Básně Stanislava Vávry

 27.2.2009

 

 

Psí pláč
Krásně zastřené oči válcují záhony světel hořících lodí
Zavěšené horizonty
Malé jestřábí pero došlo až na okraj srázu
Vidělo jak dva služební trpaslíci se hádají o os
A ty jsi stála mimo a hladila dlaň medvěda roztouženými pohledy
Bylo jaro a sníh padal jen velmi nepravidelně
Bylo jaro a slunce svítilo až uši zaléhaly
Bylo jaro
Zatrpkle jsem zpíval ti ukolébavku
Mělas ji ráda když tě kojila matka
Jedové jeskynní žížalky byly naučené na její prs
Ženy cvičily na prostěradle
Bylo šero a slunce svítilo až uši brněly
Žabí peří se sneslo do osedlaných plachetnic
Kroužilo po kluzkém nebi
A
Opuštěný pes naříkavě sliboval

 

 

Bimetalická ruka

Stojíš v prudkém slunci
Tvůj stín vrhá oslnivé záblesky
Za tebou konvoj pavích per
Smetá prach z obočí laně
Chtěl bych ti vyprávět příběhy o návštěvách v mločích děrách
Chtěl bych líbat tvůj podkolenní důlek
A pěnou potu zahalit sochu
Za tebou vztyčený pahýl 
Samolibě vrůstající do země
Mění se v myšlenku na zapomenutý nemravný návrh
Dal ti ho vrátný než do šatny odložila sis plášť
Stmívalo se
A všichni čekali na rozpálené čelo horečkou

Tak jsem tě minul
Aniž bych dotkl se tvých očí
Ze tmy dne jsem stloukal kostku
A zraňoval se letícími mračny           
Ty ležela jsi v lůžku smrtí nemocná
Krása propadávala ti tělem
Jako listí staré jabloně
Truchlícím nad rozpadlým včelínem
Bez vos
Bez zářivek
Bez rozstříknutého spermatu

Ruka se chvěje dávnou vzpomínkou 
Na šafrán co kvetl v modrých skalách zamořených rukama
Podivný ekzém se rozléval po cudných slovech
Bylo v tom umění vyjádřit matematicky tu chvíli po ejakulaci
Kdy rostou mandle a puchne břich
Kdy všichni poctivci mají věčný hřích
Zarostlá cesta
Slaměný klobouk
Umění prožít i poslední tisícinu vteřiny polibku
Pak proříznout si hrdlo a jít spát
Dlouho se smát všem
Pít zem
Stála v prudkém slunci
Tvůj stín vrhal oslnivé záblesky
Čas pronikl clonu světla
Bimetalická ruka zakryla ti klín
A tiše – tiše

Přišel stín     

 

Narodil jsem se v Praze v roce 1933 a až do svých šedesáti let jsem žil v Libni. Teď bydlím v Brandýse nad Labem. V padesátých letech jsem byl členem surrealistické skupiny, které se později říkalo Libeňští psychici. Vydávat něco málo jsem začal až na začátku devadesátých let v Haňťapressu, Pražská imaginace  vydala knihu Snovidění a na objednávku jsem pro Pro Prahu 8 napsal knihy Perpetuum mobile, Zvířený prach a Mlčenlivá věž. V knize věnované památce Bohumila Hrabala Nad Hrází věčnosti jsem napsal text U hotelu Krása V padesátých letech jsem s umělci kolem Bohumila Hrabala, s nímž jsem byl v té době v přátelském vztahu, spolupracoval s Vladimírem Boudníkem /Ve Zvířeném prachu jsou o této době i určité podrobnosti/ a dalšími (Bondy atd.). Bylo by toho hodně, co bych mohl napsat. Více se můžete dozvědět na mých stránkách www.stanislav-vavra.cz. Teď na jaře snad konečně vyjde v Nakladatelství Concordia Sborník Libeňských psychiků. V posledních dvou letech vycházejí některé moje texty v sešitkovém vydání (vydávám si je sám v Edici SV) a teď právě jsem vytiskl třicáté šesté číslo.