Básně Jonáše Zbořila

 4.4.2009

 

 

 

Pravda věcí

Večer
Za tenkou hranicí tmy
Stačí rozostřit
Poztrácet tvary slov
Rozhovor ve vedlejším pokoji
Zní jako nářek.

 

 

Koš

Domy se drží kolem ramen,
v jejich kruhu
popraviště dvorků.
Šramot prachu ve výtahových šachtách.
Že už jsi doma,
aby se vědělo,
pečlivě plníš koš.

 

Újezd nad lesy

Čtverce oken, tma borovic
blednoucí linka obzoru
vzduch plný nějakého rozhovoru.
Matematika tvého těla.
A v dálce na pěšině zapomenutý bod
těžiště tebe
bez něhož se topím
tady v Hudson Valley.

 

Ledem

Zeď mezi pokojem a městem
Na kanapi sníh
Pár k sobě poskládaných kvádrů,
několik rozvržených míst.
Jinak byt ztratil smysl.
Šifra trubek
se samozřejmostí vhání mráz
karma je skleslá.
Vzepřu se nohama ve světlíku
a vystrčím hlavu ven.
Ohnuté hřbety domů.
Tramvaje utíkají
A někde v té šedobílé kaši ty.
Zařizuješ.
Se samozřejmostí.
Jako ty trubky.

***

Pole leží natažené
Jako kůže sebevraha.

Stará škola, fara a houf stromů
vyhnívající zub mezi
Imprem, Hornbachem a podnikatelským barokem.

Nejsi hodná.
S nevinnou tváří šlapeš po zádech
aby ta cesta byla hladší.
Rozumíš všemu a s pochopením
to ničíš.

Přidáváme do kroku.

 

Na Nový rok

Na Nový rok
Ulice se propadly zas o trochu níž.
Daleko v centru se prohání Poe
a rabuje obchodní domy.

Poď dál a dej si čaj.
V plicích je bez tebe
moc místa.

Dopoledne snad bylo trochu světla.
Nebyl tu nikdo,
Kdo by si všiml.

 

Ada Fejfarová a pes Orlov

Jako tečka na konci věty
zdůrazněná rozmáznutím.
Pohled omluvený do zatáčky
kde ve sněhu leží znetvořené tělo
našich rozhovorů.

Pomlky místo očí
dva nože rozkrajující větu
„já už jdu domů a ty -“

Procházka okolo lhostejnosti
sněhem v chaberských polích.

Odpoledne.

Možná neděle.

 

 

Jonáš Zbořil (*1988) studuje český a anglický jazyk na PedF UK. Publikoval v almanachu Wagon, v časopise Psí víno. Texty vydává na svém blogu Pale Horizons, momentálně píše hlavně pro svou kapelu Sundays on Clarendon Road.