Básně Petra Šimka
17.4.2009
v domě mravenců
nemáš, kam bys hlavu složil
neustálá práce, lomoz, hemžení
chceš si oddychnout
ale leckdy nemáš ani vzduch k nadechnutí
tvoji druhové lezou ti do kalhot a rukávů
do vlasů, nosu a očí
je jich tolik, že je tma
i hořící louče jsou jimi obalené
celý dům je bludiště
z posledních sil vyzýváš ostatní
že za ně převezmeš práci
odtahují se od tebe
vojáci nesou tě k východu
**(2. 1. 2009)
Petr
kam zahodil klíč
když se zamkl nahoře?
jako generace klíčníků
snažím se projít poušť
had se sune pálenými závějemi
protáčí panenku
Evu
kdy se střetneme
kdy mě zahubí
kdy svoji sklíčenost najdu
a stanu se hubitelem hadů?
**(11. 6. 2008)
možná se vrátíme už brzy
přesýpací čas
nikdy nemá daleko do dna
celé kusy přírody se mění na poušť
a sahary se zabydlují
obraznými lidmi
světélkujícími z monitorů
fotogenická smrt
určuje, co si vzít na sebe
při průchodu lidským krematoriem
málo se ptáme
co zrnko, to kámen
**(20. 8. 2008)
daleko od země lůna si zpívá
daleko dokutálel se synáček z klína
- až přijde smrt,
chci ještě žít –
tak on si zpívá
však anděl nezaspal
a pro synáčka letí
je to zlý anděl
pro všechny děti
daleko od země lůna si zpívá
hluboko spustili synáčka
do země klína
**(20. 1. 2006)
Kámen je zanesen deštěm.
Drží se zuby nehty u země.
Dítě kámen.
Dešťová kočičí hlava
crčí fousky pod čenichem.
Kámen je odplaven.
Záplava jej unáší
do řeky a dál.
Vlaštovku vzal liják.
Běh dětí vymizel
z ulic olízaných kočkou.
Tatínci doma u televizí.
Zprávy volají po pomoci:
období sucha plodí hlad a nemoci.
(14. 7. 2008)
Narodil jsem se ve Strakonicích 5. 12. 1983. Vystudoval jsem zde gymnázium a zažil nekonečnou prázdnotu. První inspirace a pokusy o básně přišly asi v patnácti letech. Od roku 2003 studuji v Praze Pedagogickou fakultu (Český jazyk a literatura – Základy společenských věd). V hlavním městě mě málem přemohly síly, o jejichž původu a povaze mám jen matné ponětí. Nyní pracuji na základní škole coby asistent pedagoga. V poezii, v umění obecně vidím poslední oblast svobody, která současnému člověku zbyla. Jako možnost pro navázání původního, bytostného vztahu ke světu, k pravdě aj. je také jednou z mála zbylých nadějí.
Petr Šimek
