A tempo revue

KULTURNÍ REVUE |

Nuberg 2008

Olga Ježková 13.3.2009

Vyposlechla jsem z webových stránek komorního orchestru Berg soutěžní premiéry pro rok 2008 a říkám si: mohou dvě uši jednoho člověka vyprodukovat objektivní poslech? Ne! Proto do toho křápnu ohavně subjektivním, o generaci starším a hodně rozšlápnutým sandálem.

Petr Wajsar ve své Skice ke katedrále experimentuje s konsonancemi v disonantním prostředí a já jsem byla překvapena, jak zněly plochy minimalisticky zpracovaných smyčců „staromilsky až romanticky“. Předpokládám, že to byl autorův záměr. Skladba je proud kolísající velmi slabounce ve všech hudebních směrech, nicméně přece dospěje k vrcholu. Mně osobně vždycky chvilku trvá, než se smířím s tím, že to, co slyším, už je veškerý použitý materiál a že se mám věnovat pouze drobnokresbě jeho nezřetelného vývoje a nečekat jakékoli zvraty. Když se mi to podaří, zklidním se a vystačím si i s těmi droboučkými přínosy do děje a na konci skladby jsem vlastně jaksi uspokojena. …Tak tedy dobře.

Petr Wajsar

Miloš Orson Štědroň	Skladba Miloše Orsona Štědroně *S_polu s_Ami* jako jediná z uvedených na CD používá jako stavebný prvek pauzu a po ní nový nápad. Současně nejméně ze všech konvenuje s mými duševními vibracemi, proto se raději vyhnu hodnocení a poskytnu jen jediný postřeh: Uvědomila jsem si při poslechu, že použití fugového principu v indiferentním prostředí atonality působí protismyslně k původní myšlence fugy a dělá jakýsi dojem dětské improvizace na dané téma:
„Nastupujte postupně, pěkně každý v jiné tónině, ale pozor, zachovejte správně intervaly. Až se vystřídáte, zadám nové téma".

Miloš Orson Štědroň

Skladba Miloše Orsona Štědroně S_polu s_Ami jako jediná z uvedených na CD používá jako stavebný prvek pauzu a po ní nový nápad. Současně nejméně ze všech konvenuje s mými duševními vibracemi, proto se raději vyhnu hodnocení a poskytnu jen jediný postřeh: Uvědomila jsem si při poslechu, že použití fugového principu v indiferentním prostředí atonality působí protismyslně k původní myšlence fugy a dělá jakýsi dojem dětské improvizace na dané téma:

„Nastupujte postupně, pěkně každý v jiné tónině, ale pozor, zachovejte správně intervaly. Až se vystřídáte, zadám nové téma".

Michal Nejtek	*Nocturne with Ray* Michala Nejtka: Pomalý hudební vývoj dává posluchači čas se v hudebním textu zorientovat tak, jak to činily ve starší hudbě návraty, které zjevně tato generace pomalu opouští. Přemýšlím proč a domnívám se, že usledovatelný, ale nezvratný vývoj hudebního textu je patrně logickou reakcí na bouři opakujících se ataků informací i toho nejhoršího druhu na všechny naše smysly v běžném životě.
Zavalují nás a my se nemůžeme bránit. Skladba mě velmi zaujala, jen jsem litovala, že mi web neposkytl žádnou informaci o zdroji textu, ani překlad, abych se mohla identifikovat s jeho smyslem, který je právě takhle hudebně zpracován. Nicméně mě i sama hudba donutila si ji poslechnout opakovaně a budu se k ní vracet. Já mám návraty velmi ráda.

Michal Nejtek

Nocturne with Ray Michala Nejtka: Pomalý hudební vývoj dává posluchači čas se v hudebním textu zorientovat tak, jak to činily ve starší hudbě návraty, které zjevně tato generace pomalu opouští. Přemýšlím proč a domnívám se, že usledovatelný, ale nezvratný vývoj hudebního textu je patrně logickou reakcí na bouři opakujících se ataků informací i toho nejhoršího druhu na všechny naše smysly v běžném životě.

Zavalují nás a my se nemůžeme bránit. Skladba mě velmi zaujala, jen jsem litovala, že mi web neposkytl žádnou informaci o zdroji textu, ani překlad, abych se mohla identifikovat s jeho smyslem, který je právě takhle hudebně zpracován. Nicméně mě i sama hudba donutila si ji poslechnout opakovaně a budu se k ní vracet. Já mám návraty velmi ráda.

Jan Dušek

V potřebě vnímat smysl zhudebňovaného textu mě plně uspokojilo 6 písní Jana Duška Chalomot jehudi´im. Jsou to výborně vystavěné sopránové party se srozumitelným doprovodem, se slyšitelnou inspirací melodikou středního východu. Pro mé uši znělo vše přirozeně a logicky a ještě jsem zažívala pocity krásna, protože jsem mohla sledovat nádherné autorovo zaujetí verši a jejich velmi intimní hudební vyjádření. Snad jedině bych tolik neplýtvala kontrastem uvnitř drobných celků ve prospěch kontrastu mezi 7 díly. Poslední slova poslední písně odkazují na pocit štěstí. Ano, cítila jsem se šťastná. Přesto mě napadla neodbytná myšlenka: proč mají dnešní mladí takový ostych před rodným jazykem a českým hudebním cítěním? Proč ty útěky do dálky? (text M. Nejtka a J. Duška)

Apel Marka Ivanoviće znovu poskytne pomalý vývoj jednoduchého motivu, ale tentokrát nabídne posluchači během vývoje i změnu výpovědi. Ocitá se v jiném prostředí s jiným osvětlením a kulisami, jednající téma prochází různými divadelními hrami v různých obdobích. Vlastně autor nezapřel své povolání a zaujetí divadlem. Považuji tuto skladbu za vrchol celého CD a zdá se mi, což je velmi řídké, že autorův komentář ke skladbě je vzácně ve shodě s nabídnutým příběhem hudebním.

Marko Ivanović

Slavomír Hořínka

Slavomír Hořínka jde cestou rozjímání a nechává posluchači možnost „být při tom“ a stíhat plynutí myšlenek, přestože je hudební materiál na nově příchozí myšlenky velmi bohatý. Dokonce jsem tu nalezla i „své tolik postrádané“ návraty, ale tak, jak přirozeně vyplývají myšlenky na povrch, tedy - „bylo to stejné, ale vlastně úplně jiné“. Autor se vyjádřil v komentáři, že ve skladbě Responsorium měl na mysli spíše otázky, než odpovědi, ale i ty otázky si mohou vzájemně odpovídat.

Musím se na závěr zmínit o výborné dramaturgii tohoto CD. Byla naprosto ve shodě s mým hodnocením skladeb: 2 nejlepší na konec. A ještě jedna důležitá poznámka. Kvalita provedení, byť jde o živou nahrávku z koncertů, u orchestru Berg slyšitelně stoupá. Nikdy mě nerušily nedostatky nebo nesouhra a mohla jsem plně vnímat samotnou kompozici. Sláva a díky všem, které těší provádění právě dopsané hudby!