559. úterek Umělecké besedy
Olga Kittnarová 4.1.2009
Koncert, uskutečněný 9. prosince v sále Deylovy konzervatoře, proběhl jako 559. úterek Umělecké besedy a byl tentokrát zasvěcen mladým skladatelům a interpretům. Jak řekl v úvodním slově L. Matoušek, spolek s dlouholetou tradicí se snaží i dnes připomínat nejen zajímavosti hudebního repertoáru, ale i své vazby na umění literární a výtvarná. V komorně koncipovaném programu zaznělo několik skladeb pro housle a klavír a díla pro sólový klavír, jejímiž vynikajícími interprety se stali Anna Veverková a Jan Dušek.
| Klavírista v úvodu rozehrál kompozici Jana Trojana Klášterní město, jehož inspirací se stal klášter cisterciáků v Oseku. Část V zahradě rozeznívala jemně propracované tónové řady, kreslené jakoby impresionistickým štětcem, rámcově opřené o opakovanou trojrozměrnou figuru zvolených bodů. Nástroj - vybavený jako preparovaný klavír - byl užit k pizzicatové hře a zněl i přes vloženou fólii, která podněcovala sónické novotvary (část Lesní nádraží).Třetí věta Zimní stezka navozovala představu jakýchsi zmrzlých tónů. |  Jan Trojan |
|---|
V druhém díle se ztotožnil autor s interpretem, když Jan Dušek účinkoval ve své Sonátě pro housle a klavír z roku 2007. Jak sám řekl v úvodu, byla inspirována pobytem Oliviera Messiaena v koncentračním táboře (je známo, že tato okolnost již dala vzniknout Messiaenovu Kvartetu pro konec času).Toto dílo bylo jakousi psychickou sondou do duše člověka, který neuvěřitelně trpí pod vlivem vnějšího dění, dochází k proměně osobnosti a na pokraj zešílení. Tenze melodicky dramatických ploch byla zklidňována drženými tóny, ozývaly se dialogy pizzicatových houslí, doprovázené protihlasy klavíru. Autor se snažil zachytit peklo v jakémsi dušezpytném procesu.
I třetí skladba večera Images pro klavír Zdeňka Bartošíka byla holdem O. Messiaenovi. Modální řady byly rozvíjeny tak, aby dosahovaly co nejvíce barev, slyšená souzvuková struktura se měnila, rozsvěcovala a rytmicky posouvala, byly slyšet messiaenovské šlehy (upomínající Martenetovy vlny), byl využit kontrastní výškový rozsah od "celestových" tónů po dunivé bubny basů.
Úspěšná, již třikrát provedená Sonáta pro housle a klavír mladého kyperského skladatele Mariose Christou znovu upoutala koncentrovanou nosností myšlenek, klenbou melodiky a nápaditou fugou. Její bližší analýzu jsme již na stránkách tohoto časopisu uváděli v květnu, v souvislosti s koncertem ansámblu Filokallia. Sonáta pro klavír Nargizy Aitbayevy působila jako syntéza soudobého vyjádření s prvky kazašské lidové hudby. Autorka v ní chtěla podle svých slov vyjádřit sílu svého národa a současně krásy přírody, stepi i hory. S tímto cílem angažovala nástroj v rytmicky zatěžkaných ostinátních basech stejně tak jako v melodických a rytmických prvcích, akcentujícícj folklorní ráz díla. |
 Marios Christou |
|---|---|
Téma o čejkách, které se podle irské básně "rychle snesou a zmizí zase / jsou ztělesnením deště v celé kráse" dalo půdorys vtipné skladbě Čejky Jany Vöröšové. Svěží, přeletavé figury houslí, přejímané klavírem, rytmicky pojaté party, trylky, pizzicata se postupně vtělují do odkapávání zvuků, klavírních glissand, zmnožujících se přítoků tónů. Tato zvukomalebná miniatura - stejně tak jako ostatní skladby večera - vyzněla optimálně díky krásnému houslovému tónu, interpretační brilanci a šarmu Anny Veverkové a v neposlední řadě výrazové přesvědčivosti obou interpretů.