Koncert k nedožitým osmdesátinám Petra Ebena 27. ledna 2008

Jan Fila 8.2.2009

V úterý 27. ledna se uskutečnil ve Dvořákově síni  Rudolfina koncert k poctě Petra Ebena (22. ledna 1929 – 25. října 2007), který by se v předchozím týdnu 22. ledna dožil osmdesáti let. (V samotný den jeho narozenin se konal koncert z jeho díla na HAMU.). Dnešní koncert za spolupráce České filharmonie pořádala Společnost pro duchovní hudbu  jako hold svému zakladateli a čestnému předsedovi.  

Tento večer bylo provedeno jen jediné Ebenovo dílo Labyrint světa a ráj srdce pro recitátora a varhany. Ačkoliv je u této skladby uvedena datace rok 2002, její vývoj sahá více než třicet  let zpět. Je to autorova ojedinělá kompozice, protože se z velké části jedná o varhanní improvizace. Tu první na  texty Jana Amose Komenského Labyrintu světa a ráje srdce Eben pořádal již od konce 60. let na koncertech sdružení Lyra Pragensis v pražském kostele svatého Martina ve zdi. V té době se sice jednalo spíše o hudbu v pozadí Komenského textů, ale už tehdy autora zaujala nadčasovost těchto slov. Skutečně, základní věci se na světě od dob sedmnáctého století příliš nezměnily, stále existuje lidská zloba a závist.

Další etapou vývoje tohoto varhanního cyklu byly až Ebenovy celovečerní improvizace na látku Komenského předlohy, které představily atypické spojení mluveného slova s varhanami. Poprvé na předlohu Eben improvizoval na mezinárodním varhanním a cembalovém festivalu v australském Melbourne v dubnu 1991. Od té doby tento celovečerní pořad, který je zachycen též na nahrávce z Rudolfina z roku 1996, provedl více než šedesátkrát. Poslední koncert se uskutečnil 11. června 2003 v kostele svatého Antonína v Praze 7. Pro potřeby koncertů v různých zemích byly texty Labyrintu světa a ráje srdce přeloženy i do islandštiny, finštiny či litevštiny. Při provozování v Čechách a na Slovensku Petr Eben ponejvíce spolupracoval se svým synem Markem.

Ačkoliv tkví základ celého cyklu v improvizacích, tvoří důsledně prokomponovaný celek, který formálně drží pohromadě. Skladba má čtrnáct částí. Po Prologu následuje vždy text střídaný hudbou bezprostředně navazující na slyšené slovo. Až v předposlední části se oba interpreti spojují a reagují na sebe, následuje varhanní epilog. Petr Eben vyslyšel prosby varhaníků a celý cyklus zapsal do not v roce 2002.

Petr Eben a Marek Eben při posledním uvedení Labyrintu světa a ráje srdce 11. června 2003 v kostele svatého Antonína v Praze 7

Na koncertu k nedožitým Ebenovým osmdesátinám jsme téměř osmdesátiminutový cyklus vyslechli v podání Ireny Chřibkové a Marka Ebena. Koncert před téměř zaplněným parterem Dvořákovy síně zahájila krátká promluva Otce kardinála Miloslava Vlka, kterého na pódiu přivítal profesor Václav Riedlbauch. Poté již nastoupili oba hlavní protagonisté večera a nevšední hudební zážitek mohl začít. Během první recitace jsem měl menší  potíže rozumět archaickému Komenského textu, ale s přibývajícím počtem částí se tato obtíž odbourávala hlavně díky procítěnému projevu Marka Ebena. Ve všech textech jsem nacházel hlubokou moudrost a rozmanitá hudba je skvěle doplňovala. Potěšilo mě důmyslné polyfonní zpracování jednotlivých částí, které znělo díky rafinovanému materiálu neotřele. I na projevu Ireny Chřibkové bylo poznat, s jakým nasazením a pokorou přistupuje k dílu Petra Ebena.

Je možná škoda, že koncert nezazněl v některém z pražských kostelů. V prostředí koncertního sálu je příliš malý dozvuk, a proto nemohlo vyniknout kouzlo některých varhanních prostředků, jako např. staccato, které znělo příliš suše. Po koncertě oběma interpretům aplaudovalo publikum ve stoje několik minut...