubených nápadů
cest z hloubětína
skrčených ve foťáku
mete stříbrný prach
mezi grotesky
..
..
kam nastěhoval léta
co si půjčil
kam se ztrácí aluze,
když je volal
kabely joon přesekl
cítíš jej ještě
tos nečekal
..
..
pro mentální bagry
zvedají se ze země sklady
parovodní vlny
narezlých armatur
čouhají z tvrdnoucího betonu
..
..
před prázdnou ulici
u fandy se krčí
zachvěly se dny
já se zabil tiše
jak úředník svěsil ruce
teď tam visím jen za text
na kabelech
viadukt provrtává
tupé řeči
na půdě procitám
chvíli dýchá dýha
pak bílá taška
nakonec paraván
..
----
Tomáš Martinec (nar. 1976) pochází z Machova (okr. Broumov). V Brně studoval filozofii a novinařinu. Věnuje se lezení, literatuře, dokumentu a grafice. Knižně publikoval básnickou sbírku Grál (Balt-East, Praha 2005). Na příští rok připravuje sbírku básní a soubor povídek v Nakladatelství Psí víno.
