Hudební fórum s Rafaelem Bromem. Český rozhlas 3 Vltava, 4. týden

Petr Nouzovský 27.1.2009

Hudební fórum s pestrou dramaturgií připravenou Rafaelem Bromem bylo věnováno 40. výročí úmrtí Jana Palacha. Rafael Brom vybral tři skladby českých komponistů přímo odrážejících vztah k událostem roku 1968.

Prvním dílem komponovaného večera byla Dramatická symfonie pro symfonický orchestr „Srpnové dny“ Jindřicha Felda, dokončena v roce 1969. Komponista skladbu napsal za doby svého australského pobytu v Adelaide, kde také v premiéře zazněla. Skladba je nesmírně citlivě zinstrumentována a je velmi dobře vystavěna. Líbí se mi práce se střídáním témat Jindřicha Felda. Rád bych neopomenul velmi dobrou připravenost České filharmonie a kvalitní nastudování dirigentem Václavem Neumanem.

Karel Husa

Další skladbou byla Hudba pro Prahu 1968 Karla Husy - od roku 1959 amerického občana narozeného v Praze, držitele Pullitzerovy ceny za hudbu z roku 1969, profesora Cornellovy University v Iatce , uvedená v pražské premiéře až v únoru 1990. Tato kompozice se s okolo sedmi tisíci provedeními po celém světě stává jednou z nejlepších vizitek skladatele, který zanevřel na dění v bývalém Československu a bez slitování se rozhodl pro emigraci. V kompozici můžeme kromě perfektní práce s posluchačovými pocity sledovat nesmlouvavou naléhavost ve vysvětlování událostí roku 1968. Pro zvýraznění vážnosti celé situace nám Karel Husa naservíruje citaci chorálu „Kdož sú Boží bojovníci“, která je skvěle proložena náznakem vojenského pochodu za pomocí bicí sekce orchestru, ústící do naprosté roztříštěnosti. Tento motiv skvělé dílo uzavírá. Poutavá a poučená interpretace Louvillského symfonického orchestru si zaslouží vzdaný hold.

Závěrečnou skladbou večera bylo dílo novoříšského rodáka Jana Nováka z jeho dánského období - Ignis pro Joane Palach pro sbor a orchestr v interpretaci Kühnova pěveckého sboru a FBM Zlín. Meditativní nádech díla Ignis pro Joane Palach nutící recipienta k zamyšlení a ponoření se do díla občas vyruší citace hymny „Kde domov můj“. Tuto kompozici bych si dovolil považovat za velmi hluboké vyznání komponisty. Oceňuji též občasné míšení stylů za použití jazzových prvků. 

Rád bych využil tohoto prostoru k vlastní zkušenosti s jinou kompozicí Jana Nováka.  Jednou z nejvýraznějších, nejúspěšnějších a pro Nováka nejcharakterističtějších skladeb z 50. let je Capriccio (1958). Má dvě verze: pro violoncello a klavír a pro violoncello a malý orchestr. Snoubí se v něm virtuosní koncertantnost a brilantní tanečnost. Je to třívětý cyklus s rozvrhem Allegro – Andante – Allegro. Hybná hudba naprosto převažuje, protože i uprostřed střední věty je kontrastní mobilní část. Jednoznačně taneční, jazzem inspirovaná je závěrečná věta (hra synkop „jazzové“ harmonie, bohaté použití bicích nástrojů v orchestrální verzi).

Další pořady byly ve znamení hudby představitele Druhé Vídeňské školy Arnolda Schönberga, ale též Friedricha Cerhy, jednoho z hlavních protagonistů rakouské soudobé hudby. Tento komponista byl mimo jiné studentem v houslové třídě našeho předního houslisty Váši Příhody. Hudbu jsme mohli poslouchat díky Centru Arnolda Schönberga, založeného před jedenácti lety ve Vídni.

Na úvod jsme vyslechli úryvek z jeho Klavírních kusů č. 2, op. 19. Díky návštěvě reportéra jsme byli seznámeni s průběhem sympózia, které se týkalo Schönbergovy hudby a obecného dění v rakouské soudobé hudbě. Hudbu Cerhovu jsme mohli poslouchat díky archivu rakouského rozhlasu. Skladba Curriculum pro dechové nástroje, pro autora a jeho rukopis typická, je jakousi „instruktážní příručkou“ pro používání heterogenních prvků v Cerhově hudbě. Dle vyjádření autora tímto dílem započala jeho touha  po změně zvukové výbavy jeho hudby. Tento velmi významný skladatel byl a je stále vyhledávaným autorem. Mezi objednateli jeho děl je např. violoncellista Heinrich Schiff.

Sympozium, probíhající v dubnu minulého roku, bylo orámováno dvěma koncerty v provedení Nového vídeňského koncertního šramlu.  Fórum se zabývalo skladbami Kurta Schwertsika. Tento autor, též zdatný organizátor, hrál dokonce i ve Vídeňské filharmonii, vyučoval v Evropě, byl profesorem na několika univerzitách v USA a náležímu mnohá ocenění Rakouska. 2. houslový koncert byl komponovaný pro autorovu ženu. Skladatel vycházel z Igora Stravinského, což je patrné hned po několika taktech poslechu tohoto velmi zdařilého koncertu. Zajímavou skladbou večera byla Schrumf Symphony (v překladu Srážlivá symfonie). Velmi zpěvná hudba, neuznávající moderní prvky 20. století,  patří dle mého názoru, k hodnotným skladbám a je škoda, že jsem nezaznamenal na našich koncertních pódiích její provedení.

Kurt Schwertsik