Básně Jana Zbořila
6.6.2009
****************************************************************
Mandarinky
Zezadu přichází k rampě zavřené prodejny
— dříve se na mandarinky stály fronty
teď se jich tu válí několik beden
Prohrabuje rukama kvasící oranžové smetiště
a vybírá ty dobré
Za zády se mu ozve:
„vypadni! Táhni odkuds přišel“
Stojí tam ohromný plešatý muž
v army oděvu
— hlídač plesnivých mandarinek
Petřík
naseká špalky
umí zabít rukou králíka
a posbírat vajíčka
dokáže vyjet s traktorem z garáže
zná kohouty ve sklepě
a umí s nimi excelentně otáčet
ví, jak se natírá plot
a seká tráva
jednou dokonce vyhrál turnaj
chráněných dílen
v šipkách
někoho takového
tady nakonec vlastně potřebovali
Letadlo
Otec zemřel v zimě —
o překot vynáší z kůlny na oheň nánosy zpuchřelých věcí
z viklavé skříňky vypadne po cestě oprýskaný trup nedostavěného letadélka
vybavuje si, jak se s otcem přeli, která část kam přijde
stojí strnule nad rozsypanými věcmi
a poprvé po letech zjišťuje, že nemá věci pod kontrolou
Při dechovce
(tekknařská)
Sedím na zemi v kravíně
Poslední hovězí už vyhnali do talířů
Jen sláma ještě tak trochu voní
Přede mnou stěna z reprobeden
Koukám na kluka v kšiltovce
Má výraz Karla Vlacha
Jen místo taktovky
diriguje
lahví rumu
Ona
přinese
odnese
ví, co kde je
co kam patří
přesně pozná
kdy je čas uvařit čaj
a vyhodit koš
odveze děti do školky
do školy
na svatbu
striktně udržuje
růže v předzahrádce
Ometání
Sundal kabát
a odhrnul sníh z auta
toporně svíral v ruce
škrabku na led
Stál před svým domem
s nastartovaným autem
a upřeně se díval do oken
Podpírání
Podepřel v zahradě skoro všechny větve
— měl zálibu v podpírání
jako první podepřel kdysi
větev lámanou plody
pak začal podpírat další
hledal v lese pevné dlouhé rozsochy
a stavěl ke stromům další a další berle
pak vyrobil i pro sebe
podepřel kůlnu i plot
zůstal po něm
dokonale podepřený sad
****************************************************************
Interview s uklízečkou
Vracím se domů pozdě ráno
za dveřmi potkávám uklízečku
„dobrý den“ tvrdí mi do očí
a mlaská hadrem o podlahu
Gestikuluji jak přetržený
a nazouvám si brusle
„Dnes nám přituhlo“ říká
Kývám hlavou od brady až k patě
a hledám klíče ke kočárkárně
„jdete si dnes vyjet se svým kočárem?“
ptá se a bezelstně topí hadr v kýblu
„Ano, ano“ odpovídám „ráno jak stvořené k projížďce“
a chválím vůni saponátu
„Jen se nedělejte“
vzpřímí se najednou na koštěti
„už vás dlouho pozoruji!“
Těžkosti
Vstupuji do lesa
za mnou ještě louka
potkávám dřevorubce v noční košili
nese si přes rameno na pile vpůli naříznutý měsíc
„nehoda?“ zajímám se
neodpovídá a vyndavá z příruční tašky fotografii nějaké dívky
„už chápu“ snažím se zatvářit zúčastněně „ale přijel jsem před chvílí, neumím vás rozsoudit“
„to nic“ odvětí „v lese musí být klid“
najednou si uvědomuji, že jsou na okolních stromech turistické značky
„podívejte“ vzkřiknu „ještě jistě není pozdě“
„ba ne“ osměluje se náhle rybář „ticho se neslučuje se ženami“
Strach
Ve zbořeném domě straší
cihly se bez udání důvodu
přesouvají z místa na místo
zůstala stěna
která se nehne
okno
vystřelené prakem
****************************************************************
Jak jsem šel s košem
Sestupuji po schodech
ve třetím patře potkávám černošku s dcerou
a kastrolem zelňačky v jedné ušní dírce
usínám jí na palci druhé nohy
záhy mě budí potápěči
stavím se do řady
a postupně vysvětluji několik nevysvětlitelných jevů
potápěči bleskusvodně mizí mezi stromy
a tak zůstávám s černoškou a nahou dcerou v mezipatře
nevím co říct
tam nic neříkám
aniž bych jakkoli mluvil
potápěči se naštěstí vracejí právě včas
a šnorchlují v zelňačce
černoška jim struky ucpává otvory
a tváří se nepřítomně
na to už se nemohu dívat
a tak beru černou dceru do chléva
kde ji učím stloukat kříž
v přetvářce
že je to akrobatický jelen
v tu ránu potápěči vysklívají ploutvemi okna a působí neodbytně
setrvávám v budhistickém posedu
a nechávám se požírat hmyzem
okolo černé ráno
vstávám
a napjatě sleduji soutěž proutkařů
voda praská
a černoška vysvléká další dceru z banánového listu
Požár
Našel jsem v kůlně
dřevěného koně
--- otřel prach
a vyjel na louku
Jetel voněl sytě
a rosa stékala po ostruhách
Byl jsem už blízko lesu
když zvon odpočítal stíny
Kůň se zastavil
a hleděl mezi stromy
Sesedl jsem
uzdu si uvázal kolem krku
jehličím podrazil podkovy
hrdlo svlažil mízou
a odstřihl vodicí špagáty
Najednou jsem odněkud
uslyšel tepot srdce
doběhl jsem k nejbližšímu kmeni
a zaklesl do něj zuby
z úst se mi valila pryskyřice
a oř divoce podupával
když jsem ho pohladil po hřívě
vzepjal se
až mu popraskaly letokruhy
tu noc
les zachvátil požár
Dilema mezi snoubenkou a sousedkou
Slunné odpoledne —
sousedka se nahýbá přes plot
a vytrhává mi kosatce
jako by to byl snad nějaký plevel
na ulici parkuje auto —
obrýlený muž
otvírá dveře a říká:
„už vás čekají, slečno“
náhle zvonek
trhá duši bytu na cáry
ve mně se sveze
cosi do útrob
rychle zametám předsíň
a snažím se ukrýt ponožky
pod linoleum
„už jdu, už jdu“ gestikuluji
jako by mě měl někdo vidět
— cestou si připravuji proslovy
„budeme se brát, můj milý“
říká slečna a vstupuje
mi lodičkami do břehu
na to nejsem připraven
tak zvoním u sousedky
a požaduji čisté bílé prádlo
muž v brýlích mezitím
upevňuje stetoskop v pantech dveří
„nejsem připraven“ říkám
„za chvíli se vrátí otec“
„to je hlavní svědek“
říká ona
„a teď ticho!
musíme si prohlédnout mrazák“
sousedka lomí křivýma rukama
a vynáší ze dveří mé kosatce
děkuji jí
a chvíli s ní tančím valčík
otec nepřichází
tak tančíme polku
chci vzít do kola muže s brýlemi
avšak tváří se černě
„nemají hovězí zadní!“
hlásí slečna
brýlatý muž se rozchází směrem ke mně
otec stále nikde
sousedka odbíhá
a zamyká za sebou na všechny západy
držím kosatce
a snažím se tvářit obstojně
„pojedeme, tady nám pšenka nepokvete!“
uvažuji, zda-li mám zmínit rodinné pole s kukuřicí
muž v brýlích se odráží
a skáče z jednoho zábradlí na druhé
nesouc mou nevěstu v neoholeném podpaží
přichází otec a nese mi kopací míč
ten večer přesto usínám neklidně
s kopacím míčem
a usilovně myslím
na sousedčina pevná ňadra
Pohádka o mouše
Jedním okem jsem se díval do láhve
— na dně ještě živořila trocha lihu
když vtom přiletěla moucha
a ptala se na mou politickou orientaci
Vytáhl jsem mapu Šumavy
a prstem vymlel čtyři údolí
Rozplakala se
až se Boubín podmáčel
Vzal jsem plácačku
a vydal se hasit lesní požáry
Moucha mi kroužila okolo hlavy tak usilovně
až mi narostly zlaté vlasy
Tři kilometry od dědova domu
jsem vyšel z mapy
a nezbývalo než použít sáně
Skluznice byla díky Bohu
namazána svěceným voskem
takže jsem záhy rozpoznal obrysy kravína
Dodnes ji mám schovanou na půdě
************************************************************
Jan Zbořil (* 1979) se narodil a žije v Praze. Živí se jako grafik. Publikuje příležitostně.
 foto: Jan Hájek |
|---|