Mezinárodní kytarový festival Mikulov 2009, letní reportáž nejen o jídle. 3. část

Lukáš Sommer 14.7.2009

 

9.7.
8:00 V nenápadném podloubí se ukrývá další nečekané překvapení – palačinkárna, jejíž majitel prošel školením francouzských kuchařů. Jsou zde i méně obvyklé verze se strouhaným perníkem a medem. Těsto kupodivu nemá konzistenci hadru od nádobí, je sněhově lehké, po okrajích křupavé!

9:30 Na dnešních ranních kurzech se vydávám ke Zdeňku Dvořákovi, který zasvěcuje do práce v nahrávacím studiu. Kdokoli z adeptů si zde může nahrát kus hudby, ihned se poslechnout a ještě být zasvěcen do realizace nahrávek s méně sofistikovaným vybavením. Ale i neaktivní frekventant se může dovědět, proč zní některé nahrávky jako ze sudu, jiné jako kdyby interpret seděl kilometr od mikrofonu.	Zdeněk Dvořák

Petr Saidl má radikálně odlišný styl výuky, který jako by do pozitivně asertivní „festivalové“ komunikace nepatřil. Mimochodem nejčastějšími slovy jsou tu po celý týden well! a experience – zejména to druhé začínám nenávidět. Saidl je naopak strohý, věcný, zajímají ho jen chyby, nechválí. Je stylovým pedantem. Největším povzbuzením, jakého se adept dočká, je  „možná bych se zamyslel nad...“ Když chce Saidl pošesté slyšet nikoli barokní, nýbrž renesanční ozdobu, znejistí i protřelý frekventant odkojený všemi těmi well a experience. 

17:17 Nicola Japelli se představil nejen jako interpret, ale též jako skladatel. Vrcholem koncertu byla Japelliho skladba Light Frameworks - reichovský minimalismus v kostce. S minimalistickou fakturou je v kytarové literatuře vždycky problém, působí oproti např. klavírní sazbě bezzubě a mělce. I proto je těžší najít takový typ materiálu, který do modality vnese napětí, což se zde podařilo. Sharp Outlines jako by tuto poetiku ředil lobosovským preludiem, které do světa minimalu nepatří.

18:30 Mám vůli pokořit se, přeci jsem si koupil stravenky jako zbytek festivalového osazenstva. K večeři je odporná studená mísa, kolečka studených vajec ležících na talíři od odpoledne smrdí na sto honů. Beznadějně se rozhlížím po jídelně, evidentně nikomu nevadí tohle jíst.

20:20 Vystoupení Adriana Del Sal bylo jedním z nezapomenutelných zážitků. Mezi skladbami Regondiho, Sora a Mangoré zaujal cyklus Piezaz Caracteristias Federica Moreno Torroby, u nás prováděný jen zřídka. Nejsilněji ale zapůsobila introvertní hudba Joaquína Rodriga. Invocation y danza je totiž radikálně odlišná od většiny jeho kompozic, nebojí se svíravých disonancí, témbrových shluků, vrství více hudebních pásem. Bitonální tremolová pasáž patří k nejneotřelejším z celé kytarové literatury. Závěr - neosobnost sama. K výkonu Adriana Del Sal se těžko něco dodává, perfekcionalismus trčel z každé fráze, z každé technické nástrahy...

23:00 Malá vinotéka s nápisem „Laboratoř“ dává koštovat vzorky z okolí, z navzájem loajálních chutí vyčnívá zcela neskutečná Pálava 2008 z rodinného vinařství Volařík. Podobá se dezertu (100 g cukru na litr), přesto je svěží, mírně bublinkuje. Člověk nemusí být sommelier, aby mu došlo, že něco takového je možné jen v těchto zeměpisných šířkách.    

 

10.7.
9:00 Z kvality hlava nebolí, takže zcela nedotčen včerejší seancí obcházím notový archiv Chanterella Verlaga. Vedle standardní literatury jsou tu takové poklady jako Takemitsovo Toward the sea či Brouwerovo Concierto Toronto!

10:00 Domácí štrúdl trumfuje včerejší bábovku. Těsto je kupované, ale jinak – pohádka. Tvar drží pohromadě, jablka jsou krájená, byla evidentně před zabalením posypaná opečenou strouhankou na másle, kterážto ingredience má podle původní receptury sloužit jako transport chutí. Karamel je do béžova, takže i cukr je hnědý! Přemýšlím, že odložím odjezd o další den…

20:20 Koncert Marco Socíase byl dlouho avizován jako vrchol festivalu. Bylo tomu tak. Jeho styl interpretace jako by v sobě obsahoval ingredienty ze všech předešlých výkonů. Potvrdilo se, že celek je víc než součet částí. Socíasova interpretace je stylová, španělskou hudbu chápe v ostřejších nehtových barvách, ani na chvíli nepřipustí akademickou uhlazenost.	Marco Socías
Skladby Pujola, Torroby, de la Maza jsou temperamentní, chvílemi připomínají tokajícího tetřeva. U mě opět vítězí Rodrigo – třebaže Sonata giocosa není tím „opusem perfectum“.

 

22:00 Rozhoduji se pevně – zítra ráno odjíždím, na koncert Guitar4mation zajdu jindy. V posteli mě napadá, že jsem nestihl poděkovat organizačnímu týmu, byli tak tiší a loajální, že je za ten týden skoro nebylo vidět. Pořád někam odbíhali s telefonem na uchu, na koncertech seděli v zadních řadách. Takže děkuji alespoň touto cestou! Kombinace prostředí a jejich profesionality tu prostě klape, kéž by festival pokračoval v obdobném duchu.

 

 

 

Foto: Stanislav Juřica