Vyňato z Malé tmy

Radek Malý 27.12.2008

Druhýho ledna. Zvedáme se ze dna,
opodál leží bedna s šampaňským.
Co je to za rok, že v něm chybí jedna?
Co je to za svět? Jaká kampaň? S kým?

Zase rok voleb. Ale když já nevím,
koho, proč, jestli... jestli něco vím,
jen tolik, že nic není, jak se jeví,
a že nic není. Nic z toho, nic s tím.

 

Šaliny padají k Mendlovu náměstí
V holičství zavříno Dnes dojde na pěsti
Pod mřížemi mezi slovy
hučí spodní vody

V uřvané ulici V úžině úzkosti
pojedli Dojedli Co zbylo Kus kosti
Hodili ho stejně psovi
Půjdu do hospody

Aha, tak kuchař se oběsil na klice
No co už, koupim si tatranku v trafice
Štěrbinami mezi slovy
proletují sovy

 

Tak nějak divně se mi ulevilo…
Co když jsou naši andělé jako my?
Bez křídel, smutní, nudní a lakomí…
Vim, že ne. Ale – kdyby to tak bylo?

V Makru jsou v akci makrely mražené.
Uvnitř to zebe. A zebe to i vně.
Ulevilo se, ale nějak divně.
Co když jsou naši andělé tak, že ne?

Vim, že ne. Že sou. Že sou v plné polní.
Že vždycky všecky naše pády zvolní,
první i sedmý… jen se nesmíš ptát.

Tak ptám se, spadlý, nad zlevněným zelím:
Jak´s mohl přestat věřit na anděly,
maličký…? Kde jsou? Nejsou? Listopád.

 

Kodrcáme se rozvrzaným metrem
v hrkavém rytmu, v posedavém marši.
Křížová dáma hraje s černým Petrem
o život kostky. Pusťte sednout starší!

Poslední místa pro poslední chodce
v posledním voze posledního vlaku,
který dnes jede. Bůh je na marodce
a konečná, můj bóže, v koncentráku.

V Birkenau masek, v lágru předsevzetí.
Ještě tam nejsme. Ještě troufneme si
jet načerno a levným pitím sjetí.
Vystřízlivíme. Víme. Danke. Merci.

 

Že ne že luna nežene se nocí
že země pod ní vrtí se a válí
že bárky jsme a houpeme se v docích
na moři bychom ztroskotali

Že ne že luna nocí nežene se
že padá kvílí pukne každou chvíli
že Jeníčci jsme poztrácení v lese
chtěj domů, až když zabloudili

 

Těhotné slunce ztěžka měří kroky.
Na fresky stesky, do děr v cestách tér.
V lahvi dne zbyly jen dva dlouhý loky,
tak pij. Ať ten den není dezertér.

popovídat si s ovečkama
a pávem, aby neutek.
Neptat se noci: jsi tu sama?
Nebát se rozpít zármutek.

A do oveček jako když se střelí.
Utekly. I páv zakřičel a plách.
Sílu se modlit šetříš na neděli
a klít se nechce. Misky jedněch vah.

 

Znamení

Kočka se páří s psem.
Píšou, že bude válka.
V obchodě došel vanilkový krém.
Berlín hoří v dálkách.

Cikánka hladomory věští.
Žabinec přikryl oceán.
Hlavy herců třeští.
Východ má tajný plán.

Z pouště hlásí mimozemské kosti.
Papež si láme vaz.
Básník básní z povinnosti.
Horko střídá mráz.

Američani ostřelují lunu.
Ministr dopravy je skřet.
V motoru Pendolina našli kunu.
Zdražili internet.

Dalajláma přišel na svět s příliš velkou hlavou.
Bohové vaří jed.
Ve Vltavě mrtví koně plavou.
Na Marsu je led.

Lípy mají masožravé květy.
Kouření způsobuje rakovinu.
Jágr byl v lize mistrů třetí.
Těhotná úřednice holduje vínu.

Oceán vydal Atlantidu.
Přemnožili se slimáci.
Na náměstí jsou davy lidu.
Tramvaj na víru se obrací.

Zrušili úřad práce.
Asteroid letí.
Signál se začal ztrácet.
Rodí se málo dětí.

 

Radek Malý (*1977) se narodil v Olomouci, kde vystudoval germanistiku a bohemistiku, jeho profesorem byl mimo jiné Ludvík Kundera. Roku 2001 debutoval sbírkou Lunovis. Za druhou básnickou sbírku Vraní zpěvy získal roku 2003 Cenu Jiřího Ortena. Třetí svazek básní Větrní (Zcestné verše) vyšel roku 2005 v nakladatelství Petrov a získal cenu Magnesia Litera v kategorii poezie. Čtvrtá sbírka s názvem Malá tma vyšla roku 2008 v nakladatelství Host.
Kromě vlastní tvorby překládá, z poezie Georga Trakla připravil výbor Podzimní duše (BB-Art, 2005) a dále např. „malou antologii poezie německého expresionismu“ Držíce v drzých držkách cigarety (BB-Art, 2007). Ze současných básníků přeložil Karla Lubomirského (výbor Pták nad hořícím lesem, BB-Art, 2003). Píše také pro děti, spolu s Hanou Mikulenkovou je autorem učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň základní školy a především autorského Slabikáře s ilustracemi Matěje Formana. Dětem je určena i kniha František z kaštanu, Anežka ze slunečnic (Meander, 2006) i Šmalcova abeceda (Baoba, 2005), v níž je spoluautorem veršů k obrázkům. Rovněž je autorem dramatického textu Pocit nočního vlaku, který byl roku 2007 realizován jako rozhlasová hra.