Často češtinu používám – a velmi rád
Jan Dušek & Olga Ježková 20.3.2009
Vážená paní Ježková, mnohokrát děkuji za Váš názor na CD NUBerg 2008. Myslím, že ve spoustě věcí se naše názory setkávají, v některých nikoliv. To už je věcí vkusu, věku, životní situace a postoje. Na tom asi těžko něco změníme. Zároveň děkuji za milá slova o mé skladbě Chalomot jehudi´m. Dovolte mi tímto odpovědět na Vaše dvě otázky položené v jejím závěru - tedy především v souvislosti s touto konkrétní skladbou. Otázka zněla: proč mají dnešní mladí takový ostych před rodným jazykem a českým hudebním cítěním? Proč ty útěky do dálky?
Sám za sebe mohu říct, že nikam neutíkám. Možná Vám unikl malý, ale velice podstatný detail - místo provedení skladby. Tedy prostor, pro který byla konkrétní skladba psána. Možná i toto by stálo za malé pozastavení v kritice - splnil autor požadavky prostoru? Snažil se vyhovět specifickým podmínkám? Má skladba Židovské sny byla psána pro říjnový koncert orchestru Berg, který proběhl v Jeruzalémské synagoze! Ano, právě synagoga a židovská víra mne od počátku vedly k jedinému možnému jazyku - hebrejštině. A věřte, že rozhodně nebylo únikem pracovat s textem v originálním jazyce, tím spíš, že ho neovládám. Naopak, přidělal jsem si tím mnoho práce, která by pro mne byla vlastně mnohem jednodušší, kdybych se obrátil k Seifertovi či Holanovi nebo jiným, už tolikrát zhudebněným českým básníkům (to pochopitelně nijak neubírá na kvalitě jejich textů, ba naopak, svědčí to o jejich opravdové genialitě a velké inspirativnosti pro hudební skladatele).
 Jan Dušek |
Ale to bych nebyl já, kdybych si nedostál svého předsevzetí - tedy zmíněné hebrejštiny. A opravdu dalo poměrně dost práce a shánění dopátrat se tohoto úžasného básníka Yehudy Amichaie. A pak "přelouskat" velké množství básní, které přeložila Marie Koštejnová. A když už jsem vybral "ty správné", tedy ty, které pro mne byly opravdu nejinspirativnější, přišel další velký kus práce. Dostal jsem od sl. Koštejnové foneticky přepsané texty - najednou před sebou máte na papíru slova, naprosto netušíte co která znamenají a srovnáváte jejich originální znění s překladem. A hle, co s tím? Všechny ideály a představy o tom, jak to bude zajímavá práce se rozplynou. Deklamace hebrejštiny je najednou zcela odlišná (důraz na poslední slabice slova), krom toho je tu spousta dalších náročných |
|---|---|
| výslovnostně-deklamačních problémů. A nyní nastává opět spousta práce a přemýšlení - co s tím? "To jsem si nadrobil", říkal jsem si. Ale nedal jsem se. Trávil jsem nekonečné hodiny nad jednou větou, jedním slovem a snažil se ho donekonečna vyslovovat a hledat pro něj "tu správnou" melodii. Ta musela odpovídat nejen deklamaci, ale pochopitelně i významu. Po těch desítkách a stovkách hodin jsem najednou skončil u slova "smechim" - šťastný. Poslední slovo cyklu. A já byl opravdu šťastný. Splnil jsem tento náročný úkol. Nezklamal jsem sám sebe. Dokázal jsem něco, o čem jsem už měl pochybnosti. Máte pocit, že to celé byl útěk? Myslím, že z hlediska náročnosti a práce je vlastně mnohem větším útěkem použití rodného - tedy českého - jazyka. | |
Závěrem mi dovolte podotknout, že český jazyk opravdu miluji. Myslím, že je to jeden z nejzajímavějších, nejzpěvnějších a nejinspirativnějších jazyků. Často ho ve svých vokálních skladbách používám - a velmi rád. Poměrně často se také rozčiluji, když slyším cizí výrazy pro věci, pro které máme taková krásná česká slova. Je tedy apriori evidentní, že nemusím fabulovat o naprosto irelevantním faktu, jakým je má afinita k češtině.
Přátelsky
Jan Dušek
Reakce Olgy Ježkové
| Potěšilo mě, že jsem se mýlila a že jsem tím vlastně právě tuhle reakci vyvolala: mladý skladatel si hájí svou řeč i své důvody k výběru hebrejského textu. Je vlastně dobře, že se díky tomu tohle téma v A tempu objevilo. Někdy mě právě tahle bolest trochu trápí, nejen při četbě tak krásných vět, jako je ta Duškova poslední. |  Olga Ježková |
|---|