Hudební fórum z Plzně s Vítězslavem Mikešem. Soudobá litevská hudba. Český rozhlas 3 Vltava, 24. týden
Jan Rybář 16.6.2009
Hudební fórum s Vítězslavem Mikešem nám celý minulý týden představovalo současnou litevskou hudbu. Mikeš si vybral jako pojítko přírodní inspirace. Je celkem s podivem, jak většina skladatelů, které hudební fórum představilo, těží z diatonického hudebního materiálu. Řeč není však jen o autorech mladých, ale rovněž i o tvůrcích generace nejstarší.
Julius Juzeliūnas |
Představitelem té je i Julius Juzeliūnas. Jeho dvouvětá Symfonie č. 5 pro ženský sbor a smyčcový orchestr Písně rovin mi nejvíce připomínala pozdní tvorbu Stevea Reicha, převážně jeho Desert music. Jedná se však o zvláštní souvislosti, jelikož Juzeliūnasova skladba vznikla v době, kde Steve Reich psal ještě ryze minimalistické skladby bez výraznějších vývojových tendencí. I tak jde o zajímavé dílo, které dokáže zapůsobit svou prostotou i melodičností. Pastorale Vytautase Juozapaitise, žáka Juliuse Juzeliūnase, pro hoboj a pilu překvapilo svou magickou zvukovostí. Kompozice představuje hoboj v rovině, která evokuje spíše etnický nástroj. Tomu přispívá i užití čtvrttónů a samozřejmě netradičního, leč ne zcela výjimečně používaného koncertního nástroje - pily. |
---|---|
Překvapivým myšlením se představila skladatelka Raminta Šerkšnyté. Její Vír pro housle a ansámbl přináší svérázný hudební svět. Navozuje pocit rozostřeného tonálního pole, snad dokonce i banálních postupů, které jsou však nejasné, rozostřené, pokřivené.
Bronius Kutavačius |
Jedním z nejznámějších litevských skladatelů je bezpochyby Bronius Kutavičius. Vítězslav Mikeš mu věnoval celý jeden pořad. Představil nám oratorium Boj stromů, které je zkomponováno pro sólový soprán a komorní ansámbl. I Kutavičius pracuje s diatonickým materiálem a inspiruje se opojným světem minimalismu. Nelze však mluvit o epigonství známých představitelů, ale o osobitém pojetí tohoto populárního kompozičního přístupu. Druhá představená skladba Jarní radovánky pro symfonický orchestr pracuje s charakteristickými bloky, které jsou mezi sebou různě prostřídávány. Výrazným prvkem skladby je též osobitá práce s jistým druhem minimalistické polyfonie, která je pro Kutavičiuse vcelku typická. Na rozdíl od slavnějších minimalistů však pracuje více s vývojovým principem a gradacemi. |
---|
Dílo Algirdase Martinaitise Klavír živé vody pro dva klavíry a syntezátor mi přišlo poněkud banální. Staví pouze na efektní klavírní sazbě, průhledné diatonice a repetitivnosti. Jediným zajímavým prvkem mi přišlo zadržování harmonií syntezátorem.
Jediný skladatel, který se kompozičním světem výrazněji odlišuje od ostatních je Šarūnas Nakas. Jeho skladba Chronon pro komorní ansámbl je vskutku zvláštní. Dílo je to poměrně členité, punktualizované, ale evokuje latentní melodické souvislosti, které jsou roztříštěné do bohatého témbrového dění. Čeští posluchači si zajisté vzpomenou na provedení Nakasova Ziquratu II na Maratonu soudobé hudby před mnoha lety. Tehdy se však jednalo o poměrně dosti hlasitou a rozlehlou kompozici na hranici prahu bolestivosti. | Šarūnas Nakas |
---|
Nomeda Valančiūtė |
Nomeda Valančiūtė, další skladatelka představená v hudebním fóru, se vrací k průhledným diatonickým strukturám. Nymphaeum pro šest violoncell přináší simplicitně harmonický a homofonní svět. Autorka na něm staví velkou, možná až příliš patetickou gradaci. Hudební svět je však poněkud neměnný, i když se v pravém slova smyslu nejedná přímo o minimalistickou práci. Ani Anatolius Šenderovas se nevyhýbá průhledné diatonické práci, alespoň co se jeho Koncertu in Do týče. Dvacetiminutový koncert pro violoncello a orchestr pracuje výhradně s modálním materiálem stupnice c moll. Některá místa jsou působivá, efektní, ale velkou invencí tato skladba neoplývá. |
---|---|
Možná však není typickou ukázkou Šenderovasova stylu. V pořadu bylo zastoupeno i dílo Cantus I pro violoncello a klavír. Jeho hudební jazyk je atonálnější a melodická linie violoncella je ozvláštněna i čtvrttóny. Stylově mi to nejvíce připomnělo kadenci violoncellového koncertu Witolda Lutosławského. |