Bodorová, Lukáš, Fišer, Mácha – Concertos 2008 ArcoDiva
Lukáš Sommer 6.2.2009
Co si počít s autorským kompaktem, jenž je na první pohled sympatický nadšením, se kterým přišel mezi muzikanty na svět, ale jeho obsah už tak zajímavý není? Nejspíš uznat rozdílné pohledy na to, co to vůbec hudba je a nechat takto „zakotvené“ autory jít si svou cestou. CD skladatelské skupiny Quattro z dílny ArcoDiva ale snad až záměrně shromáždilo ty nejméně zdařilé skladby svých členů.
| Nepřetržitému sledu pře-laskavých harmonií Concerta dei fiori Sylvie Bodorové fatálně chybí nápad, jako by šlo o lekci školského kontrapunktu s nějakou tou modální příkrasou. To je spolu s autorčiným komentářem - provoláváním hudebního krásna - smrtící kombinace. Bern concerto zase působí, jako by někdo ze symfonické partitury vyňal smyčce, a takto – bez dechových a bicích nástrojů – skladbu provedl. |  Sylvie Bodorová |
|---|---|
| Jako u některých jiných skladeb Sylvie Bodorové jsem se neubránil pocitu, že sice leccos lze schovat za monstrózní reklamní plakáty - všechny ty Mojžíše a Judy - ale ve struktuře menších ansámblů to bez nápadů zkrátka nejde... | |
Kompozice Otmara Máchy Panna čistá se odvíjí v mírně rezervovaném lyrismu, více poslušně než zajímavě, a i přes občasnou souzvukovou pikanterii je dojem z hudby spíše statický. Přitom Máchovy skladby ze sedmdesátých let jsou plné instrumentační progrese a přitažlivé měnlivosti. Trochu mě mate podtitul variace, od nichž bych očekával nějakou stylistickou pestrost - jde ale spíše o volnou fantasii s hrabalovsky melancholickým přelivem.
 Zdeněk Lukáš |
Určitým vysvobozením pro mě byla skladba Zdeňka Lukáše. Byť se jeví obnažená nápodoba Šostakovičovy melodiky omšelá, nelze autorovi v Concerto grosso upřít alespoň „drive“ a přitažlivost. Konečně jsem měl dojem, že slyším hudbu, která svou látku rozvíjí posedle, se zaujetím. Dies Natalis je naopak spíše nechtěným dokladem pozdní nekritičnosti svého autora, která naštěstí neinfikovala spontánní muzikalitu. |
|---|---|
| Příklon k melodice a rytmice alla Martinů skladbě bohužel „zaručuje“ absenci jakékoli původnosti. | |
Naděje na lepší příští netrvala dlouho... Obhroublé Amoroso pro housle a klavír Luboše Fišera bych snad snesl jako kulisu (rada Vacátko právě vyslýchá jednoho člena galerky v Jedové chýši), ale proč je součástí hudebního nosiče, zkrátka nechápu. Pojem Bonus tu zatraceně nesedí - v rámci dramaturgie jde snad až o záměrné harakiri.
Co je nutné vyzdvihnout, je úsilí Marka Štilce, který se na tvorbě CD podílel nejen jako dirigent, ale též jako producent a patrně i autor sleeve note. I výkony sólistů jsou na úrovni, je skvělé, že vedle jmen jako Jitka Hosprová dostal příležitost např. Vítězslav Ochman. Kde vzal – z nadšení sestavený – studentský orchestr čas skladby nazkoušet, vědí bozi.
Doopravdy rád bych na závěr napsal cosi o tom, že z obsahu CD je slyšet naše bohatá hudební tradice ve své životodárnosti. Autoři ji skutečně upřímně živí všemi tvůrčími silami. Bohužel, takto „situovaná“ česká kompoziční škola jako by zaspala jedno století, ve kterém okolní svět dýchal svobodnou zvukovostí, rytmem, barvou a vším tím, co je na kompaktu utopeno v návalu škroupovské instrumentace. A tak se na prahu nového milénia stále setkáváme s unavenou, tlustě znějící hudbou bez radosti...
Zkrácená verze publikována v časopise Harmonie 02/2009
Sylvie Bodorová – Concerto dei fiori for Violin and Strings
Otmar Mácha – Panna čistá. Variace na středověkou píseň pro housle a komorní smyčcový orchestr
Zdeněk Lukáš – Concerto grosso. Op. 36
Dies natalis for Violin and Strings
Sylvie Bodorová – Bern Concerto „Sibelworke“ for Violin, Viola and Strings
Luboš Fišer – Amoroso
Jakub Sedláček, Jakub Junek, Pavla Franců, Veronika Vostrá, Vítěslav Ochman – violin
Jitka Hosprová, Tomáš Hanousek – viola
Helena Matyášová – cello
Quattro orchestra
Marek Štilec – conductor
Recorded at the Domovina Studios Prague in November 2007 and March 2008
Producer, music director: Jiří Štilec
Sound engineers, editing: Václav Roubal, Karel Soukeník
2008 ArcoDiva
UP 0100-2 131