A tempo revue

KULTURNÍ REVUE |

Pražské premiéry 2009; 21. března 2009, hlavní program

Jan Fila 1.4.2009

Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice

Předposlední koncert letošních Pražských premiér byl v sobotu večer 21. března svěřen Jihočeské komorní filharmonii pod taktovkou Stanislava Vavřínka. Z důvodu nemoci sólistky nemohla být provedena kompozice Davida Matthewse (* 1943) A Congress of Passion, op. 62b (2003) a též z jiných nepříznivých okolností byla dramaturgie večera zcela zpřeházena.

František Novotný a Daniel Wiesner	Jako první skladbu večera jsme proto vyslechli kompozici, která měla zaznít jako první po přestávce, *Dvojkoncert pro housle, klavír a komorní orchestr* (2006-8) Miroslava Kubičky (* 1951). Dvojkoncert mne zaujal promyšlenou dynamickou stavbou formy. Zřetelně má dvě věty spojené attacca. První pomalá jsou volné variace, druhá rychlá je neotřelá sonátová forma. Kompozice začíná
poměrně rozsáhlou introdukcí, která mne osloví „děravou“ instrumentací. Faktura ihned zaujme polyvrstevnatou rytmickou strukturou i pestrou nástrojovou stylizací. Vždy jen několik nástrojů rozvíjí melancholické téma. První vstup osamoceného klavíru jej zpracovává ve volně spojovaných kvintakordech, flažoletová glissanda připravují nástup druhého sólisty a několik pestrých variacích, nás přenese do druhé části. Malý orchestr byl posílen velice střídmou baterií bicích nástrojů (kromě tympánů jen malý buben, triangl a činely). Ve skladbě neustále roste napětí a dramatičnost. Je to patrné zvláště v repríze sonátové formy.

František Novotný a Daniel Wiesner

Jako první skladbu večera jsme proto vyslechli kompozici, která měla zaznít jako první po přestávce, Dvojkoncert pro housle, klavír a komorní orchestr (2006-8) Miroslava Kubičky (* 1951). Dvojkoncert mne zaujal promyšlenou dynamickou stavbou formy. Zřetelně má dvě věty spojené attacca. První pomalá jsou volné variace, druhá rychlá je neotřelá sonátová forma. Kompozice začíná

poměrně rozsáhlou introdukcí, která mne osloví „děravou“ instrumentací. Faktura ihned zaujme polyvrstevnatou rytmickou strukturou i pestrou nástrojovou stylizací. Vždy jen několik nástrojů rozvíjí melancholické téma. První vstup osamoceného klavíru jej zpracovává ve volně spojovaných kvintakordech, flažoletová glissanda připravují nástup druhého sólisty a několik pestrých variacích, nás přenese do druhé části. Malý orchestr byl posílen velice střídmou baterií bicích nástrojů (kromě tympánů jen malý buben, triangl a činely). Ve skladbě neustále roste napětí a dramatičnost. Je to patrné zvláště v repríze sonátové formy.

Skladba vznikla na popud houslistky Sylvie Hessové a klavíristy Daniela Wiesnera, který se ujal klavírního partu i na premiéře, houslového partu se zhostil František Novotný. Oba sólisté byli skvěle připraveni a přál bych jim, aby toto provedení Kubičkova Dvojkoncertu nebylo nadlouho posledním a oni tak mohli zúročit vklad, který do kompozice vložili. Stálo to za to!	Miroslav Kubička

Britský komponista Piers Hellawel (* 1956) byl na festivalu uveden ani ne čtyřminutovou miniaturou Maquette for chamber orchestra (2004). Skladba budí dojem sledu na sebe zdánlivě nenavazujicích žánrových ironických obrázků. Zaujaly mne některé bizarní nástrojové kombinace doplněné vyťukáváním aleatorního rytmu - prsty na korpus nižších smyčců - doplněné nejrůznějšími flažolety houslových skupin, provozovanými téměř na kobylce nástrojů. Docela rád bych se seznámil i s další tvorbou tohoto autora.

Piers Hellawell

David Fennessy

Téměř o generaci mladší Ir David Fennessy (* 1976) byl zastoupen kompozicí This is How it Feels (Another Bolero) (Právě takhle to pociťuji (další Bolero), 2007). Autor nastolí od počátku statickou spektralistickou zvukovou plochu, která bez výrazných kontrastů téměř čtvrt hodiny plyne. Vydržet soustředěný poslech takovéto skladby bylo nad mé síly. Zcela nadbytečná byla scordatura všech smyčcových skupin s výjimkou kontrabasů. Barevný efekt vzniklý bizarním zvukem přeladěných prázdných strun a přirozených flažoletů na těchto strunách nemohl nahradit zcela neúměrnou dobu na přípravu ladění smyčcových skupin orchestruz zvláště, když zvuk umělých flažoletů není zas tak barevně odlišný od těch přirozených... Minimální změna témbru a stylizace se objevila po deseti minutách a to je opravdu příliš pozdě na to, aby si posluchač z poslechu neodnesl znechucený dojem.

Milan Slavický	Family of man pro komorní orchestr (2007-8) *Milana Slavického* (* 1947) byla první skladba, kterou Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice pod taktovkou výborně připraveného Stanislava Vavřínka přednesla po přestávce. Původní dramaturgie večera počítala s tím, že kompozice koncert zahájí. Dílo bylo inspirované stejnojmennou výstavou fotografií, kterou počátkem padesátých let
minulého století uspořádal kurátor newyorského muzea moderního umění Edward Steichen z tvorby více než 273 autorů z šedesáti zemí celého světa, zastoupených více než pěti sty různých fotografií. Výstava zobrazovala lidstvo z celého světa, od moderního velkoměsta typu New York, Paříž a Londýn, vesnice západní Evropy, až po slumy v nejchudších koloniích očima fotografů. Dnes je kolekci možno shlédnout v Lucembursku na hradě v Clervaux. O zobrazení takto obsáhlé tematiky v objednané skladbě vyzval Milana Slavického lucemburský orchestr Evropští sólisté, kteří také skladbu provedli v květnu loňského roku v Echternachu a Frankfurtu nad Mohanem. Autor z původních sedmatřiceti tematických oblastí, které byly zastoupeny na původní výstavě, zvolil jen šest okruhů výrazněji zasahujících do lidského života. Zapojil Narození, Rodinu, Práci, Válku a v závěru pak Víru a Lásku. Skladba je vystavěna gradační formou s neustále se komplikující fakturou. Skladatel zapojil svůj oblíbený intervalový výběr, ale na rozdíl od jiných jeho kompozic mne příjemně překvapilo, jak pestrých proměn byl materiál schopen. (Je napsán na intervalovou řadu 1, 3, 5, 6, 8, 11).

Milan Slavický

Family of man pro komorní orchestr (2007-8) Milana Slavického (* 1947) byla první skladba, kterou Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice pod taktovkou výborně připraveného Stanislava Vavřínka přednesla po přestávce. Původní dramaturgie večera počítala s tím, že kompozice koncert zahájí. Dílo bylo inspirované stejnojmennou výstavou fotografií, kterou počátkem padesátých let

minulého století uspořádal kurátor newyorského muzea moderního umění Edward Steichen z tvorby více než 273 autorů z šedesáti zemí celého světa, zastoupených více než pěti sty různých fotografií. Výstava zobrazovala lidstvo z celého světa, od moderního velkoměsta typu New York, Paříž a Londýn, vesnice západní Evropy, až po slumy v nejchudších koloniích očima fotografů. Dnes je kolekci možno shlédnout v Lucembursku na hradě v Clervaux. O zobrazení takto obsáhlé tematiky v objednané skladbě vyzval Milana Slavického lucemburský orchestr Evropští sólisté, kteří také skladbu provedli v květnu loňského roku v Echternachu a Frankfurtu nad Mohanem. Autor z původních sedmatřiceti tematických oblastí, které byly zastoupeny na původní výstavě, zvolil jen šest okruhů výrazněji zasahujících do lidského života. Zapojil Narození, Rodinu, Práci, Válku a v závěru pak Víru a Lásku. Skladba je vystavěna gradační formou s neustále se komplikující fakturou. Skladatel zapojil svůj oblíbený intervalový výběr, ale na rozdíl od jiných jeho kompozic mne příjemně překvapilo, jak pestrých proměn byl materiál schopen. (Je napsán na intervalovou řadu 1, 3, 5, 6, 8, 11).

Nejvýraznější je přechod mezi elementy Válka a Víra, kdy po velké vřavě orchestr utichne a jen sólový kontrabas drží Des1, nad kterým postupně autor vystavěl hudbu vyvolávající pocit velké naléhavosti a napětí. Je zde užito jiného intervalového výběru s převahou kvint a velkých sekund (tzn. intervalový výběr 2, 5). Skladba s kruhovou formou byla nejexpresivnějším dílem večera. Alespoň pro mě přinesla nejhlubší poselství humanity.

Stanislav Vavřínek

Kenneth Hesketh	Závěrečná dvacetiminutová kompozice *Kennetha Hesketha* (* 1968) Two lapels and Pocket. (Dvě klopy a kapsa, 2007) byla první ze dvou suit z komorní opery Overcoat (Plášť) na námět Gogolovy povídky, na operní libreto Hatty Nailor. Suita se od melancholického pocitu postupně znejasňuje do tajemného mrazení, aby na konci přes jásavý pocit přešla do barbarského vyznění závěru, kdy hlavní postava
chudého úředníčka zemře na těžké podchlazení, protože plášť mu několik dní předtím kdosi ukradl. Autor se pohybuje na pomezí volné atonality. Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice se v této interpretačně velmi obtížné partituře představila v nejlepším světle.

Kenneth Hesketh

Závěrečná dvacetiminutová kompozice Kennetha Hesketha (* 1968) Two lapels and Pocket. (Dvě klopy a kapsa, 2007) byla první ze dvou suit z komorní opery Overcoat (Plášť) na námět Gogolovy povídky, na operní libreto Hatty Nailor. Suita se od melancholického pocitu postupně znejasňuje do tajemného mrazení, aby na konci přes jásavý pocit přešla do barbarského vyznění závěru, kdy hlavní postava

chudého úředníčka zemře na těžké podchlazení, protože plášť mu několik dní předtím kdosi ukradl. Autor se pohybuje na pomezí volné atonality. Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice se v této interpretačně velmi obtížné partituře představila v nejlepším světle.

Foto Zdeněk Chrapek (5)