A tempo revue

KULTURNÍ REVUE |

Kam s ním...

Ladislav Horák 4.6.2009

Tahací harmonika, fňukna, zednické piano. I tak se označuje pejorativně nástroj, který po dobu necelých 200 let své existence etabloval do všech žánrů hudby včetně hudby koncertní. Právě této skutečnosti pomohlo zavedení výuky hry na akordeon v roce 1951 na Pražské konzervatoři jako na jedné z prvních středních škol v Evropě, o což se zasadil tehdejší ředitel školy Dr. Václav Holzknecht.

Ladislav Horák	Zatímco ostatní české i zahraniční konzervatoře po vzoru pražské otevřely svá akordeonová oddělení, na vysokoškolské úrovni po rozdělení Československa nemají mladí akordeonisté na rozdíl ode všech (!) dalších vyspělých evropských států adekvátní pokračování. Akordeon se v určitém období (80. léta minulého století) vyučoval na JAMU v Brně (tehdy platila dohoda o výhradní výuce akordeonu v Brně
a kytary na HAMU v Praze). Není náhodou, že právě z někdejších absolventů brněnské akademie se rekrutují osobnosti, kolem kterých dobře fungují na Moravě akordeonová centra. Podobně je tomu též v západních Čechách, kde aktivně působí absolventi Pedagogické fakulty v Plzni. Varianta studia na Západočeské universitě ale není rovnocenná studiu na hudební akademii, a to jak zaměřením studia, tak i profilem absolventa. Prakticky to tedy znamená, že studenti českých konzervatoří jsou nuceni odcházet za výukou na zahraniční školy (VŠMU Bratislava, německé a rakouské university, všechny polské vysoké školy…). To je ovšem (nejen finančně) nepřijatelné řešení.

Ladislav Horák

Zatímco ostatní české i zahraniční konzervatoře po vzoru pražské otevřely svá akordeonová oddělení, na vysokoškolské úrovni po rozdělení Československa nemají mladí akordeonisté na rozdíl ode všech (!) dalších vyspělých evropských států adekvátní pokračování. Akordeon se v určitém období (80. léta minulého století) vyučoval na JAMU v Brně (tehdy platila dohoda o výhradní výuce akordeonu v Brně

a kytary na HAMU v Praze). Není náhodou, že právě z někdejších absolventů brněnské akademie se rekrutují osobnosti, kolem kterých dobře fungují na Moravě akordeonová centra. Podobně je tomu též v západních Čechách, kde aktivně působí absolventi Pedagogické fakulty v Plzni. Varianta studia na Západočeské universitě ale není rovnocenná studiu na hudební akademii, a to jak zaměřením studia, tak i profilem absolventa. Prakticky to tedy znamená, že studenti českých konzervatoří jsou nuceni odcházet za výukou na zahraniční školy (VŠMU Bratislava, německé a rakouské university, všechny polské vysoké školy…). To je ovšem (nejen finančně) nepřijatelné řešení.

Vazba na AMU hlavně v oblasti spolupráce se skladatelským oddělením je nesporná. Jako příklad mohu uvést autory působící na akademii, kteří se akordeonem jako koncertním nástrojem s bohatou škálou zvukových i technických možností inspirovali: mj. Václav Riedlbauch, Vladimír Tichý, Ivan Kurz či v poslední době Otomar Kvěch, Marek Kopelent, ale i nejmladší skladatelé Lukáš Sommer či Jan Trojan. Jsem si jist, že v oblasti komorní hudby, ale právě i s nabízející se spoluprací se skladatelským oddělením AMU, by bylo otevření nového oboru velkým přínosem.

Nástroji byla donedávna vyčítána absence vlastního autora světové proslulosti, což se ovšem díky Astoru Piazzollovi změnilo. Rád připomínám, že velké renomé si akordeon získal ve světě právě kvalitními díly našich skladatelů (Václav Trojan, Bohuslav Martinů, Jindřich Feld, Petr Fiala, Otmar Mácha, Jiří Teml, Jan Truhlář ad.) .

V zahraničí pro něho psaly, či ho zařadili do svých ansámblů a orchestrů takové osobnosti jako Petr Iljič Čajkovskij, Dmitrij Šostakovič, Alban Berg, Kurt Weill, Paul Hindemith, Darius Milhaud, Paul Dessau, Jean Francaix, Luciano Berio, Karlheinz Stockhausen, Sofia Gubaidulina…
Budeme se tedy i dále tvářit, že v tzv. vážné hudbě u nás akordeon neexistuje, že není třeba dalšího vzdělání na akademické úrovni? A co jeho zařazení v rámci Pražských premiér, Pražského jara, pravidelné zařazování v dramaturgii FOK, případně hned vedle našich hranic např. v Bratislavských hudebních slavnostech či otevření oboru na Sommerakademii v Salzburku? Kam tedy s ním? Snad nedopadne jako slamník v Nerudově slavné povídce. Mnoho mých předchůdců, kolegů i žáků mu totiž věnovalo svůj čas i život a určitě nejen je bude zajímat i další část jeho putování. Tato moje polemika je psána s cílem podpořit podanou žádost o otevření studia hry na akordeon na HAMU v Praze.

Ladislav Horák
akordeonista, pedagog, vedoucí akordeonového oddělení Pražské konzervatoře