A tempo revue

KULTURNÍ REVUE |

Pražské premiéry 2009; 22. března

Dita Kopáčová Hradecká 2.4.2009

Závěr Pražských premiér, a tedy poslední sbohem přehlídce, která s odchodem Václava Riedlbaucha z funkce generálního ředitele České filharmonie končí, patřil mladé generaci. Ve spolupráci s Hudební fakultou AMU se představili její studenti a absolventi.

Skladba *S_polu s_Ami* (nejde o chybu, upozorňoval pořadatel v programu) Miloše Orsona Štědroně je dobrodružnou výpravou ke starým kontrapunktickým principům (konkrétně fugy a passacaglii), kam se zároveň dobývají zvuky z jiných světů. Jaké osvěžení je slyšet dnes v soudobé kompozici téma! (pozn. redakce: o skladbě též v recenzi Olgy Ježkové 13.3.2009)	Miloš Orson Štedroň

Marko Ivanović a Slavomír Hořínka

Koncertní árie Pour mon berger Slavomíra Hořínky adekvátně zživotňuje prostotu a přímočarost veršů sv. Terezie z Lisieux. Evokace „pastýřské“ nálady pomocí kvintové prodlevy i nebeský soprán Bronislavy Tomanové vhodně vystihly naivní vyznání světice; jen nevím, proč byla jako komplementární nástroj zvolena křídlovka – byly by hoboj nebo flétna už „moc pastýřské“?
(pozn. redakce: o skladbě též v recenzi Jana Fily 21.3.2008 a Olgy Ježkové 22.8.2008)

Bronislava Tomanová	Marko Ivanović, Jan Pohořalý a Bronislava Tomanová

Luboš Mrkvička

Ambiciózní úkol pojednat Trojkoncert pro klavír a bicí nástroje si na sebe vzal Luboš Mrkvička. Nutno ale říci, že se s tím jeho předchůdci popasovali lépe. Zahuštěná orchestrální změť přehlušovala sólisty a odváděla pozornost od jejich partů – a nebyla to tentokrát podle mého chyba dirigenta či orchestru. Kdyby autor nepřehlednou texturu pročistil, jistě by na světlo vyšla řada věcí, jež stojí za slyšení.

Tomáš Víšek	Markéta Mazourová a Tomáš Víšek

Renata Pušová	Jan Rybář

Pokoru vůči textu, formě a sólistovi prokázal Jan Rybář v orchestrální písni *Kdyby se dalo srdci říci na slova Jaroslava Seiferta. Její intimní náladu však zcela zrušilo poslední číslo programu Koncert pro hoboj* Martina Hyblera. V něm se ukázalo, jak důležitý je pro moderní hudbu interpret. Výkon Viléma Veverky totiž poprvé v ten večer přinesl novou kvalitu. Efektní (i když ne samoúčelně) skladba	Vilém Veverka a Marko Ivanović
s tradičním třívětým půdorysem stojí a padá se sólistou a zdravé Veverkovo šoumenství spolu s technickou brilancí a značnou emocionální investicí probudilo atmosféru v sále. Chceme-li od soudobé kompozice víc, než abychom po jejím vyslechnutí pokývali hlavou a řekli „zajímavé“, potřebujeme hráče, jako je Vilém Veverka. Uznání si ovšem zaslouží také hráči Pražské komorní filharmonie s Marko Ivanovićem v čele, kteří až do konce nepolevili v soustředění. Však se jim tentokrát dosti plný sál odměnil dlouhým potleskem.

Pokoru vůči textu, formě a sólistovi prokázal Jan Rybář v orchestrální písni Kdyby se dalo srdci říci na slova Jaroslava Seiferta. Její intimní náladu však zcela zrušilo poslední číslo programu Koncert pro hoboj Martina Hyblera. V něm se ukázalo, jak důležitý je pro moderní hudbu interpret. Výkon Viléma Veverky totiž poprvé v ten večer přinesl novou kvalitu. Efektní (i když ne samoúčelně) skladba

Vilém Veverka a Marko Ivanović

s tradičním třívětým půdorysem stojí a padá se sólistou a zdravé Veverkovo šoumenství spolu s technickou brilancí a značnou emocionální investicí probudilo atmosféru v sále. Chceme-li od soudobé kompozice víc, než abychom po jejím vyslechnutí pokývali hlavou a řekli „zajímavé“, potřebujeme hráče, jako je Vilém Veverka. Uznání si ovšem zaslouží také hráči Pražské komorní filharmonie s Marko Ivanovićem v čele, kteří až do konce nepolevili v soustředění. Však se jim tentokrát dosti plný sál odměnil dlouhým potleskem.

Martin Hybler a Vilém Veverka

Pražská komorní filharmonie
Dirigent: Marko Ivanović
Sólisté: Bronislava Tomanová, Renata Pušová – soprán, Jan Pohořalý – křídlovka, Tomáš Víšek – klavír, Markéta Mazourová, Martin kopřiva – bicí nástroje, Vilém Veverka – hoboj

Foto Zdeněk Chrapek